Kultura

r_2100x1400_radio_praha.png

Po týdnu vás, milí posluchači, opět vítá Evelina Himalová.

Řekne-li se "graffiti", většině z nás se vybaví "tvorba" chuligánů-sprejerů, která obsadila zdi, nadjezdy, tunely, vagóny, ale bohužel její kontra-produktivní stopy nacházíme i na cenných kulturních objektech.

Kde se vzala "graffiti"? Její počátky jako fenomén jsou už v pravěkých jeskynních nástěnných malbách. V roce 1810 své jméno vyryl na jeden ze sloupů chrámu boha Poseidóna na řeckém mysu Sunio romantický básník lord Byron. V sedmdesátých letech minulého století se "graffiti" objevuje jako druh pouliční subkultury. Otcem tohoto dodnes známého jevu je portorikánský poslíček, který zanechával znak svého podpisu TAG na stěnách domů svých zákazníků. Během osmdesátých a devadesátých let vtáhli bohatí sběratelé "ulici do galerií" a z některých autorů typických písmenkových kreseb se dokonce stali slavní umělci.

"Graffiti", o níž bude v následujících minutách řeč, má název nová inscenace Laterny magiky, premiérovaná před několika dny na této pražské scéně. Ve scénografii Josefa Svobody ji připravil tým nejmladší generace talentovaných osobností, jejichž tvůrčí ambice vypovídají o novém uměleckém vidění světa. Jsou jimi režiséři Ondřej Anděra a Petr Kout, oba studenti filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze, a choreografové Jiří Bubeníček, Václav Kuneš a Petr Zuska, kteří současně působí jako tanečníci v renomovaných baletních souborech: Bubeníček v Ballet Hamburg Johna Neumeiera, Kuneš v Kyliánově Nederland Dance Theater a designovaný šéf baletu české první scény Petr Zuska v Grand Ballet Canadian v Montrealu. O tom, jak přišli na nápad inscenovat právě "Graffiti", pověděl Radiu Praha dramaturg Laterny magiky Václav Janeček...

"My jsme se k tomu graffiti dostali postupně. Protože celé to představení je tzv. číslové, není to celovečerní dějový program, ale povídkové představení, které mělo mít nějaký rámcový příběh, zdála se nám být asi nejlepší právě ta městská tématika. No a v tom městě jsme si mohli vybrat buď překrásné památky nebo překrásné příběhy lidí, nebo něco o té civilizaci. My jsme se rozhodli pro civilizační příběhy předvedené právě na pozadí těch malůvek, které se někdy snaží, byť i jako znak chuligánství, to město nějakým způsobem oživit, dát mu nějakou dynamiku, barevnost a nějaký názor, i když je třeba nepříjemný. Takže graffiti nám posloužilo jako inspirace,"

řekl dramaturg Janeček. Jeho slova o novém představení doplnil scenárista a režisér Ondřej Anděra...

"Týká se možná i našeho subjektivního postoje k tomu, co se dneska ve společnosti děje. A protože mám dojem, že divadelní a filmová tvorba vždycky měla souvislost dobovou, a mohu říct i sociální, tak vlastně ten jev graffiti i způsob, jakým je dneska ve společnosti nazírán, je vlastně ideální metafora pro to, aby se na tomto základě vystavěla malá lidská dramata, protože ta vždycky fungují v nějaké dané souvislosti. Máme možnost přítoku informací, ať už je to válka ve světě nebo nějaký sociální stav, a důležitá věc také je, jakým způsobem lidi vlastně za graffiti jsou souzený. Graffiti pro nás bylo určitým způsobem malinký procento revolty proti systému společnosti, protože musím říct za sebe, že souhlasím vlastně i s tím chuligánstvím vzhledem k tomu, jaký daleko strašlivější problémy, který jsou vlastně oficializovaný, se v dnešní společnosti dějou, a skrz vlastně graffiti, skrz ten podtext, kterej je podtaženej najednou pod malým dramatem vztahu, myslím si, že může divákovi nějakým způsobem otevřít náhled na to, že by se měl sám jako pokusit, podívat se, jestli vlastně etika věci netkví ještě někde jinde."

Inscenaci "Graffiti", v níž tančí David Bendl, Pavel Knolle, Jiří Pokorný, Eva Horáková, Manuela Mellan a další členové baletního souboru, charakterizují její tvůrci jako dynamickou animaci filmového obrazu ve spojení s moderní choreografií, tvořící originální podobu divadelních videoklipů. To vše za použití multimediálních a výrazně stylizovaných obrazových postupů. "Jde o nový Svobodův scénografický trik, který poprvé představil v září 1999 v inscenaci "Past". "Filmovému obrazu umožňuje zaplnit jevištní prostor bez použití projekční plochy," dodal pro Radio Praha ředitel Laterny magiky Petr Tošovský s tím, že vedle "Graffiti" má tato scéna, která existuje téměř 44 let a od premiéry na světové výstavě EXPO v Bruselu originálně spojuje akci na jevišti s filmovým obrazem, stále v repertoáru dlouhodobě úspěšná představení "Kouzelný cirkus" a "Odyssea", s nimiž často vystupuje i v zahraničí. Zvláště loňský rok byl pro soubor Laterny magiky velmi významný...

"Nejvýraznějším zájezdovým počinem v loňském roce byl zájezd Kouzelného cirkusu do Madridu, kde jsme hráli 30 představení v květnu a v červnu a v rámci tohoto zájezdu jsme tam oslavili 5000. reprízu Kouzelného cirkusu. Také jsme loni hráli představení Past na divadelním festivalu v Belgii v lázních Spa, a Kouzelný cirkus v německém Ascheffenburgu,"

uvedl ředitel Tošovský. Já dodám, že v pražských prostorách divadla si v současné době mohou návštěvníci prohlédnout i výstavu fotografií Jaroslava Krejčího. Pod názvem "Osobnosti českého divadla" připomíná režiséry Alfréda Radoka, Jana Grossmana, Miroslava Macháčka, Evalda Schorma, Otomara Krejču, dramatika Václava Havla, scénografa Josefa Svobodu a herce Danu Medřickou, Jiřinu Štěpničkovou, Josefa Kemra, Ladislava Peška a Bohuše Záhorského.


Na pultech obchodů s tiskem se v těchto dnech objevil nový hudební titul. Hovoří o něm šéfredaktorka Bára Středová a manažer magazínu Yero Sow:

/BS/ "Právě vychází první české číslo hudebního magazínu JazzTimes, je to původně americký časopis, který má už třicetiletou tradici, a my bychom se rádi jeho úrovni co nejvíce vyrovnali. Je to měsíčník, s tím, že vychází desetkrát ročně, protože dvakrát ročně vychází dvojčíslo, i v Americe to tak je - leden/únor je dvojčíslo a červenec/srpen je dvojčíslo. Už v 1. čísle máme objednací lístek, časopis si může objednat kdokoli, distribuujeme ho i na Slovensku a počítáme s tím, že ho budou číst i Slováci."

/YS/ "To byl víceméně nápad, který vznikl tím, že na českém a slovenském trhu nebyl žádný jazzový nebo zajímavý hudební magazín, podle našeho názoru. Chtěli jsme využít tu prázdnotu a udělat něco dobrýho zároveň. Není jenom o jazzu, ale je prostě o hudbě."

/BS/ "Je to časopis pro jazzové fajnšmekry a nejenom pro ně. Chceme se obrátit na širší publikum s ním. První číslo je specifikované jazzově, ale v tom dalším už nebudou až tolik jazzoví interpreti. Už teď máme rozvrženo v našem harmonogramu, kdy budou jaké přílohy, budeme přikládat i cé-dé-čka. Už teď, když si to číslo otevřete, tak z 80 procent je hlavně o americké hudbě, a ten zbytek, kromě jednoho článku od našeho afrického přispěvatele, je český, a budeme se snažit, aby v těch našich českých JazzTimes-ech bylo alespoň 30 procent obsahu o české hudební scéně a zbytek o evropské a americké. Jinak ten časopis bude vycházet také v dalších zahraničních edicích, a i tam to bude podobné, že částečně, například v německé edici, to bude prostě o německé hudbě, a částečně o americké, africké a jiné evropské hudbě."

Zajímalo mne, zda bude existovat i nějaká zpětná vazba, zda původním JazzTimesům, jednomu z nejrespektovanějších amerických hudebních magazínů zabývajících se jazzem a spřízněnými žánry budou oplátkou poskytovány informace o novinkách naší jazzové hudby...

/BS/ "Ano, je to teprve na začátku, ale tak ňák by to mělo fungovat, že bychom si ty informace měli předávat navzájem."



/YS/ "Záleží jenom na tom, jak ta informace bude zajímavá a dobrá. Určitě každý rád o tom bude psát. Nejenom ty americké JazzTimesy, ale i ty ostatní."

O české verzi původního amerického časopisu JazzTimes, kterou ještě letos bude následovat podoba německá, francouzská, polská a ruská, informovali Bára Středová a Yero Sow.


Zlatou desku za 25.000 prodaných zvukových nosičů alba "Zlatý cimbál z Prahy" převzala v minulých dnech Cimbálová muzika Jiřího Janouška v průběhu koncertu v žižkovské síni Atrium, vyprodané do posledního místečka. "Podobné ocenění je velkou, leč marnou touhou mnohého popového zpěváka," řekl při slavnostním aktu šéf hudebního vydavatelství Multisonic Karel Vágner. Dodal, že ho osobně moc těší, že "v tomto velice tvrdém světě" má takový úspěch právě lidová hudba.

Janouškova pražská cimbálovka má kořeny v profesionálním Českém souboru písní a tanců a někteří z členů pocházejí ze Slovácka. Její v pořadí druhá deska, která se v žižkovském Atriu současně pokřtila, se soustřeďuje na původně maďarský tanec čardáš, a také se jmenuje "V rytmu čardáše". Hovoří o ní primáš kapely Jiří Janoušek, kterého jsem požádala, aby vám ji představil...

"Snažili jsme se, abysme neudělali takový nějaký fádní disk s čardášema jako z nějaké vinárny, ale snažil jsem se i s celou kapelou, abysme tam vybrali opravdu písničky nejkrásnější, který v tomhletom oboru můžou být. Také jsme přizvali podle našeho mínění ty nejlepší zpěváky z Moravy a ze Slovenska, kteří se na tomhle disku podílejí - Luboše Holého, který ve svých sedmdesáti letech zpívá úžasně, Marienku Mačoškovou, Martina Hrbáče a ostatní, no a doufáme, že to bude disk, který si rádi pustíte."

Primáš Janoušek se pochlubil také tím, že kapela často vyráží do světa a sklízí tam úspěchy. Z nejbližších plánovaných cest ji letos na podzim čeká zájezd do Indie, na který se všichni členové jeho cimbálovky moc těší..!