Co všechno cizí už je čeština?

Tušíte, co je to kalk? Doslovné převedení určitého výrazu do jiného jazyka.  Často vede k zábavným situacím. Např. "it goes without saying," bychom doslovně přeložili jako  "jde bez říkání." V češtině ale říkáme "to je bez debat." Pojďme prozkoumat toto zajímavé lingvistické téma!  

žena: Tondo, jsi ve špatné náladě? Nad čím přemýšlíš?

muž: Mám, Evi, po tom létě pocit, že kolem sebe v centru vůbec neslýchám češtinu. Ani od lidí, kteří musí být Češi!

žena: To je fér. Občas jsem jela tramvají a byla jsem jako ty. Neučit se aspoň anglicky, tak už ničemu nerozumím.

muž: Věc je, že každý už to doslova všechno motá dohromady.

žena: Hele, na konci dne musíš uznat, že je to, co to je. A vůbec, je to vlastně celkem založený!

Zdá se vám, že tento rozhovor nezní právě česky? Nejspíš je to tím, že se do něj „propsaly“ cizí jazyky. Ty poznáme celkem snadno, ne každý si ale všimne, že pod jejich vlivem se mění i čeština. Sama už jaksi přestává být češtinou. Čím více jsou její mluvčí v kontaktu s jinými jazyky, tím více se jimi nechávají inspirovat. A občas si z cizího jazyka odnesou i něco, co do češtiny dříve nepatřilo.

Pokud se jedná o pojmy, které se píšou nebo znějí cize, lze jejich průnik do češtiny rozpoznat snadno. Kdo by tvrdil, že špajz, byznys nebo parfém jsou ryze česká slova, zřejmě by příliš nepochodil. Čím déle se však původně cizí slova a slovní spojení v češtině užívají, tím více se v ní adaptují. Typickými představiteli poměrně starých a ustálených přejímek jsou například škola (z latiny), pyl (z ruštiny) nebo knedlík (z němčiny).

'Mám, Evi, po tom létě pocit, že kolem sebe v centru vůbec neslýchám češtinu.'|Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International

V češtině však najdeme i méně nápadná či dokonce skrytá slova a slovní spojení, která vznikají jako tzv. kalky. Jde o přímé překlady nebo nápodobu slov či jejich spojení z cizích jazyků. V poslední době vidíme, že narůstá užívání celých frází a větných konstrukcí. Je to mimo jiné i proto, že se v Česku téměř každý člověk učí cizí jazyk, hlavně angličtinu.

Řadu takových kalků použili i Eva i Tonda v předchozí ukázce. Zjevně jsou propojeni hlavně s anglicky mluvícím světem, který má na většinu jazyků nepopiratelný vliv. Když Eva o Tondovi říká, že je ve špatné náladě, vychází z anglického vyjádření he‘s in a bad mood. V češtině špatnou náladu máme, ale nejsme v ní. Když pak Tonda říká, že lidé kolem něj musí být Češi, kopíruje frázi they must be, která znamená, že je jednoznačně za Čechy považuje, tedy že určitě jsou Češi. Evino to je fér bychom mohli v češtině nahradit slovesem uznávám. Fráze být jako podle anglického be like se již hlavně u mladších generací zabydlela. Mluvčí ji užívají, aby zdůraznili svou reakci na něco nezvyklého.

Angličtina má i další oblíbená výplňková slova jako např. thing. Když tedy Tonda říká věc je, je to vlastně ekvivalent the thing is.  Výrazem doslova Tonda situaci zdůrazňuje. Je to česká verze anglického literally, který ovšem i angličtina jako zdůrazňovací prostředek používá poměrně nově. Proč Eva řekne na konci dne, nikoli nakonec? Bylo by to přece jednodušší. Jí se však zjevně zalíbilo ustálené anglické spojení at the end of the day. To je mimochodem i ústředním tématem stejnojmenné písně ze slavného muzikálu Bídníci...

Les Miserables - At the End of the Day

• Edit
• Smazat

V současné češtině se stále častěji přesvědčujeme, že to, jak druzí mluví, asi těžko změníme. Tedy řečeno s Evou: je to, co to je (it is what it is). Důležité však je, abychom se snažili porozumět jeden druhému. Měli bychom tedy mluvit tak, aby nám jazyk umožňoval předávat si úspěšně myšlenky. Cizojazyčné kalky se v češtině užívaly vždy. Záleží na nás, abychom vybírali ty, které jsou funkční a češtinu obohacují.

Autorkou dnešního dílu je Erin Anna Buckley, jazykovou úpravu provedla Milena Štráfeldová. U mikrofonu byli Hana Shánělová a Jan Herget. Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace FF UK.