Kalendárium

Астрономические куранты на Староместской ратуше
0:00
/
0:00

Kalendárium připomene pouť Čechů na Rus roku 1867 nebo smutné výročí vyhlazení Lidic. Řeč bude ale i o dalších tématech. Vybírala je Martina Lustigová.

Moskva
Pouť na Rus z roku 1867 rozebereme s historikem Vratislavem Doubkem: "Je třeba říct, že se jí zúčastnili nejenom Češi, ale i další slovanské národy z Rakouska i z Balkánu. Česká delegace byla jedna z největších a využilo jí více než dvacet lidí. Takže je možné říci, že z toho celkového počtu asi osmdesáti lidí to byla výrazná delegace."

O možnost jet do Ruska se svedl zákulisní boj. Mezi členy delegace najdeme například politiky Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra, novináře Julia Grégra nebo organizátora delegace Karla Jaromíra Erbena. A jak vypadal program delegace? "Je třeba si uvědomit, že původním záměrem nebyla nějaká politická jednání, ale byla to návštěva etnografické výstavy, která probíhala v Moskvě. Ale celý průběh akce se záhy proměnil v řadu významných společenských setkání a jednání, zdaleka už to nebyly jenom kulturní styky, kulturní kontakty. Ale delegace byly přijímány na nejvyšší úrovni, protože ze strany hostitelů se nejvyšším reprezentantem stal ministr osvěty hrabě Tolstoj, a nezapomeňme, že celá delegace byla přijata rovněž carem. Takže ta jednání měla pestrou podobu, většinou se jednalo o slavnostní bankety, zasedání, promluvy, ale Češi - a nejen Češi - spoléhali na zákulisní rozhovory."

Pouť na Rus byla prvním českým pokusem o mezinárodní politiku: "Je třeba říci, že tato akce měla od počátku demonstrativní charakter. Česká politika jí demonstruje svou nespokojenost s vývojem politických událostí v Rakousku, která vrcholí v roce 1867 nazrávajícím dualistickým rozdělením rakouské říše. Takže ona dává najevo své možnosti, které tedy nemusí spočívat pouze ve vnitropolitickém tlaku, ale i v zahraničně-politických kontaktech."

Ohlas pouti byl v Čechách velice výrazný a česká společnost ji tehdy brala jako úspěšnou akci, jako jakýsi políček Vídni. Zpětně hodnoceno to ale vypadá jinak: "Zpětně hodnoceno ale je třeba říci, že politické zisky, které si slibovala česká politická reprezentace od pouti na Rus nebyly zdaleka tak dobré, výborné, úspěšné, v důsledku se předpokládané plány, o nichž bylo jednáno na těchto setkáních nerealizovaly a česká politika nezískala dostatečně silné kontakty v zahraničí a onu podporu, kterou si slibovala od ruských oficiálních míst."


Před 65 lety - 4. června 1942 - zemřel na následky atentátu z 27. května zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě Reinhard Heydrich. Jeho nástupcem byl jmenován Kurt Daluege. Atentát provedli Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Okupanti na atentát odpověděli mohutným terorem, následovalo zatýkání a popravování. Symbolem kruté pomsty za atentát jsou dodnes obce Lidice a Ležáky.

V noci na 10. května 1942 byla obec Lidice obklíčena příslušníky gestapa a policie. Celkem 173 mužů a chlapců starších patnácti let bylo zastřeleno. Ženy byly odvezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly, kromě několika vybraných na poněmčení a batolat do jednoho roku, zavražděny ve vyhlazovacím táboře v polském Cheľmnu. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických obyvatel. Obec pak byla srovnána se zemí. Z původních zhruba pěti set obyvatel válku přežilo jen 143 lidických žen a 17 dětí.


Josef Fišera převzal od Václava Havla Řád TGM za zásluhy o demokracii a lidská práva, foto: ČTK
Před 95 lety se narodil zachránce židovských dětí Josef Fišera. V roce 1935 zakončil vysokoškolská studia diplomem z pedagogiky a práv. Potom působil jako pedagog a výrazně se angažoval ve prospěch republikánského Španělska. V roce 1939 utekl ze své rodné země před nacisty do Francie, kde pak prožil prakticky bez přerušení celý svůj život. Za druhé světové války se účastnil francouzského odboje, zajišťoval zpravodajskou činnost pro spojence a pomáhal při organizování útěků demobilizovaných československých vojáků do Anglie. Přičinil se také o záchranu desítek židovských dětí. Po válce pak působil na československém konzulátu, ze kterého odešel po únoru 1948. Poté pracoval mimo jiné jako profesor na vysoké škole sociálních věd při Sorbonně. Byl předsedou a hlavní hybnou silou Sdružení československých dobrovolníků ve Francii. Jeho činnost byla oceněna řadou vyznamenání. Mezi ta nejvýznamnější patří francouzský Řád čestné legie a Řád za zásluhy, český Řád T. G. Masaryka a izraelská medaile Spravedlivý mezi národy. Zemřel v roce 2005.


Před 20. lety - 6. června 1987 - zemřel Eduard Petiška. Nejedna generace českých dětí vyrůstala na jím poutavě převyprávěných pověstech a legendách. Přestože byl Petiška básník, prozaik i překladatel, právě tvorba pro děti a mládež ho nejvíce proslavila. Byl autorem více než 80 titulů, z nichž největšího nákladu v českém jazyce dosáhly kniha pro nejmenší Jak krtek ke kalhotkám přišel (námět a ilustrace Zdeněk Miler) a Staré řecké báje a pověsti. Velkou oblibu si získaly i knížky Pohádkový dědeček nebo Martínkova čítanka.


Jeden z nejznámějších českých karosářů Josef Sodomka ml. se narodil před 103 lety, 7. června 1904 ve Vysokém Mýtě, kde jeho otec založil a provozoval dílnu na výrobu kočárů. Když se v roce 1925 vrátil ze studií a zkušené v mladoboleslavské automobilce, měl už jasný plán - vyrábět automobilové karoserie. Po šesti letech vedení firmy převzal a do první světové války z ní vybudoval karosárnu evropského významu. Po válce se snažil Sodomka, kterého proslavily zejména "kapkovité" karosérie, navázat na předchozí úspěchy. V roce 1948 ale propadla jeho továrna státu a on se stal ředitelem národního podniku Karosa. V roce 1950 byl zatčen a uvězněn, po propuštění nastoupil jako konstruktér a zkušební technik u Liazu v Mnichově Hradišti. Zemřel v únoru 1965.