Karel Svoboda měl v muzice invenci i štěstí

Foto: ČTK

Oblíbený herec Vlastimil Brodský, přední postava českého exilu Pavel Tigrid, nebo také zakladatel kdysi tak populárního Country Beatu, hudebník Jiří Brabec - to jsou někteří ze známých lidí, kteří jen v posledních několika letech zvolili dobrovolný odchod ze života. K takovému krajnímu kroku se minulou neděli uchýlil i hudební skladatel Karel Svoboda, autor stovek písniček, filmové hudby i muzikálů, který patřil k nejpopulárnějším osobnostem české hudební scény.

Stačí okamžik, aby se po 68 letech pestrého života, plného úspěchů na poli slávy i zisku, stal jeden lidský osud předmětem suchého policejního hlášení: "V obci Jevany došlo k tragické události, k úmrtí 68letého muže a věc šetří policie."

Dnes vše nasvědčuje tomu, že hudební skladatel Karel Svoboda se sám zastřelil vlastní legálně drženou zbraní. Proč? O tom spekuluje nejen bulvár. Není divu, kdo žil na území České republiky kdykoli v období posledních 40 let, nemohl se dost dobře vyhnout alespoň některé části z tvorby Karla Svobody.

Karel Svoboda, foto: ČTK
Ať už se na jeho hity své doby i evergreeny díváme jakkoli, nelze jim upřít dvě věci: staly se neoddělitelnou součástí života a vzpomínek mnoha lidí nejen v tehdejším Československu, ale také v německy mluvících zemích nebo v evropské části bývalého Sovětského svazu. A ocenění z jiných kontinentů dávají tušit tu druhou zmíněnou věc, kterou byl úspěch. Na zdejší poměry nevídaný, v určitých dobách byl Karel Svoboda komerčně bezpochyby nejúspěšnějším českým hudebním skladatelem. Jen v samotném Německu obstaral hudbu je stovkám film a jak napsala Mladá fronta Dnes, komunistické Československo vydělávávalo na jeho zahraničních zakázkách víc než exportem hudby od velikánů klasiky.

Což mu jeho odpůrci nikdy nedokázali odpustit a ta výčitka zní i po jeho smrti: "Svobodova sebevražda přichází paradoxně v den ostudného třicátého výročí, které v neděli uplynulo od hromadného podpisu anticharty v Divadle hudby, kde seděl za předsednickým stolem vedle Gotta a Evy Pilarové," napsal v Lidových novinách o Karlu Svobodovi svým obvykle ostrým perem Jan Rejžek, nesmiřitelný kritik všeho, co mělo něco společného s komunisty.

"Nebyl jsem žádnej hrdina. Já jsem patřil k těm 90 procentům národa, kteří drželi hubu a krok,"řekl před časem o sobě v dokumentu Roberta Sedláčka sám Svoboda a jindy k tomu dodával, že se nemá komu a zač omlouvat. Zpěvačka Marta Kubišová, která na vlastní kůži dvacet let pociťovala nepřízeň režimu, se ale ohlíží bez zatrpklosti a po Svobodově smrti deníku Mladá fronta Dnes řekla: "Nechápu to. Byl bojovník, měl v sobě pozitivní náboj."

A jak s tím nábojem zacházel v hudbě? Režisér a scénárista Zdeněk Zelenka na Karla Svobodu vzpomíná jako na profesionála: "Měl ten dar vytvořit melodie, které se staly nezapomenutelnými. Nikdo mu to nemůže odepřít. On vydal několik milionů desek. Komu se to poštěstí? Kdo to dokáže? Takže nezbývá, než smeknout klobouk."

Karel Svoboda s manželkou Vendulou, foto: ČTK
A o hodnocení jsme požádali také redaktora Českého rozhlasu, Aleše Opekara. "Karel Svoboda se bezpochyby do české kultury zapsal písmem výrazným. Ale měl-li bych parafrázovat třeba nějakou větu z televizního zpravodajství, tak se mi kupodivu mnohem trefnější zdálo vyjádření TV Nova, než České televize, pokud jde o zprávy. ČT konstatovala, že zemřel náš nejlepší skladatel, televize Nova konstatovala, že zemřel náš nejúspěšnější skladatel. A určitě bych se přiklonil k tomu druhému případu: zemřel náš nejúspěšnější nebo jeden z našich nejúspěšnějších skladatelů, z jehož pera vyšlo mnoho melodií, které se opravdu velmi dobře prodávaly.

Tím nechci nijak jeho invenci a talent snižovat. Karel Svoboda rozhodně měl invenci velkou pokud jde o melodie a pokud jde i o formální stavbu písniček. Ale nicméně nechci ani jeho dílo nikterak přeceňovat. On měl samozřejmě v tom svém talentu i velké štěstí. Jednak na spolupracovníky, kteří mu padli do noty, to byl zejména textař Jiří Štaidl zpočátku, a samozřejmě zpěvák Karel Gott. Později to byli i další textaři, s nimiž si dobře rozuměl a jejichž přínos pro úspěšnost těch písniček je možná mnohem větší, než se na první pohled zdá, například Zdeňek Rytíř. A také ta doba, ve které začal psát, vlastně byla otevřená takovýmto výtvorům, byly i určité možnosti se dostat i na Západ díky těmto úspěchům. A hodně, hodně Karlu Svobodovi pomohl také film, to znamená hudba psaná pro film. Která není samozřejmě jednoduchá - něco takového dělat, ale na druhou stranu někdy lze i tak trošku vařit ne přímo z vody, ale ze sebe sama, to znamená trošku jakoby vykrádat své předchozí výsledky práce,"říká hudební publicista Aleš Opekar.