Kultura
Nejdříve Vás pozveme do Galerie Ledeburské zahrady na výstavu "Metaforické obrazy"českého výtvarníka Petra Schlossera, který žije od roku 1974 v emigraci v Belgii. Poté zavítáme do Hvožďan, které si připomínají 650. výročí své existence. K tomuto výročí kolektiv místní kulturní komise připravil výstavu dokumentující minulost a současnost obce. Pozveme vás na 2. mezinárodní hudební festival "Barokní perly Plasy - léto 2002", za jehož organizací stojí úspěšná mladá houslistka Gabriela Demeterová. Podíváme se i na 3. ročník "Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2002", o kterém si budeme povídat s ředitelem spolupořadatelské Státní filharmonie Brno Bohušem Zoubkem.
Holandskými mistry, z nichž preferuje především prvního moderního malíře Rembrandta, ale i postmoderním pop-artem, kubistickou geometrií a přírodními motivy je poznamenána kolekce tří desítek metaforických obrazů výtvarníka Petra Schlossera, žijícího od roku 1974 v emigraci v belgických Antverpách. Průřez jeho tvorbou za posledních pět let, který byl k vidění na jaře v Českém kulturním centru v Bruselu, si nyní mohou prohlédnout i Pražané a návštěvníci Prahy v Galerii Ledeburské zahrady na Malé Straně. O svých dílech, která podle kurátora výstavy Mojmíra Horyny "řeší primárně vizuální otázku, svět viditelný, od něhož vedou odkazy k neviditelnému, k historii, tradicím a snu", sám autor říká...
"Jde o malbu, kterou lze těžko definovat. Hodně se inspiruji různými problémy, které máme my všichni. Snažím se navázat určitou komunikaci nebo třeba i rozhovor s člověkem, který eventuálně moji práci uvidí. Pro mne všichni umělci, kteří kdy byli, něco znamenali. Samozřejmě to všechno se kondenzuje do dojmu z umění, z malování. Momentálně je mým dobrým přítelem Rembrandt. Těžko říct, proč. Myslím asi proto, že byl tak lidský, že jako první opravdu ukazoval a maloval, co je v nás krásného, a také, co je v nás ošklivého. A jelikož všichni krásní být nemůžeme, jsme takoví, jací jsme, musíme se s tím smířit."
Malíř a grafik Petr Schlosser se narodil v roce 1945 v Londýně českým rodičům. Podstatnou část života prožil v Praze, kam se rád a často vrací. Přes léta emigrace, jak jste sami mohli slyšet, mluví plynně česky a tvrdí o sobě, že se stále cítí být Čechem. Svou tvorbu prezentuje nejen ve většině galerií v Evropě, ale má za sebou i putovní výstavu po amerických univerzitách. Zeptala jsem se ho, zda současná pražská výstava je ve vlasti jeho první...?
"No, je to moje první výstava zde po 34 letech, pokud vůbec mohu mluvit o té první, jako o výstavě. Tenkrát mi bylo asi 18 let a bylo to v úplně malém divadélku Klaxon v Praze 6, které se inspirovalo divadly malých forem, jako byl třeba Semafor nebo Reduta, a které se rozhodlo udělat díru do světa. I když během dvou let skončilo, měli jsme dojem, že něco záslužného děláme. Teď tady vystavuji proto, abych si udělal radost. A pokud moje obrazy udělají radost i někomu jinému, ať je to přítel, nebo neznámá osoba, je to pro mne vyznamenání,"
uvedl při vernisáži své pražské výstavy pro Radio Praha Petr Schlosser a zalitoval, že nás v Antverpách nemůže poslouchat, protože signál vysílače BBC, v jehož blízkosti bydlí, je mnohem silnější. Škoda, měli bychom o posluchače více..!
Chvályhodným kulturním počinem bylo v těchto dnech vydání sborníku "Hvožďany 1352 - 2002" k 650. výročí první písemné zmínky o obci, která své trvání oslavila i výstavou, konfrontující minulost a současnost. Kolektiv místní kulturní komise tak nezůstal ve stínu dávných kronikářů a písmáků, kterým další generace vděčí za zaznamenání událostí spojených s jejich krajem, který se stával doslova dějištěm historie, neboť dramata se tu hrála často. "To sem zaléhal hluk z husitského dobývání hradu Třemšína, to tudy projížděli rejtaři Zimního krále z ležení od Bělčic vstříc Bílé hoře a kousek odtud se posekali v poslední vítězné šarvátce s císařskými," - cituji ze sborníku; "tady se dávala i závěrečná epizoda druhé světové války, v níž si zahráli i diváci. Zmatená čtverylka setkávání vítězů ze západu i východu, pokus poražených uniknout ze smyčky sovětského zajetí a tragický epilog putování divize generála Vlasova."
Historické curriculum obce se zhmotnilo v kostele se zvonicí, dobře patrných zbytcích hvožďanské tvrze a v důmyslné síti původně šestnácti, dnes třinácti prastarých rybníků, z nichž každý má i svoje jméno - "Pacholecký", "Háj", "Javorský", "Kněžský", "Kalistův" atd. Jejich stříbro je ozdobou kraje uhněteného z prahornin, kterými prosvítají zlaté žíly, a jenž si potrpí na zelené barvy - tmavě zelenou pro lesy, světle zelenou pro louky. Od lesů s velebností hvozdů si vypůjčil i křestní jméno a usadil je v obecním znaku.
Ke slavným rodákům Hvožďan patřil v 16. století Jan Šentygar, selský synek, který nabyl hodnosti mistra svobodných umění a doktora lékařství. Napsal 210 latinských básní, byl profesorem na pražské univerzitě a děkanem filozofické fakulty. Z nedalekého Rožmitálu pod Třemšínem, kde je Muzeum - památník autora slavné "České mše vánoční" Jakuba Jana Ryby, pocházela česká královna Johana, od roku 1450 druhá manželka Jiřího z Poděbrad. Z novodobých dějin za zmínku stojí hudebníci Josef Malý, dlouholetý klarinetista v oblíbené "Karlovarské dechovce bez fraku", a Josef a Ladislav Balekové. Josef byl členem Palatovy "Šumavanky" a Chmelovy "Staročeské dechovky", hrál i ve známé "Plzeňačce" a instrumentálně upravoval místní krajové texty. Ladislav od roku 1968 působil jako pedagog a člen orchestru v Sarajevu, od roku 1972 pak ve světovém hudebním tělesu Orchestra Symfonika Braziliana Rio de Janeiro a po návratu domů se stal sólistou na kontrabas v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy. Ve Hvožďanech se také narodil vynikající folklórista, člen Pěveckého sdružení českých učitelů a dirigent zpěváckého spolku "Čestmír" Bohuslav Fišer.
Neodmyslitelnou součástí obce je místní fotbalový oddíl, který navázal na tradice a slávu aktivních a vlastenecky smýšlejících občanů sdružených od roku 1920 v Tělovýchovné jednotě "Sokol". Současným vedoucím mužstva je Stanislav Kramosil, který je ovšem též starostou Hvožďan; a tak jsem ho při prezentaci zmíněného sborníku o této obci v pražské literární kavárně nakladatelství Academia požádala, aby současné Hvožďany a život v nich přiblížil...
"Je to vesnička, která se nachází na rozhraní tří krajů a tří okresů - je to Středočeský, Západočeský a Jihočeský kraj, a okresy Příbram, Plzeň-jih a Strakonice. Vesnička má zhruba 50 kilometrů čtverečních, správní území, žije v ní asi 820 obyvatel. Máme základní a mateřskou školu, služby, dobře fungující dopravu, poštu, benzínovou čerpací stanici, a co je nejdůležitější na Hvožďanech - je zde krásná příroda, která láká k vycházkám třeba na památný vrch Třemšín. Tady bych si dovolil jednu poznámku, a sice, že se nám podařilo, odmítnutím záměru těžit zlato na našem území, zabránit zdevastování přírody. Díky našim občanům, ministerstvu životního prostředí, ale i profesoru Zahradníkovi z Akademie věd České republiky, který také bojoval proti zájmům těžařských společností v průzkumu a vyhledávání ložisek zlata, nám toto nebezpečí už nehrozí. Ale v případě, že by se otázka znovu otevřela a těžba zlata s použitím kyanidů byla prosazena, rozhodně by pak už ta zdejší příroda nebyla tak krásná, jako je v dnešní době,"
dodal starosta Hvožďan Stanislav Kramosil.
Úspěšná mladá houslistka Gabriela Demeterová, v jejímž podání jste slyšeli ukázku, stojí za dnes už mezinárodním projektem "Barokní perly Plasy", jehož hlavním cílem je vzdělávání a podpora mladých umělců spojená s hudebním festivalem, s výukou ve formě workshopů a modelových diskusí za účasti aktivních umělců a pasivní účasti zájemců. Dalším cílem je finanční pomoc při rekonstrukci historicky cenných kulturních památek v západočeském regionu, v němž se už druhým rokem - letos právě v těchto dnech, od 10. do 18. srpna, ve spolupráci s městem Plasy, Státním památkovým ústavem v Plzni a pod záštitou velvyslankyně Kanady v České republice - mezinárodní tvůrčí dílna a hudební festival "Barokní perly Plasy - léto 2002" koná.
Programy jsou připraveny nejen do někdejšího cisterciáckého kláštera v Plasích, ale i do zámeckého sálu v Manětíně a kostelů v Dolní Bělé a Kozojedech na Plzeňsku. Vystoupit mají vedle Demeterové například cembalistka Giedré Lukšaité-Mrázková, kanadská klavíristka Rena Sharonová, Collegium českých filharmoniků a další sólisté, včetně účastníků kursů, určených pro žáky základních uměleckých škol, pro studenty, i aktivní hudebníky.
V regionu kolem Plas tráví Gabriela Demeterová léto pravidelně i soukromě. Její umělecká dráha však zasahuje do světa. Loni například debutovala v Japonsku, kam se opět letos v září vrací. V příští sezóně ji čekají také koncerty po Evropě a Spojených státech. O tom všem si budeme se sympatickou houslistkou povídat v některém z příštích "kulturních magazínů"; teď se vydejme do jihomoravské metropole:
Mám pro vás pozvání ředitele Státní filharmonie Brno Bohuše Zoubka na v pořadí už 3. ročník "Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2002", který bude od 15. do 24. srpna na velkém nádvoří brněnského hradu patřit jako už tradičně filharmonickým orchestrům a takzvané vážné hudbě, a vyvrcholí jím současně kulturní nabídka letní turistické sezóny v tomto krásném jihomoravském městě...
"Státní filharmonie přišla s touto myšlenkou asi před pěti lety. První festival v roce 2000 byl připravován tři roky ve spolupráci s městem Brnem, a pomohli také sponzoři. Tehdy ještě nikdo nevěděl, jak se v letním měsíci srpnu tento festival ujme. Ale návštěvnost prvních dvou ročníků byla tak mimořádná, že nás to zavazuje k tomu, nedělat jenom občasná muzicírování na hradě Špilberk, ale udržovat tradici opakovanou každým rokem. Já se domnívám, že tento festival je nejen propagací města Brna a jižní Moravy, ale má ambici doplnit celý systém českých i mezinárodních interpretačních hudebních festivalů. To je jeho smysl a význam, a pochopitelně také servis jak pro Brňany, tak především pro zahraniční turisty, kteří navštěvují Českou republiku."
Festival se koná v rekonstruovaných prostorách hradu, který u nás i v zahraničí proslul jako "Žalář národů". Dramaturgie pro letošní rok vybrala prestižní skladby Petra Iljiče Čajkovského, Leonarda Bernsteina, Sergeje Prokofjeva, Georgese Enesca, Leoše Janáčka, Wojciecha Kilara, Clauda Debussyho, Maurice Ravela, Hectora Berlioze a dalších autorů. Kromě domácí účasti na večerních koncertech se představí čínská houslistka Bin Huang a zahraniční dirigenti Alexander Rahbari z Teheránu, Arild Remmereit ze Švédska a Gabriel Chmura z Polska...
"V letošním roce je to opět 5 koncertů, na kterých třikrát participuje orchestr Státní filharmonie Brno, jednou je hostem Česká filharmonie, a ještě na závěrečném koncertě 24. srpna Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu a televize z Katovic, což je velice renomovaný a světový orchestr, a my se jenom těšíme na jeho vystoupení,"
doplnil k programu "Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2002" ředitel spolupořadatelské Státní filharmonie Brno Bohuš Zoubek, podle něhož zajímavým ozvláštněním jednoho z večerů bude i doprovodná videoprojekce snímků NASA, pořízených Hubbleovým teleskopem, která doprovodí koncert "Planety, opus 32" Gustava Holsta. Na dvou plátnech budou moci návštěvníci pod večerní oblohou nahlédnout do nekonečna vesmíru a zahledět se do zajímavých až mysteriózních obrazů dosud neprobádaných světů.
