Kultura

r_2100x1400_radio_praha.png

V dnešních "zajímavostech z kultury", které připravila Evelina Himalová, vás pozveme na výstavu, dozvíte se o úspěšných baletních choreografiích na scéně pražského Národního divadla a o poslední premiéře loňského roku ve Státní opeře Praha. Dále mimo jiné přivítáme u mikrofonu varhaníka Jaroslava Tůmu a sopranistku Evu Urbanovou.

Nejprve tedy pozvání na výstavu představující zaniklá pražská zákoutí a nikdy neuskutečněné architektonické vize české metropole. Pod názvem "Praha zmizelá" je instalována až do března ve Valdštejnské jízdárně jako poslední ze série projektů, které po celý loňský rok pro obyvatele i návštěvníky české metropole připravovala Společnost Praha 2000 - evropské město kultury. O tom, jak se autorský tým vypořádal s velkým množstvím dochovaných dobových fotografií, plánů, dokumentů i vyobrazení, více prozradila spoluautorka expozice Kateřina Bečková... Výstava, přibližující podobu a proměny staré Prahy v posledních dvou stoletích, není - jak jste slyšeli od kurátorky Kateřiny Bečkové - věnována pouze architektuře města, ale i životu v něm. Těžištěm projektu, časově omezeného rokem 1784, kdy byla formálně spojena čtyři pražská města, je maketa ulice s hokynářskými krámky, poštovními schránkami a plakátovými plochami. Na panelech návštěvníci mohou sledovat například i vývoj dopravní a kanalizační infrastruktury, ale i neuskutečněné architektonické návrhy z přelomu 19. a 20.století. Z těchto výkresů bude pro ně snad největším překvapením Gočárův futuristický návrh devadesátimetrové pyramidy situované do centra Starého Města. Realizace výstavy "Praha zmizelá" - pokud někoho z vás zajímá finanční stránka - přišla na šest miliónů korun. Až do jejího skončení ji ve Valdštejnské jízdárně doprovázejí pravidelné koncerty dobové hudby...


Nyní k novinkám na divadelní scéně, které se však uskutečnily ještě v závěru uplynulého roku:

Pražské Národní divadlo v rámci projektu "Praha - Evropské město kultury 2000" uvedlo taneční ztvárnění Ravelovy opery "Dítě a kouzla" a Janáčkovy "Sinfonietty" v choreografickém pojetí Jiřího Kyliána, Čecha, jehož tvorba je už několik desetiletí ve světě tanečního umění výjimečným pojmem. I přesto, že žije trvale v zahraničí, patří k největším umělcům, kteří proslavili jméno naší kultury po celém světě; jeho choreografie zdobí repertoár nejlepších tanečních souborů.

Jiří Kylián v roce 1967 absolvoval pražskou Taneční konzervatoř. Po ročním stipendiu na londýnské škole Královského baletu působil ve Stuttgartu jako sólový tanečník a jako choreograf. Od roku 1975 je uměleckým ředitelem Nizozemského tanečního divadla v Haagu, kde zformoval soubor světové úrovně. Je držitelem řady mezinárodních ocenění. Loňského 15.prosince mu byla v Praze udělena Akademií múzických umění a Hudební fakultou AMU čestná vědecká hodnost "Doctor Honoris Causa" a den na to dostal tři "taneční Oscary", správněji řečeno prestižní "Ceny Nižinského", na bienále fóra tanců v Monaku, kde byl současně zvolen za nejlepšího choreografa roku 1999.

V Česku jsme měli možnost zhlédnout Nizozemské taneční divadlo Jiřího Kyliána celkem pětkrát, naposled loni na jaře s představením "Arcimboldo 2000". V roce 1991 byla v Divadelním ústavu v Praze založena Kyliánova nadace. Baletní soubor Národního divadla Kyliánova díla nastudoval poprvé v roce 1992 v rámci večera "Choreografie z Nizozemí", konkrétně šlo o "Návrat do neznámé země" na hudbu Leoše Janáčka a "Polní mši" na hudbu Bohuslava Martinů, které se v roce 1995 vrátily na repertoár a byly uvedeny v jednom večeru spolu s Dvořákovým "Americkým kvartetem" v choreografii Pavla Šmoka. Nyní, jak o tom už byla řeč, baletní soubor pražského Národního divadla připravil novou inscenaci v Kyliánově choreografii. Za zmínku stojí, že právě Janáčkova "Sinfonietta" otevřela koncem sedmdesátých let Nizozemskému tanečnímu divadlu pod jeho uměleckým vedením dveře do celého světa. "Tato choreografie se dosud tančí po celém světě, Národní divadlo je ale jediné, které uvádí Kyliánovu verzi opery "Dítě a kouzla", pochlubil se ještě před premiérou šéf Baletu Vlastimil Harapes. Dílo českého exilového choreografa považuje za geniálně "zviditelněnou hudbu"... Tolik šéf Baletu pražského Národního divadla Vlastimil Harapes k novému představení Ravelovy opery "Dítě a kouzla", uváděné spolu s Janáčkovou "Sinfoniettou" na scéně "Zlaté kapličky nad Vltavou" ve vynikající Kyliánově choreografii.


Také Státní opera Praha připravila svým příznivcům milé překvapení. Novou pražskou inscenací opery Bohuslava Martinů "Voják a tanečnice" současně uzavřela unikátní dramaturgickou řadu premiér věnovaných po celý loňský rok výhradně dílům 20.století.

Podle hlavního dramaturga a spoluintendanta divadla Jiřího Nekvasila je "Voják a tanečnice" experimentem, jako je experimentem každá Martinů opera. Skladatel vždy znovu zkoumá možnosti a formy hudebního divadla, nikdy neopakuje již objevené. To u "Vojáka a tanečnice" platí dvojnásob, protože jde o vůbec první Martinů operu. Dokončil ji roku 1927. O rok později byla uvedena v Brně a poté se hrála v roce 1966 ještě v Olomouci; naposledy byla uvedena před deseti lety v Ostravě.

Děj, volně zpracovává antickou komedii "Lišák Pseudolus". Martinů ovšem kombinuje tento motiv s atmosférou dvacátých let. Volná revuální forma opery, jakási jevištní koláž, má blízko k poetismu, k rodícímu se muzikálu. V této souvislosti bývá připomínána příbuznost "Vojáka a tanečnice" s poetikou Osvobozeného divadla. Hravost, která dodnes nevyčpěla, je tu postavena do kontrapunktu k nudě a strnulosti oficiózního akademismu. A pokud použiji ještě jednou slova uměleckého šéfa Státní opery Praha Jiřího Nekvasila lze označit "Vojáka a tanečnici" za "gejzír nevázaného humoru, neobyčejně sdělného," jenž dává značný prostor fantazii inscenátorů i diváků. Také z toho důvodu byl přizván ke spolupráci věhlasný britský režisér David Poutney, který má s českou operou bohaté zkušenosti - režíroval již díla Smetanova, Dvořákova, Janáčkova. Předloni připravil pro londýnskou Covent Garden a festival v Bregenzu světovou premiéru původní verze Martinů "Řeckých pašijí", režíroval také jeho "Jullietu" v koprodukčním představení pražského Národního divadla a opery v Leedsu. Skvěle odvedená premiéra "Vojáka a tanečnice" v závěru loňského roku byla součástí festivalu Bohuslava Martinů...


stromeček nové vánoční album Evy Urbanové. Přesně tolik cé-dé-ček se totiž prodalo během několika dnů od jeho vydání a sopranistce světového rozměru právě tento počet stačil k tomu, aby za něj obdržela Zlatou desku Supraphonu, tedy také vánoční dárek. Vánoční pastorely starých českých mistrů a dvě desítky nejznámějších koled první dáma české opery nazpívala za doprovodu houslisty Václava Hudečka, jenž bude naším hostem příští víkend, a za doprovodu varhaníka Jaroslava Tůmy, který mi při slavnostní prezentaci tohoto krásného CD s názvem "České vánoce" na otázku, jak se mu s paní Urbanovou spolupracovalo, odpověděl... Sopranistka pár dní na to, když se podepisovala v pražském megastoru Bontonland ctitelům všeho věku při autogramiádě už odměněna Zlatou deskou Supraphonu, přiznala, že "České Vánoce" jsou jejím jediným albem, které sama poslouchá. O svém pocitu z ocenění mi na mikrofon řekla... Tak to byla paní Eva Urbanová, kterou už zase hodně dlouho doma neuvidíme. Poslední příležitost jsme měli tento pátek, kdy zpívala Kostelničku v Její Pastorkyni v Národním divadle. Jaký má teď další program, o tom nás v krátkosti poinformuje její impressario pan Jiří Kováč...