Krajané

r_2100x1400_radio_praha.png

Krajanskou rubriku pro vás připravila Milena Štráfeldová.

Hned na úvod pro Vás máme dobrou zprávu. V polovině tohoto týdne podepsal americký prezident George Bush zákon, podle kterého může být v hlavním městě Spojených států Washingtonu umístěna socha prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Podpisu zákona předcházel souhlas obou komor amerického Kongresu, a vlastně se tak završilo mnohaleté úsilí našich krajanů o stavbu Masarykova pomníku ve Spojených státech. Zásluhu na tom má především společnost Amerických přátel České republiky.

Pomník by měl stát v parku před budovou Světové banky a v současné době se jedná o tom, že zde bude umístěna socha významného českého sochaře Vincence Makovského. Tato socha je dosud ve sbírkách Národní galerie v Praze a o její instalaci jednal už ve Washingtonu ředitel Národní galerie Milan Knížák. K chystanému Masarykovu pomníku uvedl:

"Národní galerie je ochotna poskytnout sochu Masaryka od sochaře Makovského, která je vysoká tři metry osmdesát. Je to monumentální socha, o které se uvažovalo, že by mohla být umístěna v Praze. Protože je takto veliká, tak se hodí spíš do Washingtonu než do Prahy, Praha nemá tak velké prostory. A samozřejmě jsem hovořil s předsedou Amerických přátel České republiky panem Miltonem Cernym, který vede celou tu akci, a s architektem Janem Pokorným, což je jeden z vedoucích památkářských architektů města New York, který navrhuje podestu, podstavec a umístění, a oběma se ta socha velice líbila. Dokonce už vytvořili podstavec a našli místo, kde by blízko Pensylvánské Avenue ve Washingtonu měla stát, na pozadí jednoho domu, což té soše dělá velmi dobře. Budou se na to shánět peníze formou sponzorských darů v České republice, protože by to pak měl být dar České republiky americkému lidu."

Zákon, který Bush podepsal, totiž stanoví, že na pořízení Masarykovy sochy a na její údržbu nebude možno použít zdroje americké vlády.


Ve Spojených státech ještě zůstaneme. V právě uplynulém týdnu zde byl na návštěvě český premiér Miloš Zeman. Hlavním cílem cesty bylo podle jeho slov vyjádření naší podpory Spojeným státům v jejich boji proti terorismu. Kromě toho se premiér snažil při jednání s podnikatelskými kruhy podpořit i "českou kartu" v přílivu zahraničních investic a samozřejmě se setkal i s řadou našich krajanů. Po setkání s Čechy žijícími na západním pobřeží Spojených států Miloš Zeman našemu zpravodaji Jaromíru Markovi řekl, že by bylo velice zajímavé využít jejich kontakty k podpoře českého průmyslu a obchodu, jako se to v případě polských krajanů podařilo polskému státu. O společnosti Czech Tech, která sdružuje Američany českého původu, Zeman uvedl:

"Mají velký zájem pomoci České republice jak při prosazování českých výrobků tady, tak naopak při zakládání amerických firem v České republice."

Přenosové linky ze Spojených států tentokrát bohužel nezaručily dobrou kvalitu poslechu, proto mi dovolte další slova premiéra Zemana přetlumočit:

Zmínil se například o našich krajanech žijících v Texasu. Právě tam žije tak velká krajanská komunita, že - pokud by všichni mluvili česky - čeština by se v Texasu po angličtině a španělštině stala třetím nejpoužívanějším jazykem. Zeman po schůzce s krajany požádal nového českého velvyslance ve Washingtonu Martina Palouše, aby se zejména v ekonomické oblasti snažil s krajany udržovat co nejtěsnější vztahy.


A do třetice ještě jedna zpráva, která se také týká Spojených států:

Z Českého centra v New Yorku jsme dostali informaci, že výtěžek celonárodní veřejné sbírky nazvané "Humanitární pomoc New Yorku", kterou České centrum založilo po teroristických útocích na Spojené státy, činí v současností více než čtyři a půl milionu korun. Celé čtyři miliony věnovalo rodinám obětí hlavní město Praha - šek na tuto částku předal pražský primátor Jan Kasl americkému velvyslanci Craigu Stapletonovi na slavnostním koncertě v Obecním domě v Praze.

"Občané hlavního města Prahy a celé České republiky soucítí s občany New Yorku, kteří přišli nejenom o své blízké, ale také o nejznámější dominantu svého města. Nedovedu si představit, že by Praha přišla o některou ze svých významných památek. Proto jsme se rozhodli vyjádřit svůj postoj odsuzující tento bezprecedentní teroristický čin," uvedl přitom primátor Kasl. Výtěžek sbírky předá v polovině listopadu ředitel Českého centra představitelům města New York. Peníze budou poukázány ve prospěch humanitárního konta zřízeného neworskou radnicí. Bližší informace o humanitární sbírce najdete na internetové adresewww.czech.cz/scc nebo www.czechcenter.com.


Ze Spojených států se alespoň krátce vrátíme zpět, do Česka. Během minulého víkendu proběhlo v Ostravě celostátní setkání Občanské demokratické strany. Není žádným tajemstvím, že představitelé této strany zaujímají ke krajanům postoj řekněme zdrženlivý. Výjimkou je právě pražský primátor Jan Kasl, který našemu zpravodaji Zdeňku Vališovi v Ostravě na krajanské téma řekl:

K ochotě krajanů nadále pomáhat České republice poté, co byli po sametové revoluci často odmítáni, primátor Kasl uvedl:

"Bohužel ta první vlna vůle chtít pomoci, nakonec i v tom, že se Česká republika má lépe a důrazněji vypořádat se svým dědictvím, s tou komunistickou minulostí, to už je pryč. A dneska je to už otázka, jestli někdo ještě má chuť pomáhat. Já myslím, že už jsme spíš ve stavu, kdy budeme rádi, když se dostaneme do nějakých obchodních vztahů. Když Češi žijící venku budou třeba podporovat obchod, budou podporovat české firmy, které chtějí něco dělat venku."


A na závěr dnešní rubriky bych se ráda ještě alespoň krátce vrátila k nedávné návštěvě ve Vídni. Koncem října jsem tam měla příležitost hovořit i s předsedou menšinové rady Čechů a Slováků Otakarem Českou. Zeptala jsem se ho samozřejmě i na to, jak žijí čeští krajané v Vídni v současnosti:

"Krajanské spolky pochopitelně tím fyzickým úbytkem, vlivem stáří a tak dále, se scvrkávají. Nejsilnější krajanský spolek, to je tzv. České srdce, česko-slovenská sociální péče, která je finančně samostatná. Disponuje docela solidním kapitálem, z jehož úroků podporuje práci českých spolků. České srdce je taky jako ostatních osmnáct spolků sdruženo ve střechové organizaci a tou je menšinová rada. Kromě spolku České srdce je to především Sokolská župa rakouská, která má přese všechno dneska nějakých šest set, sedm set členů, ale dříve jich měla asi tři tisíce. A potom je tady aktivní spolek Kulturní klub. To jsou především bývalí Čechoslováci, kteří přicházeli v roce 1968 a později. Klub vydává vlastní časopis a já bych řekl, že to je revue velice zdařilá. Jednak proto, že oni dostávají příspěvky přímo z České republiky, které ty lidi, kteří přišli z Československa, přímo zajímají. Pochopitelně zdejší lidi, kteří se tady narodili, už nejsou informováni. Mohu říci, že jako vídeňská menšina jsme sice velmi slabí, je náš pochopitelně pořád méně a méně, ale celkově se tady konají každý měsíc kulturní podniky, anebo divadelní představení Vlastenecké omladiny, nebo i jiné podniky, sportovní, volejbalová utkání, Sokol a tak dále. Tohle všechno přispívá k tomu celkovému životu. Nemůžeme říct, že se nám daří tady v Rakousku špatně, určitě ne, nikdo nás neutlačuje, pro každého je jeho národnost jeho soukromou záležitostí, právně jsme rakouskými občany, a když se na díváme, to není špatná perspektiva."

A já jen doplním, že Rakousko na činnost českých krajanských spolků přispívá každoročně částkou čtyři a půl milionu šilinků. V tomto ohledu tedy krajanský život ve Vídni perspektivu opravdu má.