Karel Weirich - málo známý zachránce českých Židů
Během druhé světové války zachránil život 200 československým Židům. Přesto je příběh českého novináře a korespondenta České tiskové kanceláři (ČTK) téměř neznámý. Karla Weiricha teď představuje kniha Spravedlivý riskuje. Kdo vlastně byl Karel Weirich, na to Radiu Praha odpověděl Pavel Mareš z Karmelitánského nakladatelství.
Karel Weirich byl především novinářem, dopisovatelem České tiskové kanceláře z Říma a Vatikánu. Zároveň byl spolupracovníkem vatikánského listu L'Osservatore Romano. Za války inicioval pomoc téměř 200 Židům, kteří se do Itálie, tehdy ještě relativně bezpečné země, dostali v době, kdy jim u nás v protektorátu hrozila perzekuce nebo smrt. Ten jeho příběh s jistou licencí můžeme srovnat s příběhem daleko známějšího a významnějšího Nicholase Wintona. Je to takový malý český Winton, který uměl pomoci. Volil i stejný přístup k tomu, jestli má být ta jeho pomoc zveřejněna. Stejně jako Winton si nepřál, aby se o tom vědělo, protože to, co udělal, považoval za samozřejmé."
Jak byl tedy příběh Karla Weiricha objeven?
"Vděčíme za to nikoliv českému historikovi, ale mladému italskému historikovi, který se jmenuje Alberto Tronchin. Příští týden přijede do Prahy, aby knihu Spravedlivý riskuje prezentoval v italském institutu. Je žákem profesora Leonciniho a patří k širšímu okruhu italských zájemců o dějiny Československa v druhé polovině 20. století. Funguje tam malý historický seminář Masaryk. Už název napovídá o zájmu o české a československé moderní dějiny. Tuto knihu objevil díky svým přátelům v Itálii kardinál Duka a chystáme prezentaci, kam přijede neteř Karla Weiricha. Ten se narodil 1906 a zemře 1981, to jenom pro konkrétní představu."
Weirich se v Itálii už narodil, nebo tam odešli rodiče, když byl malý?
"Karel Weirich se narodil v Římě. Otec byl sochař, který se narodil v severních Čechách. Pak odešel do Říma. Předtím byl ve Vídni. Takže měl ryze české kořeny a zakotvil v Itálii."
Co Karel Weirich dělal když začala válka, a jak se dozvěděl o osudech českých Židů v Itálii?
"Karel Weirich v té době pracoval pro ČTK. Na počátku války ho přestala zaměstnávat, ale nadále pracoval pro L'Osservatore Romano. Byl ve styku s Vatikánem a institucemi v Římě. Byl spojkou mezi českým odbojem, bývalými diplomaty ve Švýcarsku a krajany v Itálii. Jak je v knize dokumentováno, zprostředkovával zprávy z protektorátu. Situace v protektorátu do příchodu Reinharda Heydricha nebyla vůbec ideální, ale odboj mohl pracovat tak, aby tekly informace. Líčil třeba pražskou i brněnskou razii proti studentům. Byla to taková tichá diplomatická služba, aby se do Vatikánu, do blízkosti papeže dostávaly autentické informace ze zemí okupovaných Hitlerem. Můžeme připomenout jméno Montini, budoucího papeže Pavla VI. Papežem byl od roku 1963 do roku 1978. Ale za války byl Montini spojka pro Weiricha, aby informoval papeže, že určitým uprchlíkům je třeba pomoci. První dopis, který v té knize máme, je takový neutrální, ve druhém už Weirich líčí jejich bezprizornost. Je to aktuální i dnes, kdy jsou v pohybu tisíce uprchlíků. Tady byli na útěku před Hitlerem Češi, kterým hrozila smrt, a neměli zastání. V dopise Montinimu Weirich píše: "Dovoluji si vám excelence zdůraznit, že situace Čechoslováků je mezi uprchlíky ta nejsložitější a nejbolestnější. Netěší se totiž žádné diplomatické ochraně, a proto nedostávají žádnou podporu nebo jinou oficiální pomoc. Ale jsou jako ptáci bez domova závislí na dobrotivém srdci soukromých osob. Svatováclavskému fondu, soukromé, nikoliv veřejné iniciativy, která vznikla v Římě, se s velkými obtížemi podařilo nalézt prostředky, aby mohla, jak nejlépe umí pomáhat krajanům, kteří uprchli a potřebují pomoc." Československo nemělo ve Vatikánu žádného zástupce, takže Weirich suploval roli přímluvce, který upozorní na tuto situaci uprchlíků."
Jak se mu podařilo uprchlíky z internačního tábora dostat?
"Podařilo se mu 200 lidí zachránit. V té knize jsou dokumenty, jak se falšují průkazy, takže toto byl zejména způsob, kdy jim pomohl před hrozící smrtí."
Jak se potom dostali z Itálie pryč?
"Byla i možnost, že zůstali pod cizí identitou v Itálii. Kniha dokumentuje, jak se mu je podařilo osvobodit, je tu rekonstruován Weirichův příběh, ale neexistuje něco jako u Wintona, ty jeho děti. Existují svědectví, dopisy, jak Weirich pomáhal. Byl spojkou mezi československým odbojem v Itálii a prostředníkem mezi centrem italského odboje a československými krajany, kterých bylo v Itálii dost. Tento kontakt zachytilo gestapo a v roce 1944 Weiricha uvěznilo. Byl zrovna nemocen, měl horečku. Odvezli ho do vězení. Tehdy zakročil Vatikán a trest smrti mu byl změněn na nucené práce. Dostal se do Bavorska, do tábora Kolbermoor a pak do Mnichova. Pak už byl osvobozen. Největším nebezpečím byl archiv, který měl. V knize jsou vytištěny seznamy lidí, kterým pomohl. Kdyby se to dostalo do ruky Němcům, tak by ohrozil nejen sebe, ale i je. Často tam byly identifikační údaje z hlediska falšování dokumentů. To naštěstí objeveno nebylo. Až jeho neteř a Tronchin zrekonstruovali jeho příběh."
K vydání knihy se v Praze uskuteční konference, o dva dny později by měl Karel Weirich získat státní vyznamenání in memoriam.
"26. října od 19:00 v Italském kulturním institutu pořádá konferneci Andreas Pirali, který tu v Česku působí a vyhledává obdobné příběhy, jako je ten Weirichův. Jeho činnost zastřešuje spolek Gariwo - Zahrada spravedlivých. Je tam určitý odkaz na název té knihy Spravedlivý riskuje, ale on to vidí v širším kontextu, jako příběhy statečných lidí 20. století, kteří se střetli s totalitou. Bude tam kardinál Duka, italský velvyslanec, paní Weirichová. Ten příběh není tak proslulý jako příběh pana Wintona, ale myslím, že my Češi si zbytečně stýskáme na to, že jsme národ, který mezi sebou neměl hrdiny. Osobnosti, které vycházejí na světlo, jako byl Weirich, ukazují, že i Češi mohou být hrdí na to, že mezi sebou takové hrdiny měli."
