Irský hudební festival a ceny Akademie populární hudby
S děním ve světě české kultury Vás pravidelně seznamuje Evelina Himalová.
domnívá se Jiří Suchý, s nímž jsem si povídala v jednom z jeho nejzamilovanějších irských barů v Praze na Staroměstském náměstí nad sklenkou klasického irského moku - tentokrát zeleného piva - za doprovodných zvuků mezinárodně uznávané irské kapely La Finna.
O překvapení na slavnostním ceremoniálu při udílení cen Akademie populární hudby se minulou sobotu v pražském Veletržním paláci postaral svou přítomností Václav Havel. Prezident, který se vzhledem k nemoci z nachlazení v posledních týdnech vyhýbal veřejným proslovům, uvedl svého přítele, nedávno zesnulého rockového hudebníka Milana Hlavsu, známého pod pseudonymem "Mejla", do Síně slávy, do níž po Karlu Gottovi, Vladimíru Mišíkovi, Karlu Krylovi, Haně Hegerové, Jiřím Suchém, Petru Novákovi, Martě Kubišové, Waldemaru Matuškovi a skupině Olympic zapsala nekonvenčního člena legendární undergroundové skupiny "The Plastic People of the Universe" Akademie populární hudby.
Prezident předal sošku okřídleného zlatého anděla - cenu akademie - Hlavsově rodině a jeho přátelům. V projevu připomněl, že uvěznění "Plastiků" podnítilo vznik hnutí "Charta 77", jehož byl on sám jedním z prvních mluvčích. A kapele dokonce kdysi vybíral texty k písním a organizoval její koncerty na své chalupě na Hrádečku. "Všechno to skončilo téměř happy endem: Já se stal prezidentem a "Plastici" hráli ve Španělském sále Pražského hradu," zavzpomínal Havel.
řekla nám v pražském Veletržním paláci Lucie Bílá, v jejímž podání uslyšíte nyní ukázku z muzikálu "Johanka z Arku". Předem chci ještě upozornit, že právě v těchto dnech společnost Pluto film - Video uvedla na trh videokazetu s filmem režiséra Miloslava Šmídmajera nazvaným "Lucie Bílá: Život je zebra", který už dvakrát vysílala i Česká televize, a který je pravdivým životním příběhem zpěvačky... Filmový dokument režisérky Jany Chytilové, o němž byla řeč, byl uveden do distribuce letos 28.února. Nyní v březnu se představil na "Dnech evropského filmu" v Praze a v Brně a měl mimořádný ohlas. O kapele, která pokračuje v novém složení, jsem si povídala s jedním z jejích pozdějších členů, který ji doplnil v devadesátých letech, Janem Brabcem...
První jarní den už máme za sebou, i když se příliš jarně netvářil. Přesto už příští týden otevřou své brány mnohé hrady a zámky. Turisté určitě navštíví i deset památek, které má Česká republika zapsány na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jejich zástupci se nedávno dohodli na propagaci - do měsíce se chtějí prezentovat na společné internetové stránce. Jak uvedl Miroslav Beneš, který Česko v UNESCO zastupuje, existuje i řada dalších variant propagace, aby turisté o památkách věděli. Jak už se zmínil Miroslav Beneš, jedním z míst světového a kulturního dědictví UNESCO je lednicko - valtický areál, který byl zapsán v květnu 1997. Zdejší zámek letos překvapí návštěvníky nově zrekonstruovaným Tyrkysovým sálem, což potvrdila kastelánka Ivana Holásková. Zámek Lednice patří k nejnavštěvovanějším na jihu Moravy - loni jím prošlo 130 tisíc turistů a je považován za jedno z vrcholných děl anglické novogotiky. Lákadel je například šestatřicetistupňové dřevěné schodiště v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez jediného hřebíku. Návštěvníci lednického zámku budou už brzy moci zamířit i do historického skleníku, který se musí opravovat postupně.
Dodejme, že zdejší zimní zahrada vznikla v polovině 19. století a zahradníci v ní pěstují 250 druhů vzácných tropických a subtropických rostlin.
Doslova pár kroků od Pražského hradu si návštěvníci mohou v těchto dnech prohlédnout původní staropražskou lékárnu z počátku 19. století, která je nyní součástí Národního muzea. V dnešním kaleidoskopu Vás do ní pozve Milena Štráfeldová:
"Citace staré lékárnické receptury"
Právě taková medicína se možná ukrývá v některé ze starých skleněných nádobek, vystavených v oficíně U zlatého lva v Nerudově ulici v Praze. V lékárně se dochoval nábytek i ostatní zařízení ve stylu biedermeieru z roku 1821, kdy ji založil její tehdejší majitel Vincent Dittrich. S expozicí lékárnictví od 16. do 19. století tak představuje lékárna U zlatého lva ve střední Evropě skutečný unikát.
Vstupní místnost z Nerudovy ulice je zařízena původním nábytkem, vysokými vyřezávanými skříněmi plnými zásuvek a přihrádek pro léky. I kolekce mnoha desítek porcelánových stojatek, ručně malovaných nádobek na uchovávání léků, byla speciálně pro tuto lékárnu vyrobena v naší nejstarší porcelánce v Horním Slavkově. V dalších místnostech se léky, odvary, bylinné směsi a masti vyráběly. Průvodkyně expozicí historických lékáren Danuše Štefánková upřesnila: Ve zdejší lékárně tak podle záznamů pracovalo až padesát lidí. K jejímu zařízení patřil původní litinový destilační přístroj, ve kterém bylo současně možné destilovat vodu i koření, ohřívat parafín či masti. Ve velké mosazné nádobě ze 17. století se tu jako základ mastí uchovávalo sádlo, v cínových nádobách měli lékárnící dnes už neznámé směsi na výrobu léků: Mezi dalšími vzácnými předměty je gotický hmoždíř i skleněná dóza se zelenými muškami, které se používaly jako afrodisiakum. Jsou zde i sady homeopatických léků v malých ampulkách vedle podivných nádob s mnoha skleněnými výstupky na vnitřní stěně. Paní Štefánková jejich účel vysvětlila: Na konci řady místností, v níž jsou vystaveny celé soubory vzácných stojatek i zařízení na výrobu léků, se ukrývá skutečná lékárnická laboratoř s původním vybavením. Na stěnách visí svazky sušených bylin, na dřevěném pultu ještě leží kus kořene ženšenu... Právě v laboratoři jsem se paní Štefánkové zeptala, kdo expozici historických lékáren navštěvuje: Po roce 1989 se lékárna v restituci znovu vrátila rodině Grimmů, kteří ji vlastnili již od poloviny 19. století. Ačkoliv nikdo z rodiny dnes už jako lékárník nepracuje, nehodlají historickou lékárnu zrušit a prostory v Nerudově ulici využít jiným, výnosnějším způsobem. Lékárna je přece jenom rodinná tradice...
A na závěr se půjdeme podívat do poněkud netradičního cirkusu a názvem Jo-Joo. Jmenuje se stejně jako jeho majitel Jaromír Joo, který má cirkus jako svého koníčka. Je majitelem několika obchodů a tak může rodinný podnik dotovat a vést ho jako nekomerční a ekologický. Evelina Himalová cirkus navštívila zrovna v době, kdy se chystal uspořádat představení k populárnímu svátku Josefů. Cirkus Jo-Joo je jedním z mála, který se vrací ke své tradiční podobě - hraje se tu divadlo a zní živá hudba - tentokrát skupina Šlapeto. O zvířata se tu starají s láskou a vychovávají je bez biče. Během hostování ve Skandinávii cirku dokonce vyhovověl i náročným požadavkům ochránců zvířat. Jak už jsme uvedli, Josefům hrála k jejich svátku staropražské písničky skupina Šlapeto, která s cirkusem spolupracuje, jak potvrdil její člen Jiří Hötzel.
