I po padesáti letech na hudební scéně mám pořád trému, říká Jitka Zelenková
Padesát let na hudební scéně oslavila zpěvačka Jitka Zelenková. Nedávno vydala album, které pojmenovala Intimity. Sestavu písní na něm tvoří převzaté pop-jazzové americké standardy, francouzské šansony, bossa nova, filmové melodie a nechybí ani několik původních písní domácích autorů.
Jitka Zelenková začínala s hudbou v roce 1967. Jak uvedla v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas, kdyby jí tehdy někdo řekl, že bude zpívat 50 let, tak by se tomu smála. Hudbu nasávala odmala. Maminka byla zpěvačka, otec dirigent symfonického orchestru. Hodně času proto trávila s babičkou a dědou, a měla ráda venkovský způsob života. Teď prožívá spokojené období.
"Největší energii a nejlepší pocit mám po koncertě. Když mě chce někdo vyfotit, tak říkám: po koncertě. Tehdy mám nějaké světýlko v očích. Asi se víc ze všeho raduji. Umím si užít písničky, které děláme živě na pódiu, a mám ráda lidi. Víc publikum vnímám, dívám se do publika a nasávám vzájemnou energii. Nemyslím tím, že se teď cítím nejlíp. Tuhle mě bolí, támhle píchá, jak jde věk, ale co se týká pocitu, tak ten je nejlepší teď."
Hodinu před vystoupením na mě nikdo nesmí mluvit
A jaká hudba a písničky se na album Intimity dostaly?
"Jsem ráda, že jsem mohla natočit tuhle desku, kde jsem si vybrala věci, které zpívám nejradši. A to jsou americké standardy, jsou tam dvě původní věci, které se s tím krásně skloubily, jedna portugalská. Sáhla jsem i po věcech, které měly původní české texty, ať už je to Noc a den s textem Jiřího Traxlere, nebo Jiří Suchý Vím už, co to znamená, Měsíční řeka od Jiřiny Fikejzové a další. Chci tu hudbu znovu uvádět v život. Já ráda zpívám česky, nezpívám anglicky, protože si myslím, že tahle hudba se přiblíží k lidem lépe přes češtinu. Dneska je trend zpívat v angličtině, ale já to nedělám. Já si ráda s češtinou hraji, protože je to oříšek a výzva."
I když Jitka Zelenková zpívá už 50 let, a vydala 18 sólových alb, je pořád trémistka. Jak o sobě říká, asi největší pod sluncem:
"Hodinu před vystoupením na mě nikdo nesmí mluvit. Jsem zavřená v šatně. Nemám ráda ten cvrkot, což někteří zpěváci v klidu snáší. Já jsem strašný trémista, ale není to na mě tak vidět, umím to ovládnout. A jsem čím dál větší trémista, možná je to zodpovědností, ne strachem. Buší mi srdce, jako bych měla infarkt."
