V sobotu v noci zemřel papež Jan Pavel II. První Slovan na papežském stolci. Jak na něj vzpomínají Češi a jaký byl jeho vztah k českým zemím? Více v rubrice Jaromíra Marka.
Václav Havel a papež Jan Pavel II. (Foto: ČTK)
"Drazí bratři a sestry. Když mohu nyní stanout na tomto velkém prostranství před tváří vaší Zlaté Prahy, dovolte, abych opakoval slova zmrtvýchvstalého Pána: pokoj vám. Ještě před rokem a méně než rokem, bylo nemyslitelné, aby sem mohl přijít papež a zároveň Slovan a syn bratrského národa. Zdálo se to nemyslitelné, dveře byly zavřeny."
Těmito slovy se papež Jan Pavel II. vítal při své první návštěvě Prahy se stovkami tisíc lidí na Letenské pláni. Psal se 21. 4. roku 1990. Od pádu komunismu uplynul necelý půlrok a papežova návštěva tehdejšího Československa byla mnohými považována za symbolické potvrzení, že komunistická totalita je v nenávratnu.
Jan Pavel II. (Foto: ČTK)
Pro Karola Wojtylu to nebyla ani první, ani poslední návštěva českých zemí. Poprvé navštívil Prahu hned po válce ještě jako student. Jako arcibiskup krakovský byl blízkým přítelem litoměřického kardinála Štěpána Trochty a čtyřikrát jej v sedmdesátých letech navštívil. Pátá cesta Wojtyly do Litoměřic vedla v dubnu 1974 na Trochtův pohřeb. Státní bezpečnost proměnila jeho pohřeb v policejní manévry. Wojtyla nesměl ani k oltáři. Zážitek z československého komunistického režimu pomohl Karolu Wojtylovi, aby později jako papež Jan Pavel II. lépe chápal situaci katolíků ve východní Evropě. Jeho zvolení papežem čeští křesťané považovali za duchovní vzpruhu. Více mluvčí Biskupské konference Daniel Hermann.
"Když se vžijeme do atmosféry roku 1978, byla to doba studené války a rozděleného světa. Už tehdy přišle Jan Pavel II.s vizí, že Evropa musí dýchat oběma svými plícemi. Vyzýval, že je třeba dát hlas národům umlčeným za železnou oponou a sám jim tento hlas dal. Jeho první návštěva Polska o tom svědčí a jí začala destabilizace komunistického režimu v zemích Střední a Východní Evropy. Vím z vlastní zkušenosti i svědectví řady lidí, kteří byli v té době ve vězení, že zpráva o zvolení Wojtyly papežem byla duchovní vzpruhou. Vlilo to krev do žil národům za železnou oponou. Proto byli i lidé, kteří se jej pokoušeli zbavit, jako při pokusu o atentát v roce 1981."
Jan Pavel II. (Foto: ČTK)
Jan Pavel II. měl ke křesťanům z Čech a Moravy zvláštní vztah. Pocházel ze sousedního Polska a dobře znal situaci v naší zemi. Dlouhá léta všemožně podporoval totalitní mocí pronásledovaného kardinála Františka Tomáška, jen pár dní před listopadem 1989 svatořečil Anežku Českou a i když nemohl k věřícím promlouvat přímo, oslovoval je prostřednictvím Vatikánského rádia. Když v roce 1985 přenášela jeho mši rakouská televize, rozhodl se na ní promluvit i česky. Přenos totiž mohli poslouchat a poslouchali i lidéna jižní Moravě. Papežova první návštěva Československa vedla do Prahy, Velehradu a Bratislavy. Později navštívil Olomouc, Svatý Kopeček. Během následujících patnácti let přijel do Česka celkem třikrát, Česká republika se tak stala po Polsku papežem nejčastěji navštěvovanou zemí. O mimořádném vztahu Jana Pavla II. k českým zemím svědčí i zážitek ministra zahraničí Cyrila Svobody ze setkání s ním.
"Moje poslední setkání s ním bylo už v době, kdy byl velmi nemocný. Já byl fascinován tím, že jeho ruka byla pevná a mysl čistá. Mluvil o České republice, kardinálu Vlkovi a tehdy prezidentu Havlovi, přesně věděl, byl orientovaný. To bylo v době, kdy svět spekuloval, zda je zdráv či ne, on podal pevně ruku a věděl všechno."
Ostatky papeže Jana Pavla II. (Foto: ČTK)
Na papeže nezapomínají ani věřící. Na jeho pohřeb se chystají stovky lidí. Nejvíce jich podle všeho pojede z Moravy. Jediný Čech, který se bude účastnit konkláve, volebního zasedání 117 kardinálů, které vybere budoucí hlavu katolické církve, je kardinál Miloslav Vlk. Volba nástupce Jana Pavla II. bude podle něj velmi obtížná.
Kardinál Miloslav Vlk (Foto: Zdeněk Vališ)
"Vybrat nástupce tohoto papeže bude nesmírně obtížná věc. Já osobně nevidím na té kardinálské scéně žádnou tak vynikající osobnost, která by se dnes mohla postavit vedle Jana Pavla II,, který za 26 let svého pontifikátu tak vyrostl. Domnívám se, že tam nebudou hrát roli národnosti, aby si například Italové řekli, že si zvolí Itala. Pozornost bude spíše soustředěna na velikost té osobnosti."
I když národnost asi nebude rozhodovat, pravděpodobnost zvolení druhého slovanského papeže není velká. A sám Miloslav Vlk, i když se o něm v minulosti spekulovalo, se za možného kandidáta nepovažuje.
