Konference v Dubně: Češi přinesli na Volyň znalosti i techniku
Na zámku v Dubně na Ukrajině se konala v pořadí už IV. Mezinárodní historická konference s názvem „Češi na území Volyně“, věnovaná příchodu Čechů do oblasti před 150ti lety.
Bývalá carská volyňská gubernie byla velká asi jako Čechy a měla společnou hranici s Rakouskem Uherskem. Prvních sedmnáct rodin Čechů přišlo na Volyň v roce 1863 a založili obec Luthardovku, ale hlavní vystěhovalecký proud směřoval na Volyň až od roku 1868.
Na Čechy čekala levná půda
Jaké byly motivy odchodu Čechů na Volyň? Hlavní příčinou emigrace byly podle přednášejících sociální a politické důvody, pustošení země během Prusko-rakouské války a sílící germanizační tlak v severních částech českých zemí. V oblasti Volyně po zrušení roboty v roce 1861 a poraženém polském povstání bylo na prodej mnoho orné půdy, ale i mokřin, bažin, lesů.
Car slíbil osvobození od daní a náboženskou toleranci. Svoji roli i sehráli národní buditelé, nejvýznamnější z nich byl František Palacký. Intenzivní agitaci prováděli v Čechách organizátoři emigrace František Přibyl a Josef Olič navzdory tomu, že rakouská vláda vystěhovalectví nepřála.
Češi přinesli znalosti a techniku
Přistěhovalci měli velkou výhodu v tom, že mohli na Volyň přijet s vlastním povozem. Stěhovali se drobní zemědělci, řemeslníci, bezzemci, středně majetní, jednotlivci, rodiny i celé skupiny. Šli za lepšími podmínkami. První léta kolonizace byla velmi těžká, ale tak tomu bylo i v jiných oblastech carského Ruska, kam se Češi stěhovali.
Pro rozvoj hospodářsky zaostalé Volyně s primitivním stavem zemědělství byli čeští imigranti značným přínosem. Z Čech přicházely i tiskoviny, zakládaly se školy, knihovny, ochotnická divadla a sokolské jednotky. Účastníci konference hovořili také o odbojové organizaci, účasti na osvobození vlasti a důvodech poválečné reemigrace. Vydán byl i sborník „Češi na Volyni“ s referáty historiků, řečníků a příspěvky pamětníků.
