Kultura

r_2100x1400_radio_praha.png

Opět po týdnu vás vítá, milí posluchači, Evelina Himalová.

Letošními laureáty novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky se stali filmový dokumentarista Milan Maryška, který obdržel hlavní cenu za sérii snímků zachycujících historii Československa, a dále někdejší disident a signatář Charty 77 Jan Urban a redaktoři Mladé fronty Dnes Jiří Kubík a Sabina Slonková. Spolu s Maryškou získali ocenění za mimořádný výkon v novinářské práci také jeho spolupracovníci - Jindřich Frýda a in memoriam i scenárista Jiří Reichl. Milan Maryška, na jehož kontě je včetně zahraničních už 15 novinářských cen, k této šestnácté, která se vztahuje bezprostředně k jeho loňské činnosti, Radiu Praha řekl... Z bohaté dokumentaristické práce Milana Maryšky za zmínku stojí mimo jiné čtyřdílný cyklus o boji a životě československých legionářů na evropských frontách, Sibiři a Dálném východě, a zejména dokument "Zapomenutí krajané" z roku 1993 - o našich krajanech žijících v kazachstánské stepi v obci Borodinka, jejichž přesídlení do České republiky ve spolupráci s odborem pro krajanské a kulturní styky českého Ministerstva zahraničních věcí osobně inicioval. Významné ocenění mu právem patří, stejně jako si prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky rozhodně zaslouží i její další laureát Jan Urban, který v našem rozhovoru rovněž bilancoval svoji loňskou aktivitu... A konečně tu máme i poslední dva oceněné novináře - Sabinu Slonkovou a Jana Kubíka z Mladé fronty Dnes. Ti za své články i knihu "Tíha olova" obdrželi skleněné plakety se symbolem pera a vročením... Laureáty zmíněných novinářských ocenění vyhodnocuje každoročně Sdružení pro udělování Cen Ferdinanda Peroutky. Letos spolu se zástupci Sdružení tato vyznamenání předávala vdova po legendě české žurnalistiky Slávka Peroutková. Na otázku, zda oceněné novináře už předtím znala, Radiu Praha odpověděla...


Inspirací pro "Chudý kraj" se Švabinskému stala Ela Vejrychová, sestra malíře Rudolfa Vejrycha, s níž se v roce 1900 oženil. I když se po 19 letech rozvedli, neboť Švabinský se vášnivě zamiloval do své švagrové Anny, Vejrychovy manželky, kterou si nakonec vzal, s Elou zůstali přáteli. S Annou žil společně jen deset let, do roku 1942, kdy zemřela. Pak se jeho rodinou až do konce jeho života staly obě Zuzany, adoptivní dcera, které po válce dal svoje jméno, a nevlastní vnučka, jíž soužití s malířským velikánem a především laskavým člověkem, i když ona své ambice skromně popírá, nasměrovalo na cestu k jejím nesporným životním úspěchům a kvalitám...