Krajané
"Změnit vlast není jednoduché rozhodnutí a vedou k němu nejrůznější důvody: odchází či utíká se před něčím, za něčím nebo k něčemu - třeba před zákonem, za ideály nebo k lepšímu bydlu... Po zralé úvaze, z okamžitého popudu ba i nedobrovolně..."
Takové bylo motto komponovaného večera hraných i dokumentárních filmů o českém exilu ve Švýcarsku, který nedávno uvedla Česká televize. Zařadila do něj film Psí dostihy, který měl premiéru v Basileji v roce 1983. Režisérem tohoto mezinárodně oceněného snímku je Bernard Šafařík, významný filmový dokumentarista a bývalý emigrant, který v současné době znovu žije a pracuje v České republice. Film vznikl podle scénáře dalšího českého emigranta ve Švýcarsku - spisovatele Jaroslava Vejvody - a hlavní role v této tragikomedii ze života českých emigrantů ve Švýcarsku hráli Pavel Landovský a Josef Charvát.
Večer České televize o československém exilu ve Švýcarsku pokračoval právě dokončeným filmovým dokumentem Bernarda Šafaříka "Tenkrát a Dnes, aneb Někdo zůstal, někdo se vrátil", v němž hlavní protagonisté vypovídají o tom, jak žijí dnes, téměř dvacet let od vzniku filmu Psí dostihy. V dokumentu vedle Pavla Landovského a Josefa Charváta hovoří například i spoluautor scénáře Jaroslav Vejvoda, dále představitelka hlavní ženské role Nina Zimmermann nebo textař, písničkář a malíř Vlastimil Třešňák, kterého k emigraci dohnala Státní tajná bezpečnost.
Režiséra filmu Bernarda Šafaříka jsem zastihla po promítání filmu pro novináře a v ruchu filmové kavárny jsem mu stačila položit alespoň několik otázek:
RP: Co Vás vlastně přivedlo k tomu natočit film o krajanech ve Švýcarsku?
"Film Psí dostihy nebyl myšlen pro české publikum, nýbrž pro publikum venku, kde se uprchlíci nacházeli. Vznikl v době, která přestávala uprchlíkům přát, protože už ti, co v roce 68 objevili socialismus jako určitou záchranu lidí, se dostávali do pozic, kde mohli ovlivňovat společnost, a považovali všechny, kdo opustili komunistickou zem, za zrádce a snažili se i bránit tomu, aby tito lidé získávali azyl. Čili film Psí dostihy měl za úkol seznámit lidi s tím, co to znamená být emigrantem nebo exulantem. Že to není nic lehkého, že to znamená enormní potíže s okolím a bylo to myšleno právě ve formě tragickokomické, aby to bylo i pro širší veřejnost přístupné."
RP: A jak veřejnost nebo diváci v těch zemích, pro které byl film určen, pochopili tu myšlenku?
"Tu myšlenku pochopili naprosto, kritiky byly z velké části velice dobré, byla taky spousta ohlasů, byly i ceny na festivalech a hodně diskusí ten film vyvolal. Na to, za jakých okolností byl dělán, to znamená s velice málo penězi, nedostatkem herců, kteří ovládali oba dva jazyky, čili češtinu a němčinu, tak na to ten film udělal mnoho pro pochopení fenoménu exulanta i emigranta."
Do redakce Radia Praha jsme v posledních týdnech získali řadu časopisů, novin a zpravodajů, které vydávají zahraniční krajanské spolky. Byl mezi nimi i Zpravodaj, který čtvrtletně pro své čtenáře připravuje krajanský spolek Beseda Volnost v Belgii. V posledním, letním čísle mne zaujal článek nového redaktora Zpravodaje Dušana Swalense. Ten na prázdninové návštěvě u příbuzných na jižní Moravě zažil další z povodní, které tento region postihují v posledních letech opakovaně. Pro Čecha žijícího v Belgii šlo určitě o dramatický zážitek:
"Jednoho pátečního rána nás vzbudily sirény policejních aut a hlas z megafonu opakoval, že byl vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity. Vyzýval, aby si obyvatelé zajistili svá auta a sklepy. V řece Dřevnici se řítila korytem hučící masa vody nahánějící strach. Obyvatelé, kteří zažili za posledních 14 let už dvě katastrofální povodně, nepropadli ale panice. Zkušeně vyvezli automobily na nedaleký kopeček, ze sklepů vynesli cennější věci do vyšších pater, zavařeniny přeskládali do vrchních polic, slivovici vzali raději s sebou. Moje žena sbalila kufr s tím, že prchneme na víkend k přátelům, ale voda již obklopila celý dům dravým proudem, valila se do sklepů a nedovolila nám odejít. Nicméně za několik málo hodin voda zase opadla, vše se čistilo od bahna, pošťák roznášel poštu a pamětníci říkali, že to nic nebylo, jenom taková rozcvička..."
Tolik tedy ze Zpravodaje našich belgických krajanů a nás zajímalo, jak vlastně spolek Beseda Volnost v Bruselu žije. Jeho předsedkyně Olga Schmalzried nejprve vyprávěla o jeho historii:
"Spolek byl založen v roce 1904 a existoval s přestávkami v době 1. a 2. světové války. Občas přežíval jenom s malou skupinkou lidí. Dneska je aktivnější..."
Do života spolku se dnes zapojují všechny generace, od těch nejstarších krajanů, kteří do Belgie přišli těsně po 2. světové válce, přes emigranty ze 60. let i z období normalizace, až po mladé lidi, kteří do Bruselu míří jen na několik let kvůli studiu nebo za prací.
"Náš krajanský spolek nepodchycuje všechny krajany v Belgii, ani nevíme, kolik krajanů přesně tady je, protože si myslím, že dost krajanů přichází a odchází, hlavně v posledních letech. Máme takových sedmdesát až devadesát členů a oslovujeme něco přes tři sta krajanů, kterým posíláme náš čtvrtletník "Zpravodaj"."
nejbližších akcí bychom rádi zmínili výstavu z děl českých surrealistických malířů v prestižní galerii Fayla, 12. října bude v centru promítán Svěrákův film Obecná škola, počátkem listopadu si mohou návštěvníci prohlédnout výstavu dětských kreseb z Terezína a v polovině prosince se posluchačům představí Stamicovo kvarteto.
V roce 2004 by krajanský spolek Beseda Volnost měl oslavit sto let své existence. Jeho členové už začínají přemýšlet o tom, jak si toto velké výročí připomenou.
"Chystáme se, že tedy to nějakým způsobem oslavíme, ale žádné rozhodnutí nepadlo. Ještě na to máme čas."
Jak už jsme Vás informovali v našem vysílání začátkem týdne, 1. října byl zahájen provoz nového internetového zpravodajského serveru nazvaného Český a slovenský svět. Tento informační server je určen především české a slovenské krajanské komunitě v zahraničí a jeho iniciátorem je Slovensko - český klub v Praze ve spolupráci s Československým ústavem zahraničním. Prvními příspěvky v tomto denně aktualizovaném on-line periodiku byly úvodníky obou prezidentů - Václava Havla a Rudolfa Schustera, kteří na vznik serveru přispěli i svými osobními finančními dary. Šéfredaktora měsíčníku Dotyky Vladimíra Skalského, který server Český a slovenský svět provozuje, jsem se zeptala na bližší podrobnosti:
"Je určený právě pro oba tyto národy z toho důvodu, že mnoho krajanské spolky, jak všichni víme, se nerozdělily a ani se nechystají rozdělit, a bylo by to asi i nesmyslné. Jiné, které pracují samostatně, naopak velmi živě spolupracují a my chceme tímto periodikem přispět k další komunikac, a to přes hranice, i mezi státy a názorovými proudy. Chceme být maximálně otevřené periodikum pro jakýkoliv názor, za jakékoliv země, z jakékoliv komunity."
A mně zbývá ještě dodat, že adresa tohoto internetového serveru je www.svet.czsk.net.
