Historické obzory
Za týden tu máme státní svátek 28. září. Ten schválili poslanci po urputných diskusích před čtyřmi roky. Nakonec dospěli ke kompromisu. 28. září bylo vyhlášeno jako Den české státnosti. V názvu svátku se tedy nepřipomíná svatý Václav. Přesto je ale právě s Václavem spojován vznik české státnosti. Můžeme ale na celou záležitost pohlédnout ještě z jiného úhlu. Václav byl zavražděn svým bratrem Boleslavem a z ryze historického pohledu to byl právě Boleslav I, který vytvořil první český stát. 28. září, den zavraždění Václava, by pak byl skutečně přelomem v českých dějinách, a to zásluhou Boleslava. I z tohoto pohledu by tedy svátek 28. září měl smysl jako Den české státnosti. Pozval jsem si proto k mikrofonu známého historika Dušana Třeštíka, odborníka na raný středověk, aby o této záležitosti vyslovil svůj názor.
"Boleslav zabil svého bratra Václava a to mu umožnilo založit tento stát. Máme tedy na začátku tohoto státu vraždu, ale praotec Čech byl také vrah. To není vůbec nic divného. Vrahové zakládali státy. Kain byl zakladatelem státu, tedy městského. Romulus založil Řím tím, že zabil svého bratra. To je takový jakýsi mýtický rozměr. Ten tady byl vždy přítomen u dvou bratří."
Byly to tehdy kruté, divoké, barbarské poměry, na které prostě nelze pohlížet dnešníma očima. Motivy k vraždě z roku 935 ale nebyly vůbec jen dávnověké či středověké. Táhnou se dějinami lidstva až do dnešní doby. V takzvaně vyšším zájmu je dovoleno vše. V Čechách stál podle historika Třeštíka v pozadí zásadní ideový a především politický spor.
"Byly dvě dějinné alternativy. Jedna, která byla nabízena Václavovi z tehdy vznikající německé říše, i když ještě neexistující. V podstatě šlo o to, že Čechy a jejich panovník budou na stejné úrovni, na jaké byli ti vévodové Bavorů, Švábů, Franků, jejichž spoluprací se tehdy vytvářela říše, které se později začalo říkat německá. Václav byl vždycky obviňován z nějaké kolaborace, z podléhání tlaku říše. Druhá alternativa byla postavit se vojensky proti říši. Tohle byla strašně riskantní záležitost. Čechy ještě nebyly jednotné. Byla zde celá řada knížectví, která sice volně uznávala Přemyslovskou nadvládu, ale vedla si svou politiku. Čechy, až na panovníka a jeho nejbližší okolí, nebyly ještě ani křesťanské. 
Boleslav to tedy risknul a uspěl. Kníže Václav v podstatě vládl jen ve středních Čechách. Teprve Boleslav si násilím podmanil okolní knížata a položil tak základ českého státu. Měl ovšem také obrovské štěstí. Krátce po zavraždění Václava zemřel v říši Jindřich I Ptáčník a jeho synové, jak už to bývá, se dali do boje o moc. Říše tak měla úplně jiné starosti než zasahovat vojensky v Čechách. Pro naplnění svých představ ovšem potřeboval Boleslav udržovat velkou armádu. A aby ji uživil, zahájil obrovskou expanzi.
"Dobil Slezsko, Krakovsko, celé Malopolsko, Halič, Volyň a někdo kolem roku 950 byl na hranici s Kyjevskou Rusí. Vytvořil prostě obrovský stát."
Expanze přinesla Boleslavovi obrovské zisky, především z prodeje otroků, které pochytal na východě. Museli to totiž být pohané. Křesťany nebylo možné prodávat do otroctví.
"To byl obrovský mezinárodní obchod. Otroci šli hlavně do arabských zemí a do Španělska ovládaného Maury. Byl to tisíciprocentní zisk z toho obchodu. Tady se prodávali otroci pouze za 300 denárů na pražském trhu, na Malé straně. Ten trh byl nalezen archeology, je tam naproti dnešnímu jugoslávskému velvyslanectví. Měli bychom těm otrokům postavit pomníček na Malé Straně. Oni nám zafinancovali tenhle stát."
Nově vzniklý stát byl ale pro lidi těžké břemeno. Zavedl věci, před tím naprosto neslýchané. V kmenové společnosti, jaká existovala ještě za Václava, se například nepopravovalo. Tam se jednotlivé rody mezi sebou prostě dohodly a vyplatily si za vraždu kompenzaci v penězích nebo dobytku. A najednou takové novinky jako žaláře, popravy a samozřejmě daně. Mezi lidem se brzy začalo nostalgicky vzpomínat na staré zlaté časy vlády Václava, a tak provedl Boleslav, podle Dušana Třeštíka, geniální tah. Převezl Václavovo tělo do Prahy, a tím ho de facto, jak bylo v tehdejší době běžné, nechal kanonizovat. Mělo to ale ještě jiný důvod.
"Boleslav se tehdy snažil o biskupství pro Prahu. To bylo pro vznikající stát bezpodmínečně nutné, protože ho to legitimizovalo. Dávalo mu to církevní samostatnost, dávalo mu to identitu. Byl to prostě jakýsi vstup do Evropy. Míti svého vlastního světce bylo obrovským argumentem pro vznik biskupství. Také proto nechal Boleslav Václava kanonizovat na svatého. A byl to úspěch, protože Václav udělal jako světec velice úspěšnou kariéru v říši a na Západě vůbec. Byl to také první slovanský světec, nepočítáme-li trochu spornou svatost Ludmily. Biskupství už Boleslav osobně nedosáhl, protože zemřel, ale jeho syn Boleslav II. to prosadil. Čechy byly na nejlepší cestě stát se plným, plnoprávným samostatným královstvím v té rodině evropských států a národů. Trochu se to potom pokazilo kolem roku 1000."
V té době po roce 935 šlo podle Dušana Třeštíka o dějinnou možnost, zda tento stát bude nebo nebude, zda vůbec vznikne český národ, který ještě neexistoval. A byl to Boleslav, který nás uvedl na tu cestu, která se pak po staletí neodchýlila ze svého směřování.
"Byla to cesta k samostatnému českému státu, který dal vznik českému národu. O smysluplnosti této cesty je samozřejmě možné různě pochybovat. Ostatně součástí české identity je pochybovat o tom, jestli to všechno mělo smysl. Ale já myslím, že vážně se o tom nikdy nepochybovalo, i když je dobře se vždycky takto zeptat, mělo-li to smysl. Ale mělo!"
