Kultura
Opět po týdnu se vám hlásí, milí posluchači, Evelina Himalová. A nejprve se podíváme do jižních Čech:
"Čeští umělci pro Český Krumlov" - zní motto letošního 10. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu, nad jehož konáním v tomto krásném starobylém městě, bohatém na architektonické památky především ve slohu gotiky, převzal záštitu premiér Miloš Zeman. Nejprestižnější letní hudební událost v České republice potrvá do 25.srpna a představí se na ní opravdová špička českého interpretačního umění: Vedle sopranistky Evy Urbanové, která vystoupila minulou sobotu v doprovodu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK řízeného Petrem Vronským v jízdárnách českokrumlovského zámku s áriemi z oper Verdiho, Pucciniho, Smetany a Janáčka, a tuto sobotu Lucie Bílé, jež na stejném místě zapěla známé muzikálové melodie, je zde očekávána mezzosopranistka Dagmar Pecková; ta si pro svůj písňový recitál v zámeckém Maškarním sále vybrala lahůdky z děl českých autorů 20. století - Martinů, Nováka, Šarouna, Slavického a Křičky.
Svůj nádherný bas v závěrečném koncertu - v oratoriu Antonína Dvořáka "Stabat Mater" v provedení Symfonického orchestru Českého rozhlasu s dirigentem Vladimírem Válkem - předvede dvojnásobný laureát Ceny Thálie Luděk Vele. Dějiště festivalu uvítá také například cembalistku Zuzanu Růžičkovou, flétnistu Jiřího Stivína, klavíristu Igora Ardaševa, houslistku Gabrielu Demeterovou, violoncellistu Jiřího Bártu a další umělce, o kterých ještě bude řeč. Věřme, že počasí jim i publiku bude nakloněno, protože bohužel slavnostní zahájení v pátek 3.srpna, při němž měla v plenéru před klášterem Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou zaznít "Vodní hudba pro Český Krumlov" Františka Xavera Thuriho, se příliš nevyvedlo. Koncert překazila silná bouře s přívalovým deštěm a mohl se uskutečnit jen reprodukovaně v náhradním prostoru - v Art Centru Egona Schieleho.
Supraphonskou CD-novinkou těchto dnů je vedle "Dvořákových skladeb pro housle a klavír" v interpretaci Václava Hudečka a Petra Adamce také deska velké dámy jazzu Evy Olmerové, doplněná o dva bonusy, které nazpívala s orchestrem Karla Vlacha. První polovinu alba složenou z tradicionálů nahrál Rudolf Rokl se svou skupinou, zpěvačku při nich doprovází Sbor Lubomíra Pánka. Druhá část vznikla za doprovodu S+HQ Karla Velebného. Legenda české jazzové scény byla nedávno v pražském klubu Reduta in memoriam oceněna platinovou deskou za prodej 84 000 zvukových nosičů CD-reedice své první nahrávky z roku 1968 názvané "Eva Olmerová Et The Traditional Jazz Studio". Ke vzpomínání na osobitou interpretku, zpěvačku s černým srdcem a tmavým silným hlasem, jenž zněl ve všech polohách nádherně, a která zemřela právě před osmi lety - 10. srpna 1993, se zde sešlo mnoho jejích přátel a milovníků jejích písní, mezi nimi Pavel Smetáček, Jiří Suchý i současná první dáma jazzu, čerstvá pětasedmdesátnice Vlasta Průchová. Jakou ta má vzpomínku na Evu Olmerovou..?
V Semaforu, podle Jiřího Suchého, provázely Olmerovou vůbec samé zákazy; v době, kdy nesměla zpívat v hlavním městě, se například inscenace "Šest žen Jindřicha VIII." uskutečnila v Plzni. Na scéně Semaforu jsme ji mohli vídat, ale hlavně slýchat v představení "Zuzana je zase sama doma". V roce 1968 tu měla i vlastní recitál. Byla též interpretkou písní Suchého a Šlitra, zpívala ve filmech, s osobitým vokálním výrazem realizovala četné gramofonové nahrávky. A které písničky Evy Olmerové měla a dodnes má ráda její přítelkyně a profesní kolegyně Vlasta Průchová..? Tak to byl rozhovor s Vlastou Průchovou a ukázka připomínající pěvecké umění jazzové zpěvačky Evy Olmerové.
