Kdysi to byli Antonín Chittussi, Otakar Nejedlý nebo Jan Zrzavý ve Francii, v současné době například Otto Placht se svými obrazy z peruánské džungle. Českých umělců, kteří se ke svým dílům inspirovali v zahraničí, je dlouhá řada. Za nápady se do světa vydává i mladá malířka Nikola Nováková. V pražské Galerii Havelka počátkem roku vystavovala obrazy z Uruguaye, v těchto dnech je už zase v Peru. Před odjezdem s ní Milena Štráfeldová natočila rozhovor pro dnešní kulturní rubriku:
"Já hrozně ráda cestuji a asi si vynahrazuji takový komplex, že jsem otěhotněla velmi brzy, když mi bylo 22 let. Porodila jsem dceru a s tou jsem dělala vysokou školu. Tehdy to vlastně byla otázka přežití, vydělat na nájem a na jídlo, a nějaké cesty nepřipadaly v úvahu. A teď, když konečně můžu cestovat, tak prostě cestuji."
Vy se věnujete výtvarnému umění. Čekáte tam tedy nějakou inspiraci? Jedete si tam pro inspiraci?
Víno a krevety
"Já jsem malířka a potřebuji kolem sebe vidět barvy, což tady v Čechách je velmi omezené. Třeba na jihu Francie vidíte ve vzduchu spoustu barev, listy se tam blýskají, do toho slunce... To je něco nesrovnatelného. Takže já se velmi těším do Jižní Ameriky. Byla jsem už dvakrát v Uruguayi a těším se do Peru, protože tam jsou i domorodí Indiáni, kteří se oblékají velmi pestře. A podnebí je natolik rozdílné, že si od toho slibuji opravdu hodně."
Jakému oboru malby se věnujete?
Nikola Nováková
"Já jsem vyšla z figurální malby, protože jsem rodilá Pražačka. Když vyrůstáte v Praze, těžko se můžete upínat k přírodě. Figura mne vždycky velmi inspirovala a velmi bavila. Před třemi lety jsem ale přesídlila na venkov a ke krajině si začínám tvořit vztah. Už se to přesouvá jinam, takže momentálně jsou to spíš abstraktní věci, velmi barevné. Ta barva je pro mne vždycky nejdůležitější."
Vy jste měla nedávno v Praze úspěšnou výstavu. Co jste tam konkrétně vystavovala? To byly, pokud vím, také takové odlesky z cest...
Duha
"Ano, to byla právě výstava věnovaná Uruguayi, kde jsme byli s manželem už podruhé. Především, abych to zjednodušila, je to všechno v modré barvě, protože moře i nebe jsou tam velmi blízko. Když je člověk v Jižní Americe, tak má pocit, že mu to padá na hlavu. Vítr je takový, že bere stromy i auta, a když prší, tak žádný deštník nemá smysl.. Ty živly tam jsou opravdu ze všech stran a člověk je jimi obklopený. A doufám, že to se do těch obrazů dostalo."
Do Latinské Ameriky se vracíte už poněkolikáté. Kde jinde jste ještě měla možnost čerpat inspiraci?
Los Citronas
"Jinak to nebylo až tak zajímavé. Bylo to víceméně v rámci Evropy. Evropu jsme projeli celou. Až na sever, tam jsme zatím moc nebyli. Poměrně zajímavé bylo Rumunsko. Je vždycky velmi zajímavé, když člověk pak porovná představu, kterou má o té zemi, než se tam vydá, načerpanou více méně z nějakých povrchních průvodců, a pak na místě. Většinou je všechno trochu jinak."
Která z těch zemí vás nejvíc překvapila právě tím rozdílem původní představy a reality?
Světlo
"Mně určitě překvapilo to Rumunsko. My jsme je tedy neprojeli celé. Překvapily mne tam nádherné dřevěné domy, které jsou ještě hodně zachované ve vesnicích na severu a které jsou skutečně skvostné. A do toho se už všude bohužel staví nové domy. Většinou je to tak, že jeden z rodiny vyjede na Západ vydělávat peníze, a pak se postaví taková nová hrůza, která zhyzdí celou vesnici. Je velká škoda, že Rumuni se upínají k Západu, touží po tom mít stejnou vilu, jako vidí v televizním seriálu, a ničí to nádherné, v čem tam doteď žijí a co tam mají. A pak, když vzpomenu Uruguay, tam jsem si taky myslela, že jedu do velké divočiny. Myslela jsem si, že tam uvidím nějaké původní obyvatelstvo. Bylo mi ale vysvětleno, že většina Uruguajců jsou blonďáci s modrýma očima, kteří tam přišli po druhé světové válce. Domorodý Indián tam samozřejmě žádný nebyl a je to velmi pohodlná a bezpečná země."
Kam máte namířeno později, až se vrátíte z Peru?
Západ slunce
"My pak hned odjíždíme do Francie, to bude jen velmi krátký, víceméně rodinný pobyt, a pak doufám budu velmi dlouho sedět doma. Mám před sebou spoustu práce. Teď jsem vezla výstavu věnovanou Uruguayi, která možná i poputuje do Uruguaye, to je teď v jednání. Potom musím napnout další velké formáty, mám před sebou větší výstavu, chtěla bych udělat katalog...A do toho jsem si vymyslela ještě projekt, kdy dělám kresby a akvarely. Takže toho mám opravdu hodně."
Kde ta velká výstava bude?
"To je zatím ještě všechno v jednání. To je vždycky tak rok a půl, dva roky dopředu."
A bude v Česku nebo v zahraničí?
"Bude v Čechách."
Je nějaká země, kde byste opravdu chtěla žít?
Hippies všude
"Já mám ráda Čechy, a kdyby tu bylo moře, bylo by to skvělé! Jinak mým snem je žít někde u moře v Evropě a pak by to asi byla Francie nebo Itálie."
Malujete na cestách, nebo si ty věci jen ukládáte do paměti?
"Já si je ukládám na papírky, protože to prostě nepřipadá v úvahu. Kdybych si někde měla napínat plátno, tak bychom tam museli strávit alespoň rok."
Fotografujete při cestách?
Záře
"Já jsem nadšený fotograf, jsou to ovšem velmi amatérské snímky. Určitě to nemá nic společného s uměním."
Čili vám fotografie ani neslouží jako řekněme předobraz vašich uměleckých děl?
"To někdy ano. To je určitě velmi jednoduchý způsob, spíš než tahat odněkud tužku. Spíš jsem tím chtěla říct, že ty fotografie nemám v plánu nikde ukazovat."
Sama mám zkušenost, kdykoliv někde cestuji, že si říkám: tohle nemůžu zapomenout! Samozřejmě to pak zapomenu. Proto by mne zajímalo, jak funguje malířská paměť?
Paprsky
"Já si to taky musím psát. Říkám si, tady na té cestě jsem viděla tři zajímavé věci, musím si to zapamatovat. A jakmile jsem dorazila někam, kde byl klid a diář, tak už jsem nevěděla, co to bylo. Vždycky minimálně jednu zapomenu. Na druhou stranu mám těch poznámek tolik, že to nevadí, když občas něco zapomenu."
