Kulturní zajímavosti
Připravila Evelina Himalová.
V české premiéře uvedla v těchto dnech Činohra Národního divadla na své komorní scéně v paláci Kolowrat inscenaci "Bailegangaire" aneb "Město beze smíchu" za osobní účasti jejího autora Toma Murphyho, jenž je vedle Briana Friela nejuznávanějším irským dramatikem starší střední generace. Murphyho hry se hrají na anglosaských jevištích od roku 1961. U nás jsme se s jeho dílem seznámili především prostřednictvím jeho televizních a filmových scénářů. Na některých spolupracoval s režisérem Ivanem Passerem, který se stal jeho osobním přítelem. Básnický text dramatu, uváděného v českém překladu jako "Město beze smíchu", je velkou příležitostí pro tři herečky - Věru Galatíkovou, Taťjanu Medveckou a Miluši Šplechtovou. Režie se ujal renomovaný umělec Karel Kříž, který mi o svém tvůrčím přístupu k nastudování hry před premiérou řekl...
Pochválil si s patřičným sebevědomím skutečně skvěle odvedeného představení Labichova "Slaměného klobouku" v divadle ABC jeho umělecký šéf a režisér Milan Schejbal. Se stejným nadšením pro text více konverzační než písničkové komedie, která si díky Horníčkovu zpracování z konce roku 1970 dodnes udržela moderní jazyk, se vyjádřil představitel poručíka Emila Taverniera Oldřich Vízner, který lituje, že nemohl vidět Voskovcovu a Werichovu verzi z roku 1934, a ani tu, která se zde pod stejnými autory odehrála v roce 1957 pod názvem "Helenka je ráda"... Na úvod další pozvánky musím poznamenat, že do Divadla Na zábradlí na hru "Zapomenutí pacienti" Čechoameričana Karla Aloise Böhma jste měli možnost přijít už v červnu, kdy zde a současně v pražské Malostranské besedě probíhal druhý ročník divadelního festivalu MB(apostrof)99, kterého se zúčastnilo 18 amatérských a nezávislých divadelních souborů z Evropy a Latinské Ameriky. V rámci přehlídky byla pořádajícím divadlem LUCERNA MB uvedena i zmíněná hra, ale vzhledem k tomu, že premiéra se konala v den zahájení letní shakespearovské produkce na Pražském hradě a v době XIII.Všesokolského sletu, nebyla účast taková, jak by si organizátoři festivalu přáli. Rozhodli se proto nyní na podzim premiéru obnovit, protože jsou přesvědčeni, že má vysokou výpovědní hodnotu o životě, který jsme žili, i který žijeme. Režisér Akram Staněk k tomu říká...
