Helena Růžičková podlehla boji s rakovinou
Do filmového nebe odešla tento víkend jedna z nejpopulárnějších českých hereček Helena Růžičková. Zemřela v 67 letech po dlouhém a vyčerpávajícím boji s rakovinou, která se s novou intenzitou ohlásila před šesti týdny. Když byly její bolesti neúnosné, uvedli ji lékaři do umělého spánku, ze kterého se už druhý den neprobrala. Ohlédnutí za životem i kariérou této vynikající herečky uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Představitelky rázných a energických žen byly pro Helenu Růžičkovou typické. Její poslední rolí byla zelinářka opět v Troškově komedii Kameňák 2. Zemřela 17 dní před tím, než měla na jevišti přijímat květiny za roli i za odvahu, s níž navzdory nemoci točila. Helena Růžičková byla skvělá i v charakterních rolích. Z televizního seriálu Vlak dětství a naděje je dobře známá věta laskavé paní Sládkové "Na prašivej život já jsem pes". A ta Helenu Růžičkovou i charakterizovala. V roce 1999 totiž pochovala syna Jiřího, také herce, a před rokem manžela, s nímž žila 45 let.
Když jí lékaři v srpnu 2002 nemoc objevili, herečka se rozhodla, že se s rakovinou popere. Do poslední chvíle si smrt nepřipouštěla. Plánovala cesty do Austrálie, USA, ale tělo ji odmítalo poslouchat. Během několika chemoterapií zhubla 120 kilogramů, přišla o vlasy, přesto neztrácela optimismus a o svém boji se zákeřnou nemocí napsala i několik knih, které se staly bestsellerem. Pražské nemocnice odmítala a rozhodla se léčit v Plzni. O svých pobytech ve zdejší nemocnici mluvila jen v dobrém."Já si tady připadám jako mezi svými. Tady jsou výborní lidé. Ale nejen tady na té onkologii, ale také na farmakologii u docenta Mayera, kdekoliv jsem byla. Já si prostě na Plzeň nemůžu stěžovat."
Kromě knížek o boji s nemocí psala Helena Růžičková i kuchařky a trochu i věštila. V posledních letech bydlela s manželem ve Slatině na Blatensku a na zahradě u jejich domu bude rozptýlen po kremaci i její popel. Podle přátel si Helena Růžičková nepřála, aby lidé truchlili. Proto zazní i na pohřbu, který bude přístupný nejširší veřejnosti, známé písně jako například Sbohem lásko, já jedu dál, na Helenino přání v podání Josefa Laufra.