Krajané
Vážení posluchači, v naší dnešní krajanské rubrice nejdříve navštívíme České centrum v Bruselu, potom Vás alespoň v krátkosti seznámíme s tím, co píší krajanské noviny, a nakonec přineseme informaci o nedávných Českých dnech v Nebrasce ve Spojených státech. Připravila Milena Štráfeldová.
Nejprve ale několik základních informací. Jak nám řekl ředitel Českého centra v Bruselu Petr Bažant, v celé Belgii v současné době žije podle odhadů asi pět tisíc Čechů. Nejvíce jich bydlí přímo v Bruselu a jeho okolí, krajanské komunity jsou ale i v dalších větších městech. V posledních letech samozřejmě přibývá i českých občanů, kteří přicházejí do evropského sídla NATO a centra Evropské unie služebně. A samozřejmě tato profesní komunita Čechů se bude po našem přijetí do unie dál rozrůstat.
Krajané žijící v Belgii se podle ředitele Českého centra sdružují v jediném spolku, v bruselské Besedě Volnost. Ta má za sebou skoro stoletou historii, vznikla totiž už v roce 1904. Její členové se scházejí pravidelně každý měsíc a České centrum jim pro jejich setkání poskytuje zázemí. O krajanském spolku Beseda Volnost Petr Bažant uvedl:
"Ten krajanský spolek sdružuje velice zajímavé lidi. Spolek se schází každý měsíc v prostorách Českého centra. Centrum k tomu připravuje kulturní program, samozřejmě v prostředí výstavy, a když do toho ještě umístíte koncert nebo besedu, tak je ten program určitě zajímá."
Výstavy převážně výtvarného umění představují jednu z hlavním náplní Českého centra v Bruselu. Na září je tak například připravena výstava děl předního českého fotografa Jindřicha Štreita.O dalších plánech centra jeho ředitel řekl:
"V říjnu máme velice zajímavou výstavu o českých surrealistech, kterou si vyměníme s prestižní galerií Fayla - Sablon v Bruselu. Uspořádáme dvě výstavy a vlastně čtyři vernisáže během jednoho měsíce."
Do konce roku centrum uspořádá ještě výstavu dětských kreseb z Terezína. Při této příležitosti bude provedena i dětská opera Brundibár, která měla za války svou premiéru v terezínském ghettu. Výstava dětských kreseb naváže na expozici o historii židovských komunit na Moravě, která proběhla na jaře a měla v Belgii velký ohlas. Na prosinec centrum chystá výstavu známek s vyobrazeními československých prezidentů, především TGM a současného českého prezidenta Václava Havla.
Podle Petra Bažanta návštěvnost výstav a kulturních akcí v Českém centru roste.
"Naše centrum je malé, ten výstavní sál má padesát čtverečních metrů, a všechny vernisáže se vyznačují tím, že ta výstavní síň, nebo dvě spřažené, jsou nabité k prasknutí."
Mezi hosty Českého centra v Bruselu jsou zhruba z poloviny Češi, přicházejí ale i zahraniční studenti češtiny a postupně se rozrůstá i okruh příznivců české kultury mezi Belgičany. Patří mezi ně i hodně hudebníků, kteří si k ní našli cestu hlavně prostřednictvím děl českých skladatelů Dvořáka, Janáčka, Martinů. Růstu navštěvnosti centra přispívá i to, že si jeho práce všímají nejvýznamnější belgická média.
"Poslední rok se nám zdařilo proniknout do všech systémů oznamování kulturních pořadů, ve všech plošných médiích, to je dohromady několik milionů výtisků, takže teď jsme plní během týdne, nejenom o vernisáži."
Tolik tedy naše návštěva v Českém centru v Bruselu. Na úvod jsme Vám ale slíbili i krátký pohled do krajanského tisku:
Během letních měsíců se nám v redakci sešla řada čísel krajanských novin z různých zemí světa. Česko - slovenské Střípky, které vycházejí na Novém Zélandě, přinesly například zajímavou informaci o tamním slavném malíři z 2. poloviny 19. století, plzeňském rodákovi Bohumilu Lindauerovi. Absolvent vídeňské Umělecké akademie emigroval na Nový Zéland už v roce 1873 a proslavil se tu především více jak tisícovkou portrétů. Kromě jiného portrétoval i tehdejší maorské náčelníky a další maorské obyvatele Nového Zélandu a jeho obrazy jsou dnes v řadě světových galerií. Nejvíce jich soustředí Partridgeova sbírka v Národní galerii v Aucklandu, Lindauerův obraz domorodé maorské dívky si ale vyžádal i britský král Edvard VII. a další obraz Matky s dítětem vyhrál první cenu na Světové výstavě v St. Louis v roce 1904. Bohumil Lindauer zemřel v novozélandském Woodville v roce 1926 v 87 letech. Na svých plátnech, jak píší Střípky, zachytil dobu, která na Novém Zélandě rychle mizela a bez jeho práce by byla nejen pro Nový Zéland, ale hlavně pro Maory navždy ztracena. V letošním roce byla v Woodville slavnostně otevřena replika jeho malířského ateliéru.
Luděk Frýbort se v posledním dvojčíslí Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku zamýšlí nad hledáním české národní identity. Reaguje na úvahu jistého historika o tom, že bude nutno českou identitu přehodnotit nebo dokonce znovu nalézt. "Tu dosavadní vytvořil Palacký, ale národ Palackého již neexistuje, neboť jsme se přeměnili v národ západního typu. Nuže, ač nejsem historik z povolání, uvádí Luděk Frýbort, dovolil bych si tomu tvrzení v mnoha ohledech odpírat. Nejen že národ Palackého docela dobře existuje a má se k světu, ale on se ani v žádný národ západního typu nepřeměnil, neboť jím už nejmíň nějakých tisíc roků je. Všelijaké romantické pokusy našich vlasteneckých dědoušků dostrkat nás na slovanský východ se nezdařily, ba dokonce vyšlo naprázdno i všechno úsilí sovětských světovládců si nás mocí a nátlakem přišpendlit k podolku své východní rubášky. Nevzdorovali jsme tomu nátlaku příliš, a přesto jsme zůstali tím, čím jsme byli vždy, národem z té duše západním. I není proč a není v co se teď nahonem přeměňovat, novou identitu hledat, píše Luděk Frýbort ve Zpravodaji českých krajanů žijících ve Švýcarsku.
A na závěr jsme pro Vás připravili krátký rozhovor se senátorem Milanem Špačkem, který se počátkem srpna zúčastnil velké krajanské slavnosti ve Spojených státech. Na České dny v Nebrasce letos podle odhadů přijelo na padesát tisíc lidí. K jejich průběhu nám senátor Špaček řekl:
"Já jsem se zúčastnil jako de facto jediný parlamentní politik České republiky velkého setkání krajanů, které probíhalo na dvou místech v Nebrasce, v Lincolnu od 31. července, to bylo setkání Československé společnosti pro vědy a umění. Hlavním tématem této konference byl problém zachování českého dědictví a uchování českého jazyka jako nezbytného předpokladu pro zachování české kultury u Američanů, původem Čechů, žijících ve Spojených státech amerických a v Kanadě v dalších generacích, ne pouze v té generaci přistěhovalecké. Byla tam pro mě nesmírně zajímavá setkání, kde vystupovali jak vysokoškolští odborníci na problematiku bohemistiky, češtiny. Univerzita v Lincolnu v Nebrasce je jednou z mála univerzit, kde se český jazyk přednáší. A pak tam byla historická sekce, která pro mne jako amatéra historika byla zvlášť zajímavá. Tam se genealogicky odhalovaly kořeny českého původu u vynikajících osobností amerického vědeckého, kulturního i politického života."
"Z těch osobností na prvním místě je to ten první nejznámější Čech, který se usadil v 17. století ve Spojených státech - Augustin Heřman, kterému patřilo obrovské panství na území dnešního Marylandu na východním pobřeží Spojených států. Pak byly odhaleny české kořeny u George Washingtona, prvního amerického prezidenta. Z těch pozdějších tam byla celá řada osobností z kultury, například herečka Sisy Spacek, mluvilo se o takových osobnostech, jako byli kosmonaut Cernan, osobnosti, které byly prokazatelně českého původu, věděly o tom a hlásily se k tomu."
"A potom byl český festival, tzv. České dny ve Wilberu, kde byl velký slavnostní průvod, to byla vlastně folklorní veselice v krojích, se zpěvem, kde probíhala večer volba československé královny krásy. A tyto dny, které jsou spojeny s dožínkami, trvaly až do pondělí."
Na závěr našeho krátkého rozhovoru uvedl senátor Špaček i skutečně pozoruhodné číslo o počtu Američanů českého původu:
"Odhadovaný počet lidí, kteří se hlásí k českému původu, k českým kořenům, je kolem tří milionů osob, z nichž největší počet žije v Texasu, kde je to zhruba milion osm set tisíc. A to mluvíme o těch, kteří jsou si vědomi, že jsou Češi nebo Moravané druhé, třetí generace."
