Historik: Vaš je zodpovědný za desítky mrtvých a stovky odsouzených
Vyrovnávání se s minulostí, to je jedno z témat doby. S minulostí se vyrovnáváme každý sám, i jako společnost. Nařídit ho ale nelze. Pokud jde o období komunismu, vleče se tento proces dlouho a kritikové někdy poukazují na to, že se společnost postupně s nezhojenými ranami sžívá. Případ prokurátora a soudce Karla Vaše mezi ně patří. Vaš je známý jako ten, kdo nese vinu za justiční vraždu Heliodora Píky. Na svědomí má ale i celou řadu dalších lidí. Díky tomu možná opět stane před soudem, aby se ze svých činů zpovídal.
Bývalý brněnský místostarosta René Pelán na sebe upozornil jako odpůrce srpu a kladiva na památníku padlým rudoarmějcům. Nyní podává trestní oznámení na řadu osob spojených s politickými procesy z 50. let.
Podle informací Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu podala o něco dříve podobný podnět i vdova po umučeném českém pilotu RAF Hermanu Brixovi. Obě oznámení nyní ÚDV prošetřuje.
O případ Karla Vaše se intenzivně zajímá historik Pavel Paleček. Kdo je vlastně Karel Vaš? Lze jeho příběh krátce charakterizovat?
„Případ Karla Vaše určitě nepatří k těm jednoduchým, pokud sledujeme celý jeho život. On se vlastně stal sám obětí komunismu, stejně jako byl i jedním z jeho prosazovatelů a zločinců. Sám byl vězněn v Gulagu, sám byl v 50. letech justicí odsouzen, ale když porovnáme jeho utrpení s tím, kolik utrpení způsobil, tak je to zcela nesrovnatelné. Já jsem se začal jeho případem zabývat před téměř třemi lety a od té doby stále nevycházím z údivu, kolik nových, zcela šokujících věcí o tom muži se dovídám,“
říká historik a badatel Paleček. Podle něj Vaš dodnes soudí svět kolem sebe optikou komunistického režimu 50. let.
„Fanatismus Karla Vaše, to je domnívám se asi to nevýstižnější slovo, které mě napadá, když o něm mluvíme.“
Pavel Paleček se s Vašem i osobně setkal.
„Po mém prvním nebo druhém setkání jsem měl velké dilema, zda mu nekřivdíme. On je člověk velice sečtělý, vysoce inteligentní, má tři doktoráty. Je to člověk, který mi argumentoval Francisem Fukuyamou, rozhodně ho nenachytáte na švestkách a ve svých devadesáti čtyřech letech je schopen s vámi diskutovat o věcech, které vás překvapují. A je to nesporně člověk, který má určité charisma, pokud to tak jde říct.“
Podle historika Palečka jsou důležité spisy, z nichž by mohly vyjít najevo další Vašovy zločiny, uloženy v rezortním archivu ministerstva vnitra, kam k nim odborná veřejnost nemá přístup. Navíc prý jsou po záplavách z roku 2002 zmrazené a dodnes nerestaurované. V 90. letech je zodpovědné instituce neprověřily.
Celkem Paleček počty Vašových obětí jen odhaduje:
„Mohu mluvit o desítkách mrtvých a o stovkách, kteří byli odsouzeni na desítky a více let.“
Proto se také Pelánovo trestní oznámení opírá o případ, v němž hrál Vaš pouze menší roli. V roce 1949 byly souzeny desítky osob kvůli pokusu o protikomunistický převrat. Padlo několik hrdelních trestů, Ivan Kieslinger vyvázl jen s 16 lety. Je jedním z posledních žijících svědků Vašových činů. Vzpomíná na situaci při hlavním líčení se všemi obviněnými:
„Odešli jsme na nějakou přestávku, byli jsme shromážděni v takové větší místnosti a tam byli shromážděni všichni, kteří už měli za sebou svůj proces. A bylo tam řečeno: ‚Tak co jste říkali prokurátoru Čížkovi?‘ Tak jsme mluvili o prokurátorovi, co všechno navrhoval a prostě to všechno. Načež se ozval hlas: ‚A jestlipak víte, že je tady taky Vaš?‘ Pak říkali: ‚Ano, samozřejmě, támhle sedí atd.‘ Tam seděl u poroty, jestli byl členem poroty nebo čeho, to vůbec nevím. Tak jsme byli upozorněni, na kterém místě sedí. A já jsem říkal: ‚Pokud vím, tak u mně byl ticho, jak putinka, nijak se neprojevoval.‘ A teď se ozvali druzí kluci, kteří byli přede mnou: ‚Ale, měl jsi ho slyšet, jak mluvil, když byli souzeni ti první!‘ Ale tak o tom nemohu mluvit, protože to není z mé vlastní zkušenosti, jenom to, jak oni vyprávěli, jak se do nich teda pustil. Oni říkali, že tam vystupoval skoro v roli prokurátora, ale Čížek že si to nenechal vzít z rukou, že to zvládnul. Já jsem byl osoba tak trochu mimo tu skupinu, protože mě z nich znal prakticky jen Čančík a potom dr. Karel Skála, který byl souzený potom taky v této skupině.“
Atmosféra byla už tehdy vyhrocená, o procesu referovaly sdělovací prostředky, přelíčení probíhala v pečlivé režii:
„Většinou na všechno i potom na celkové přelíčení tam bylo publikum. Byl to veřejný proces, byli tam dokonce zvaní lidé z fabrik, ale kupodivu tam ještě mohli být i příslušníci rodiny. Myslím, že na ty příslušníky rodin to působilo ještě hůř než na ty souzený, než na nás, když tam pak začali zřejmě rozjaření mládežníci skandovat a povykovat: ‚Pověsit! Pověsit!‘. Na to člověk vzpomíná dost s nechutí.“
Historik Paleček považuje za smutné, že se Vaše nepodařilo odsoudit dřív.
„Je dneska trapné člověka v devadesáti čtyřech letech znovu takhle tahat k soudu pokud UDV celých dvacet let nebylo schopno dokázat jeho vinu. Nemůže v české společnosti dojít k vyrovnání se s komunismem, dokud se s ním nevyrovnají sami lidé, státní instituce se nemůže jménem národa s minulostí vypořádat. Jsou to sami lidé. A jestliže dnes po dvaceti letech bude UDV vyšetřovat, čeho se Karel Vaš dopustil, tak to bude post festum, protože to mělo dělat velmi aktivně v 90. letech, kdy mělo spoustu žijících pamětníků k dispozici, a kdy mohlo mnohé jeho zločiny, o kterých se v tom procesu z roku 2001 vůbec nehovořilo, prokázat.“
René Pelán uzavírá:
„Dokud tento člověk, myšleno Vaš, žije a nikdo se nezabývá jeho skutky, tak nastal nejvyšší čas a je to myslím poslední možnost, jak ho před soud ještě dostat.“
