Kámen a šperk
V Turnově, známém městě šperku, probíhá od 9. července 14. mezinárodní šperkařské sympozium nazvané "Kámen a šperk". Sjelo se na něj 11 předních šperkařů z celého světa. Týden věnovali návštěvě zlatníků, kamenářů a nalezišť, týden nyní tvoří v dílně společnosti Routa Solitér Granát.
V Turnově, známém městě šperku, probíhá od 9. července 14. mezinárodní šperkařské sympozium nazvané "Kámen a šperk". Sjelo se na něj 11 předních šperkařů z celého světa. Týden věnovali návštěvě zlatníků, kamenářů a nalezišť, týden nyní tvoří v dílně společnosti Routa Solitér Granát. Jejich nová kolekce originálních šperků z pravých českých drahých kamenů - olivínů, granátů a achátů, které si sami v zdejším okolí nasbírali, a která bude do 8. září k vidění v Okresním muzeu Českého ráje, obohatí tuto údajně nejlepší šperkařskou sbírku Evropy. Podle kurátora sympozia Miroslava Cogana mezinárodní setkání šperkařů získává rok od roku větší punc, což dokládá letošní záštita české komise pro UNESCO.
"Na rozdíl od první poloviny 20. století, kdy ještě nebyly vyrazné šperkařské osobnosti, výtvarníci se jenom okrajově zabývali šperkem, po druhé světové válce nastala situace jiná. Na konci padesátých a na začátku šedesátých let vystudovala celá generace velice výrazných autorských osobností, ale nebyli to jenom šperkaři, byli to také skláři, keramici, textilní výtvarníci, scénografové. Ti se začali zajímat o šperk a v roce 1963 udělali takovou první, nesmělou, ale vpodstatě už průlomovou výstavu, která se jmenovala "Ateliérová bižutérie". Dá se říct, že od té doby se odvíjí historie moderního českého šperku, který se nezaměřil už jenom na drahé kovy - zlato, stříbro, a na drahé kameny, ale autoři začali pracovat se zcela novými, netradičními materiály - sklem, textilem, papírem, plasty, dřevem, kůží, a začali se trochu vracet také k podstatě šperku - ke šperku 
uvedla k proměnám českého šperku historička a etnografka doktorka Alena Křížová, odborná asistentka Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, autorka mj. také více než třiceti výstav na téma šperkařství a medailérství, která se ve své publikační činnosti specializuje na umělecké řemeslo a užité umění 19. a 20. století.
"Osudy staré 4500 let" - tak se jmenuje výstava ve Fragnerově galerii v Praze na Betlémském náměstí. Přibližuje příběhy staroegyptských hodnostářů zdokumentované českými egyptology, kteří pracují už od roku 1960 na objevech hrobových komplexů v Abusíru. Doplněna je menší výstavkou nazvanou "Mizející Egypt" a kresbami na téma "Jak vidím Egypt já", které namalovaly české děti. K expozici, připravené Českým egyptologickým ústavem, Českým národním egyptologickým muzeem a Nadací české architektury, byl vydán katalog, obsahující například i předloňský významný objev hrobky soudce Intiho, pocházející z druhého tisíciletí před naším letopočtem. O lidech, jejichž hroby se nalézaly "ve stínu pyramid" panovníků Staré říše, především o jednom z posledních objevů českých egyptologů, jsem si při vernisáži výstavy povídala s jedním z jejích autorů, doktorem Miroslavem Bártou....
Úspěchy českých archeologů, které při vernisáži zmíněné výstavy velmi ocenil egyptský velvyslanec v Praze - poděkoval jim za výrazný vklad k poznání kulturního dědictví země na Nilu - jsou někdy nesprávně interpretovány jako úspěchy mezinárodní expedice, v níž jsou Češi hosty. Podle Bárty opak je však pravdou...
"Je to, pokud jde o peníze, organizaci a řízení, výlučně česká expedice, placená z českých peněz, tzn. jednak od české vlády, která podporuje České národní egyptologické centrum, a potom od Českého egyptologického ústavu. Částečně jsou to i soukromé peníze. A v této expedici působí mezinárodní odborníci, kteří pracují v rámci těchto českých institucí."
"Jednak interpretaci jižního Abusíru pomocí satelitních a balónových snímků, jednak je naším konkrétním úkolem v terénu již zmiňovaný nález poslední hrobky. A pokud možno nejlepší vědecká analýza získaných nálezů, tzn. počínaje výzkumem DNA a konče materiálovými studiemi a analýzami jednotlivých předmětů."
Pozoruhodný průřez historií české portrétní fotografie nabízí rozsáhlá expozice nazvaná "Známé tváře", instalovaná v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice. Autory více než tří stovek snímků jsou čeští fotografové několika generací, neboť výstava představuje portréty vzniklé v letech 1942 až 2002. Mezi pětatřiceti fotografy jsou skutečné legendy české fotografie - Karel Hájek, Karel Ludwig, Václav Chochola, Dagmar Hochová či Taras Kusčynskij, jehož velká výstava se konala zcela nedávno v Obecním domě. Stejně legendární jsou i lidé na snímcích - Jiří Voskovec a Jan Werich, proslulý houslista Rafael Kubelík či malíři František Tichý, Jan Zrzavý a Jiří Trnka. Jiné fotografie nás zavedou do doby, kdy ve světě hráli a zpívali Beatles a v Čechách Šlitr se Suchým, kdy gymnastka Věra Čáslavská byla na vrcholu slávy a zpěvačky Hana Hegerová a Marta Kubišová okouzlovaly všechny generace. Zhodnotit můžeme, jak například Oldřichu Karáskovi pózovala Brigitte Bardotová nebo John Lennon, Václavu Chocholovi Salvador Dalí či Louis Armstrong, Otovi Richterovi Jacqueline Kennedyová nebo Richard Nixon a Miroslavu Zajícovi třeba Ray Charles. Různé pohledy nabízí výstava i
hraje v Divadle v Dlouhé. V muzikálu, pod jehož libretem, choreografií a režií je podepsán Libor Vaculík, hudbu složil Petr Malásek, texty písní Václav Kopta, zpívá 12 písní Edith Piaf ve francouzském originále. A její výkon je k nerozeznání od skutečné "Piafky". Mnozí premiéroví diváci žasli, zdálo se jim, že "Vrabčák" vstal z mrtvých a je v Praze, nebo že slyší jeho hlas z playbacku. Zpívala však jeho věrná napodobitelka, kterou si obecenstvo pamatuje zejména jako představitelku titulní role v muzikálu "Evita" a nyní i jako Fulvii či Kleopatru v muzikálu "Kleopatra". Inscenace o Edith Piaf, která se úspěšně hrála dva roky v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni a nyní nakrátko zamířila do našeho hlavního města, se v srpnu vydá i do dalších míst České republiky...
