I cizinci se snaží naučit česky
Michaela Swinkels - Nováková se ve svém cyklu o češtině v zahraničí tentokrát zabývá učebnicemi, ze kterých se cizinci učí česky.
Minule jsme se zabývali vývojem jazyka mimo domácí prostředí. Ale jak jsou na tom cizinci, kteří se hodlali či hodlají češtinu naučit? Vynechávám úmyslně různé kurzy, ať už v zahraničí, či v českém prostředí. Hodně zájemců se z různých důvodů uchyluje k učebnicím typu "Teach Yourself", čili "Uč se sám."
Známým příkladem je "mluv" mloka Boleslava Jablonského z knihy Karla Čapka Válka s mloky, který se učil česky ze zastaralé učebnice Česky pro mloky.
"Pán ráčí býti Čechem? Že jsem tak směl (smělý), zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy českých pánův? Bohužel, nejsem příliš ve svých krocích volen(volný) ...Můj libosad (zahrádka) jest pod vodou. Blah (blahořečen), kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp..." Učebnice češtiny pro německy mluvící studenty ze 30.let minulého století (Tschechisch in 20 Lektionen) zahrnuje zase výrazy jako "safraporte", "račte","náprsenka", "choť" a věty: "Většina žen jest ve výchově dosud velice zanedbána.""Přistřihněte mi též kníry." "Proč jste byla včera tak mrzuta, milostivá paní?" "Plovu dosti dobře." "Stávalo se, že pes teplá místa vždy již od jiných psů obsazena nalézal..."
Době poplatná je i vysokoškolská učebnice Czech for English Speaking Students (vydaná v roce 1970). Už ve čtvrté lekci se objevuje slovo "soudružka", dále "Sovětský svaz", "socialista", "ROH" a "KSČ". A že by do nejzákladnější slovní zásoby tehdejší doby, když pomineme politiku, patřila slova "šíp", "léčka", "shnilý", "dýmka" nebo "tíže"? A co teprve když došlo na překládání vět! "Soudruhu profesore, vy jste cizinec.""Maso je měkké, není ani trochu tvrdé.""Ten Nigéřan je v jídelně." "Proč pospíchá Ali na snídani?" "Kapitalistické vykořisťování žen bylo vždy horší než vykořisťování mužů." "Rozsah a intenzita rostlinné výroby závisí na kvalitě půdy." "Zdálo se mi často o rudém praporu."
Výše zmíněná učebnice " Teach Yourself Czech" také asi nebude to nejlepší řešení. Byla vydávána opakovaně od roku 1959, já cituji z exempláře z roku 1968.
"Ony hledají své děvčátko." "Eva nese svou panenku domů." "Nad mou postelí visí obraz ve zlaceném rámu." "Mohu vám ještě přidat masa, prosím?" "Co to máš na zádech?" "Pod skalami se páslo pět hnědých krav a tři bílé kozy." Nezapomíná se ani na jazykolamy:" Strč prst skrz tu díru." Milosrdně byly přidány tři samohlásky do chronicky známé patnáctisouhláskové věty! Naštěstí byli autoři natolik při smyslech, že vynechali "tři statřicet tři stříbrných křepelek". Ale i věta "Doufám, že nezapomenu na tvé jmeniny" může být hodně ošemetná. Je jen o fous méně nebezpečná než "Doufám, že nezapomenu na výročí naší svatby."
A závěrem ještě dvě perly, tentokrát gramatické: "Otočivši se ještě jednou, zamávala rukou." ... "Rozloučiv se s milými přáteli, odešel."
Pokud se loučili autoři učebnice, bylo to možná to nejlepší, co mohli udělat.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
