Mají se děti v zahraničí učit i českou gramatiku?

Říká se, že zájem o výuku češtiny v cizině stoupá. Maminky, které dříve byly toho názoru, že důležitější je jazyk té země, ve které děti žijí a že k češtině se vrátí někdy později nebo vůbec, tento přístup ve velkém počtu přehodnotily. Můžou to potvrdit i učitelé češtiny ze škol v zahraničí? Na to jsme se jich zeptali během jejich setkání v Praze.

Pavlína Kassa (Saint Germain en Laye, Asociace pro česko-francouzské vzdělávání): V poslední době registrujeme zájem hlavně mladší generace rodin, které by chtěly, aby děti pokračovaly ve výuce českého jazyka. Starší se většinou snažili adaptovat na nové prostředí, takže češtinu nepoužívali v domácnosti, a děti se naučily jenom ten místní jazyk. Ale v současné době ano, sledujeme opačný trend.

I v dalších zemích máte stejnou zkušenost?

Jana Felgentreu (Škola Kubík, Německo): Já také můžu potvrdit, že zájem stoupá. Máme čím dál více dětí, které začínají vlastně už v předškolním věku ve školkách.

Petr Drozen (Peru): Potvrzuji tuto tendenci. To je také důvod, proč se vlastně účastním tohoto krajanského kurzu, protože stoupá počet mladých rodin s malými dětmi, a ty mají zájem o výuku jazyka a i české kultury.

Alžběta Cattaneo (Itálie): Já také potvrzuji tento trend a jako důvod vidím, že ty mladé generace jsou zvyklé se pohybovat po Evropě. Někdy jsou si vědomi, že nebudou třeba žít na stálo v Německu a počítají s tím, že se vrátí do Čech. Takže aby děti si udržely jazyk na dobré úrovni, tak využívají českých škol v zahraničí.

A dá se říci, že se stoupajícím zájmem stoupá i úroveň znalostí?

Nela Růžičková, USA: Co se týče všeobecných znalostí, tak si myslím, že určitě stoupá. A rozšiřuje se to i do zámořských zemí, jako je Amerika, Asie a tak dále. Jsem ráda, že se více a více zlepšují i znalosti kultury a reálií, protože znalostí amerických dětí o státech v našem regionu nejsou zrovna hluboké.

Hlavní motivace pro zvládání češtiny je v tom, že by se rodina někdy mohla vrátit do České republiky, a proto je důležité, aby děti si zachovaly češtinu? Nebo třeba uvažují o tom, že by taky v budoucnu studovaly na univerzitách? Nebo je to potřeba komunikace s prarodiči?

Soňa Šebestová (Velká Británie): Podle mé zkušenosti je určitě i v těch univerzitách. Protože přece jenom v Anglii jsou univerzity drahé a v Česku to máme pořád bezplatně. A pak také prarodiče žijící v Česku mají velký vliv na to, aby děti učili česky. Když to dítě přijede za babičkou domů na prázdniny, tak aby se s ní dorozumělo. Také jsem si všimla, že stoupá trend, že rodiče žijící v Anglii posílají své děti na klasické české nebilingvní tábory. A aby to dítě nevypadalo, že není Čech, tak se samo snaží a je to pro něj dobrá motivace mluvit česky.

Takže v Anglii je hodně důležitá možnost budoucího studia v České republice. Jak je to v dalších zemích?

Josef Bouda (Rumunsko): Já bych řekl, že jsem z trochu jiné sféry. Já patřím do krajanské komunity, která žije v Rumunsku už spoustu roků, a u nás je to trošku jinak, než v těch ostatních zemích, protože naši krajané se často stěhují zpátky do České republiky a ta naše čeština zůstala trochu na staročeštině, takže jí koukáme přivést na úroveň tak, aby když se vrací sem, neměli problémy s jazykem.

Klára Luxford Rulisek (Nový Zéland) U nás většina žáků se snaží učit se česky hlavně kvůli komunikaci s prarodiči, protože přece jenom od nás je to docela daleko, aby si odjeli na tábor nebo později na univerzitu. Takže je to hlavně, aby se po Skype domluvili s babičkou.

Jde to i bez gramatiky?

A to mě nahrává vlastně na další otázku: Pokud čeština v první řadě slouží ke komunikaci s prarodiči, tak jak důležitá je znalost české gramatiky? Protože některé znalosti už potom nejsou potřeba, pokud čeština slouží jenom ke komunikaci uvnitř rodiny. Co si o tom myslíte?

Jana Felgentreu (Německo, Škola Kubík): Já si myslím, že je to přesto důležité. Čeština je prostě komplexní. Patří to k tomu, má svojí historii, a vlastně se tím, že se děti naučí více, otvírá se pro ně i možnost číst knížky v té literatuře v originálu, nebo studium v České republice. Myslím si, že je to nezbytné.

Ještě bych doplnila, že se tím otevírá i pracovní trh. Když si třeba, až dítě vyroste, napíše do svého životopisu, že je vlastně rodilý mluvčí českého jazyka, pak oni mu dají něco napsat a… bude tam jedna chyba za druhou. Tudíž, už se nad tím zaměstnavatel pozastaví a bude si říkat: Jak je to možné, když máte v životopise uvedené, že jste rodilý mluvčí, a vlastně neumíte psát?! Takže i z hlediska budoucího zaměstnání nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Co si myslíte vy, je znalost češtiny bez znalosti gramatické struktury dostatečná?

Pavlína Kassa (FR –Saint Germaine en Laye, Asociace pro česko-francouzské vzdělávání): Určitě ne. Myslím si, že je to součástí toho jazyka. Kdyby člověk uměl jenom mluvit, tak mu vlastně bude chybět to čtení a psaní, a někde se to projeví. Je to nedílná součást výuky a myslíme si, že člověk má být prostě v celistvosti znalý těch všech částí jazyka, takže ano, my učíme celou gramatiku.