Ideologie versus zdravý rozum

Člověka ve vyspělé zemi málokdy napadne zamyslet se nad tím, kolik nejrůznějších obalů mu denně projde rukama. Obaly z tisíců výrobků se ale v popelnici proměňují v odpad, o který se už léta všude vedou spory. Jak uvádí Zdeněk Vališ, nejinak je tomu i v Česku, kde sněmovna právě projednává vládní návrh zákona o obalech.

Nemělo by význam pitvat se v detailech návrhu vládního zákona o obalech, který teď projednávají poslanci. Není prý celkově špatný. Spor probíhá převážně o tu část návrhu, která se pokouší dát opět na spotřebitelském trhu šanci vratným lahvím a vůbec skleněným obalům na úkor umělohmotných obalů na jedno použití a která také stanoví povinnost producentů obalů přispívat obcím na likvidaci odpadu.

Za povšimnutí nicméně stojí argumenty používané příznivci a odpůrci návrhu. Jedni na základě průzkumů uvádějí, že naprostá většina spotřebitelů si přeje mít své jogurty či limonády opět ve skle, druzí na základě průzkumů tvrdí opak. Jedni se ohánějí tím, že vratné lahve šetří zákazníkům peníze. Například pivovary si prý spočítaly, že kdyby měly stáčet pivo do plastových obalů na jedno použití, zdražilo by o dvě koruny. Druzí předkládají s úsměvem propočty, že pivo zdražuje svoz prázdných lahví do pivovarů a jejich čištění. Ekologové mávají jakousi studií, podle níž používání plastových lahví, tedy jejich výroba a likvidace, znečišťuje ovzduší emisemi šestkrát víc než používání skleněných lahví. Odpůrci zase přepočítávají výsledky jedné analýzy Evropské unie na české poměry a hlásí, že zavedení umělohmotných lahví pomohlo snížit produkci tzv. skleníkových plynů.

Evropskou unii vůbec vytahují obě strany sporu jako svůj nejvyšší trumf. Jedni uvádějí, že stále více zemí patnáctky zavádí zákonnou podporu vratným lahvím. Druzí naopak tvrdí, že Evropská unie se snaží vratné lahve vytlačit z trhu. Je zřejmé, že každý si z probíhající diskuse může vybrat přesně to, co se mu hodí.

Na druhé straně je rovněž zřejmé, že tento žabomyší spor je vlastně jen zástupný. Až na obchodní řetězce, které si údajně masové zavedení plastových obalů vynutily, ostatní by se asi nakonec smířili s tím, kdyby nový zákon stanovil pevné a závazné zálohy na vratné obaly. Výrobci by měli na výběr buď používat vratné obaly nebo přispívat obcím na likvidaci těch nevratných. A zákazníci by měli rovněž na výběr mezi dvěma druhy obalů. Jádro sporu je zřejmě v něčem jiném. Totiž v tom, jaké procentu umělohmotných obalů prohnat komínem teplárny a jaké recyklovat. Ekologové se prý pokoušejí prosadit do zákona povinnost výrobců zajistit 80procentní recyklaci obalů, což je dvakrát víc než zamýšlí Evropská unie.

A tady už jako by ideologie opět vítězila nad zdravým rozumem. Recyklace je vždy balancováním na ostří nože: za jednu ušetřenou surovinu je nutné zaplatit velkým množstvím spotřebované energie, kterou je nutné vyrobit z jiné suroviny, což bezesporu zatěžuje životní prostředí. Takže fundovaně debatovat by se mělo spíše o hranici, za kterou už je recyklace nejen ekonomicky zcela neefektivní, ale také ekologicky neúnosná. Nicméně, ať už se poslanci při závěrečném hlasování rozhodnou tak či onak, například pivaře ponechává diskuse o obalech naprosto v klidu, protože že nejlepší pivo je stejně ze džbánku.