Lenka Gazdová: Malajsie je multikulturní ráj pro gurmány

Lenka Gazdová, Langkawi

Bývalá návrhářka kuchyní z Mladé Boleslavi nyní žije a provází na ostrově Langkawi v Malajsii. Díky pandemii vytvořila mapu restaurací a malajskou kuchařku.

Nasi Campur,  lokální samoobslužná bufetová restaurace | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Asii jsem poprvé navštívila před šesti lety. Dva měsíce jsem cestovala po Thajsku, Kambodži a Vietnamu. O rok později jsem jela znovu a bylo mi jasné, že chci podniknout dlouhodobější cestu. Třetí cestu jsem plánovala na šest měsíců, ze kterých se ale stalo osm a vzniklo rozhodnutí, že chci zkusit žít v Malajsii. Relativně rychle jsem se přestěhovala a mé rozhodnutí zůstat zpečetilo i to, že jsem krátce poté potkala svého budoucího manžela. Letos to budou už čtyři roky, co spolu žijeme na ostrově Langkawi na severozápadě Malajsie.

Do Asie mě táhlo i jídlo

Char Kuey Teow,  smažené široké nudle | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Zahraničí mě lákalo už od střední školy, ale spíše než tehdy populární au-pair pobyty mě fascinoval východ a asijská kuchyně. Jídlo jsem měla ráda odjakživa, vařívala jsem s babičkou a strašně mě to bavilo. Během první éry food bloggerů v Česku jsem chtěla mít blog o jídle, ale má kariéra food bloggerky ztroskotala asi po dvou zveřejněných fotkách na sociálních sítích. Jídlo mě ovšem stále baví a vlastně můžu i říct, že jsem u jídla zůstala.

Poznání asijské kuchyně bylo jednou z mých velkých motivací pro cestování. Má první vzpomínka na asijské jídlo by se dalo popsat třemi slovy: čili, čili a zase čili. Nechápala jsem, co na tom lidi vidí. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na to zvykla a nyní bych bez malajského jídla nepřežila. Z mého vlastního objevování a lásky k jídlu se postupně zrodila i myšlenka zprostředkovat tento kulinářský zážitek i ostatním Češkám a Čechům.

Díky pandemii jsem pronikla do malajské kuchyně

Mí kamarádi a známí začali rychle využívat toho, že jsem se usadila na ostrově v tropickém ráji a kromě jejich návštěv jsem potkávala i spoustu cestovatelů. Svůj cestovatelský blog jsem obula do nového hávu, začala nabízet průvodcovské služby a první klienti přijeli téměř okamžitě. Úspěšný začátek cestovky ale zhatila pandemie. Malajsie zavřela své hranice na dva roky a já se ocitla bez práce. Po roce v lockdownu jsem navázala na staré kontakty, vrátila se ke copywritingu pro online magazíny o módě a cestování, a postupně začala vymýšlet, co nového bych mohla cestovatelům nabídnout.

Se svým mužem v japonské restauraci | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Do Malajsie jsem se stěhovala s tím, že se samozřejmě naučím vařit malajské jídlo. Před pandemií jsme s manželem žili v jednom malém pokoji a stravovali se víceméně jen venku. Snad jedinou výhodou lockdownu bylo to, že jsme museli začít jíst doma a já konečně začala vařit. Rozhodně jsem nečekala, že se naučím malajské vaření tak rychle, ale prostě mi nic jiného nezbylo. Prvním mým krokem bylo to, že jsem se musela zorientovat ve všech surovinách. Abych se v tom všem vyznala, tak jsem si to začala sepisovat a postupně z toho vznikla kuchařku, kterou najdete i na mém webu. Každý tak může využít to, co jsem se díky Covidu musela naučit, a snad si to první cestovatelé budou moci vyzkoušet na lekcích vaření, které plánuji.

Asijské jídlo se mi za těch šest let už dostalo pod kůži. Vždy jsem zkoušela všechno možné jídlo, nikdy jsem se nebála jíst na ulici. Většina turistů to tak ale nemá a já si všimla toho, že se často bojí jíst u pouličních stánků. Hlavní obavou je nedostatečná hygiena, ale i neschopnost komunikovat. Návštěvníci neznají místní řeč, neznají malajské potraviny a neví, co který exotický název znamená. V reálu to tedy vypadá tak, že většina turistů stánky okukuje, ale nakonec se jdou najíst většinou do restaurace, kde mají jídelní lístky v angličtině nebo servírují západní jídla. To je hrozná škoda a já se rozhodla, že pouliční jídlo nebude pro turisty nadále tabu.

Je libo Nasi Lemak, Sambal nebo Rendang?

Nasi Lemak v malé snídaňové verzi | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Malajské jídlo představuji na nočních Food Tours. Tour se skládá z návštěvy nočního trhu a hlavní ulice, kde je situována většina stánků s jídlem. Volný čas v lockdownu jsem využila k vytvoření podrobné mapky restaurací na Langkawi, kde označuji nejen ty nejlepší restaurace, ale třeba i kavárny s kvalitní kávou. Najít dobrou kávu v Malajsii je totiž oříšek, pokud tedy nechcete zůstat u té rozpustné.

V Malajsii jsou tři větve kuchyně – malajská, indická a čínská, které odpovídají hlavním národnostním skupinám Malajsie. Každá kuchyně má svá typická jídla, ale suroviny i postupy vaření se prolínají. Nejtypičtější je snad Nasí Lemak. Je to rýže vařená v kokosovém mléce servírovaná s praženýma ančovičkama a arašídama, vejci na tvrdo, salátovou okurkou a s pálivou omáčkou Sambal. Sambal nesmí nikde chybět a je důležitou součástí spousty malajských jídel, ať už v ní podáváte kuře, krevety, kalamáry nebo zeleninu. Každý má svůj specifický recept, ale základem je chilli, šalotka, česnek, zázvor, galangal, palmový cukr, tamarind, sójová a ústřicová omáčka. Druhý hodně specifický pokrm je Rendang, který se podává s rýží, ať už kokosovou, lepivou zabalenou v palmovém listu nebo uvnitř bambusu. Rendang je kuřecí, hovězí nebo jehněčí maso vařené v kokosovém mléce s pastou z praženého kokosu, galangalu, citronové trávy a limetek Kaffir.

Nejčastější způsob stolování,  velký výběr a sdílení | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Česká a malajská kultura stolování nemohou být rozdílnější. V Malajsii se všechna jídla naskládají na stůl, každý si pak vybere podle sebe. Neexistuje „správný“ způsob servírování, jak jsme zvyklí třeba u české svíčkové. Postupy vaření jsou také úplně jiné, existují jídla, jako třeba již zmíněný Rendang či Sambal, která se vaří tři nebo čtyři hodiny. Velký rozdíl je také to, že v Malajsii je mnohem finančně dostupnější jíst venku. Třeba placky či malé pochoutky stojí pár korun, zatímco doma byste strávili několik hodin jejich přípravou. Pokud chcete rychlý oběd, tak si stačí zajet do blízkého bufetu a za třicet korun jste naobědvaní.

Mee Curry | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Asijské jídlo je všeobecně považováno nejen za vrchol kulinářského umění a převládá pocit, že je zdravé. Jídlo je tu opravdu výborné, ale rozhodně není z nejzdravějších. Obrovské množství jídel je smažené (třeba oblíbené smažené kuře!) a používá se hodně bílého cukru. Malajci čelí častým problémům s obezitou a cukrovkou, vůbec nesplňují naši představu o hubených Asiatech.

Turisty překvapuje vyvinutá infrastruktura a pohodový islám

Na malajské svatbě | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Malajsie rozhodně není zaostalá země, jak si mnozí lidé představují. Generalizující představa, že se jihovýchodní Asie skládá z bambusových chatek rozhodně neplatí. Infrastruktura je tu nová, silnice jsou tu dobře značené, nově opravené, je velmi jednoduché se někam dostat. Často, zejména když míjíme obchody s elektrospotřebiči, dostávám třeba otázku, zda si místní mohou dovolit pračku. Ano, mohou. Chudá stránka jihovýchodní Asie je jako obvykle jen jedna strana mince, a samozřejmě jsou chudší a bohatší země. Malajsie patří k těm bohatším. Tyto zkreslené představy samozřejmě dávají smysl, protože cestovatelé obvykle vyhledávají vesnické a odlehlejší oblasti, netráví čas třeba v Kuala Lumpur a místních hotelech či kavárnách.

Petronas Towers,  KLCC park | Foto: soukromý archiv Lenky Gazdové

Další předsudek se týká islámu. Návštěvníci jsou překvapení, že se tu dá koupit alkohol, vepřové nebo třeba to, že já jakožto manželka muslima, mám vlastní podnikání, chodím v plavkách a nenosím šátek. Lidé čekají omezení, zákazy a pak jsou velice překvapení tím, že jsou tu moc milí a příjemní lidi.

Jako cestovatel se tu budete cítit opravdu dobře. Malajské hranice jsou už otevřené a myslím, že všichni jsme rádi, že se život konečně začíná rozbíhat. Pokud milujete nebo chcete poznat asijskou kuchyni, tak víte, kde mě najdete.

Autor: Zuzana Mukumayi Filipová
klíčové slovo:
spustit audio

Související

  • Češky v Asii

    V sérii rozhovorů se dozvíte, jak se žije ženám s českými kořeny v Asii, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou.

  • Češky v Africe

     Jak se žije ženám s českými kořeny v Africe, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou, se dozvíte v naší sérii rozhovorů.