Krajané

Vážení přátelé, opět po týdnu Vás v krajanské rubrice vítá Milena Štráfeldová. V jejím úvodu se chci ještě alespoň krátce vrátit k nejvýznamnější události uplynulých dnů - k teroristickému útoku na Spojené státy americké. O reakcích české veřejnosti na tento útok jsme Vás informovali před týdnem. Nyní jsme do redakce Radia Praha dostali dopis od americké společnosti "American Friends of the Czech Republic", z něhož bych Vám ráda alespoň část citovala:

"S velkou vděčností přijala společnost Amerických přátel České republiky projevy účasti od občanů České republiky. Jako zástupce organizace, která podporuje těsné vztahy amerického lidu a Vaší republiky, bych Vám rád sdělil, že si těchto projevů velmi ceníme..." - uvádí v dopise prezident společnosti Milton Cerny.

V další části rubriky bych Vás ráda seznámila se zajímavou osobností, naší krajankou paní Janou Outratovou, která se svým manželem, současným senátorem Eduardem Outratou prožila více než dvě desetiletí v Kanadě. S paní Outratovou jsme měli nedávno příležitost hovořit na malé čajové slavnosti, kterou uspořádala japonská ambasáda v Praze. Čajový obřad proběhl jako součást prezentace Japonska, na jejíž přípravě se podílelo i občanské sdružení Altisa, které paní Outratová po návratu do České republiky založila. Nejprve jsme se ale paní Outratové zeptali na její odchod do emigrace:

"Já jsem odešla s manželem v roce 1968. Důvod byl celkem zřejmý, myslela jsem si, že je nás tady spolu se Sovětskou armádou trošku moc, tak jsme vyklidili pozice."

První cesta manželů Outratových vedla do Velké Británie. Britové však nebyli tehdy k emigrantům příliš vstřícní, takže Outratovi pokračovali do Kanady. Vzhledem k tomu, že oba byli odborníci v informatice a po počítačových specialistech byl v Kanadě hlad, získali zaměstnání během několika týdnů:

"Vlastně ten náš útěk byl velice pohodlný. Přišli jsme tam sice doslova s jedním kufrem, ale do měsíce jsme pracovali a od té doby se nám dařilo velice dobře."

V Kanadě Outratovi prožili čtyřiadvacet let. Edvard Outrata zde působil ve vedoucích funkcích ve Federálním statistickém úřadu. Domů se vrátil v roce 1993 s přáním dát své mnohaleté zkušenosti k dispozici právě vzniklé České republice. Na dalších šest let se stal předsedou Českého statistického úřadu. Podařilo se mu z něj vytvořit instituci, která pracuje srovnatelně jako podobné organizace v západních demokratických zemích: je nezávislá na politických a hospodářských zájmech, chrání a podle publikačního kalendáře zveřejňuje dostupná statistická data. Při posledních parlamentních volbách byl jako nezávislý kandidát za Čtyřkoalici zvolen do Senátu.

Paní Outratová se do polistopadového Československa vrátila o rok dříve nežli její manžel a o svých tehdejších aktivitách nám řekla:

"Pokusila jsem se privatizovat firmu Rott, která patřila mé rodině. A jak jsem dopadla - jak sedláci u Chlumce. Ta firma zmizela a já přes veškeré úsilí jsem ji nedokázala uchovat pro rodinu."

Po tomto neúspěchu vyučovala Jana Outratová management a řízení podniků, nyní se ale věnuje práci v neziskovém sektoru. Založila Mezinárodní síť žen a v roce 1996 vzniklo občanské sdružení Altisa.

"Existujeme už delší dobu. Zatím fungujeme hlavně v Praze, ale máme členy i jinde po světě. A snažíme se propojovat lidi jak pro byznys, tak i pro společenské a osobní kontakty. Původně jsme začali třeba propojováním s Litvou a já jsem sem dostala litevské jantary, které se teď tady v Praze prodávají. A opravdu jsem obešla všechny obchody, vysvětlila jsem, že ta výrobkyně je velice solidní, protože jsem ji poznala jako podnikatelku na stáži ve Spojených státech. Tak jsem si řekla, že za tím člověkem stojím a dám tomu podporu svého jména."

Občanské sdružení Altisa kromě toho podporuje i málo známé umělce:

"Náš dlouhodobý program je zviditelnění skladatelky paní Geraldine Mucha, což je snacha Alfonse Muchy a vdova po Jiřím Muchovi. Ačkoliv tuto dámu zná pražská společnost velmi dobře, tak prakticky nikdo nevěděl, že ona je skvělá, skvělá hudební skladatelka. Když jsme to zjistili, tak jsme začali pořádat její koncerty. To byl velmi úspěšný program, myslím, že jsme dělali pět koncertů."

V současné době se Altisa věnuje dalšímu projektu, který probíhá v ženské věznici v Řepích. Tato věznice od 90. let spolupracuje s klášterem sester boromejek a nemocnicí pro dlouhodobě nemocné pacienty. Boromejky obnovily svou tradiční praxi rekvalifikačních kurzů pro trestankyně. Po úspěšném absolvování kurzů se vězenkyně mohou stát pomocnými sestrami u lůžka nemocného a z vězení odcházejí s certifikátem, který je uznáván ve všech zdravotnických zařízeních a který jim umožní nalézt po odpykání trestu zaměstnání:

"Tam nás na tom zaujalo, že to je naprosto skvělá práce, ale poměrně málo lidé o tom ví. Tak jsme se rozhodli, že tomu dáme publicitu, protože zase ručíme za to, že tam je kvalita, že tam nedojde k žádným finančním únikům, když tam někdo věnuje peníze na tenhle program. A letos na podzim už tam budeme dělat třetí koncert, kterým tam zase přivedeme lidi z obchodního světa a oni potom se rozhodnou něco věnovat. Ale nejde to přes nás, jde to rovnou tam."

Paní Outratové jsme se na závěr zeptali i na to, jak vlastně její návrat do Čech po tak dlouhé době proběhl:

"Musím říct, že vlastně svým způsobem byl obtížnější, protože lidé si příliš neuvědomovali, že jsem cizinec. Předpokládali, že znám místní reálie, ale za těch čtyřiadvacet, pětadvacet let se to tady hrozně moc změnilo. A já jsem pořád chodila jenom tak po špičkách, abych se nezeptala na něco, čím bych lidi podráždila, nebo abych se nedotkla jejich citů. Byla jsem strašlivě opatrná. A zjistila jsem, že komunikace v českém jazyce je na dvou úrovních. Na jedné úrovni slovy komunikujeme a na druhé straně že já vůbec nevím, co mi ti lidi říkají. Na Západě něco řeknete a to platí doslova. Kdežto tady se něco řekne a pak: jo, vono pršelo a můj pes si zlomil nohu, a tak já jsem nepřišel. Ale já to beru spíš jako takový folklor. Abych se tím nějak trvale trápila, tím bych ničeho nedokázala. Je to legrace.

Naše dnešní krajanská rubrika končí. V našem příštím vydání se po krátké odmlce budeme znovu věnovat i Vašim dopisům. Sešla se jich v naší redakci zase docela pěkná hromádka. Děkujeme Vám za ně.