Milovaná a nenáviděná tradiční britská pomazánka
Britové si natírají tuto tmavou, lepkavou a slanou pastu z kvasnicového extraktu na toasty po více než sto let, a přestože má Marmite spoustu odpůrců, stal se tradiční součástí britského stravování a kultury.
Co takhle dát si Marmite?
Určitě nepřeženu tvrzením, že Marmite nenechá nikoho na britských ostrovech chladným. Baňatá, tmavá sklenice se žlutým víčkem nechybí ani v naší anglické spíži - z pětičlenné rodiny po ní ale občas šáhne pouze můj manžel. Musím se přiznat, že když slyším výraz “pasta z kvasnic”, vybaví se mi vzpomínka na pomazánku z čerstvých kvasnic, kterou nám za nedostatku potravin v hlubokém komunismu mazala na chleba maminka, jinak skvělá kuchařka, ve snaze dostat do svých dětí nějaké vitamíny. Na žebříčku neoblíbených jídel tehdy chleba s kvasnicemi překonal snad pouze mnou nenáviděný smažený hovězí mozeček, 70. letech jsme si nemohli vybírat.
Jak Marmite chutná?
Chuť Marmite bych mohla velmi subjektivně porovnat se zakousnutím se do kostky bujónu. Kvůli jeho velmi intenzivně slané chuti si Britové k snídani natírají Marmite ve velmi tenké vrstvě na toasty s máslem. Zřejmě díky intenzivní chuti a jeho všestrannost se stal veganský Marmite součástí britských kulinářských tradic a objevuje se ve snídaňových pomazánkách, sendvičích a dokonce i v polévkách a dušených pokrmech.
Od válečných přídělů ke kulturní ikoně
Příběh Marmite začíná na konci 19. století, kdy německý vědec jménem Justus von Liebig zjistil, že kvasnicový extrakt lze použít jako potravinářský produkt. První, původně kameninové dózy s Marmatie vyrobila v roce 1902 společností Marmite Food Extract Company v Burton-upon-Trent v Anglii. Název pochází z francouzského výrazu marmite pro velký kameninový nebo kovový hrnec na vaření. Marmite se původně dodával v kameninových dózách, ale od roku 1920 se prodává v baňatých sklenicích z tmavého skla vyráběné německou firmou Gerresheimer. Marmite, pasta bohatá na živiny měla být levným zdrojem bílkovin pro rostoucí populaci britských ostrovů na počátku 20. století. Potravina se rychle ujal s příchodem první světové války, kdy se stala součástí přídělů britských vojáků a stravy britské populace za doby potravinové nouze.
Na marketing s humorem
“Love it or Hate it” marketingová kampaň Marmite je snad nejznámější reklamou v Británii. Autoři kampaně Marmite se nesnažili nalákat veřejnost klamavými sloganem, naopak založili kampaň na pravdivém výroku: “Jeden Marmite miluje, druhý ho nenávidí”. Tento výrok vznikl údajně během kreativní debaty mezi dvěma tvůrci reklamy, z nichž jeden pomazánku zbožňoval a druhý nesnášel. Reklama se ujala natolik, že výrok “like Marmite – je to jako Marmite”, používají Angličané často jako metaforu ve snaze popsat protichůdné názory na věc. Výrobce pojal s humorem i balení produktů s Marmite označením “Pozor, vysoce návykové!” nebo "Beze mě nepřežiješ ani den!”. Do vaření s Marmite se pustili i slavní angličtí šéfkuchaři. Například Nigella Lawsonová vytvořila recept na špagety s Marmite, které jsou podle některých gurmánů nepřekonatelné.
Lanýžový Marmite pro snoby
Výrobci se snaží jít s dobou a přicházejí na trh s novými variantami Marmite, které mají přilákat mladé lidi a uspokojit čím dál tím náročnější spotřebitelské chuťové pohárky. Vydala jsem se do místního supermarketu Sainsbury’s, kde mi ochotný prodavač ukázal celou škálu produktů obsahující Marmite: bramborové lupínky, sýrové křupky, rýžové chlebíčky, oříšky, arašídové máslo a sýrové tyčinky. Kromě klasického Marmite je v nabídce i extra silný Marmite s výraznou chutí umami a pro vyznavače zravé stravy pak Marmite s nízkým obsahem soli. Jednou z nejoblíbenějších verzí pomazánky se stal lanýžový Marmite, který podle výrobců sliboval vnést do každodenní rutiny “jemnější a sofistikovanou chuť a atmosféru anglických klubů”. Bohužel výroba lanýžového Maritu byla zastavena a zoufalí konzumenti podle onlinových ohlasů vyškrabují zbytky pomazánky z poslední sklenice a uvažují o odvykací terapii poté, co se stali na lanýžovém Marmite závislými.
Přežije Marmite generaci Z?
Prostě na Marmite má skoro každý nějaký názor. Jeho status produktu, který lidé buď milují, nebo nenávidí, jen posílil jeho popularitu a uznání. I když mladší generace pomazánku možná nejedí tak často jako jejich starší vrstevníci, Marmite je stále relevantní. Ať už je Marmite zbožňován nebo opovrhován, stal se i díky anglickému humoru symbolem britské kultury. Napadá mě srovnání Marmite s Olomouckými tvarůžkami. V obou případech potraviny s výraznou pro mnohé odpuzující chutí, která se dostaly do povědomí a staly se součástí kulturní historie …. a tak mě napadá, co takhle dát si syrečky s Marmite?
Olga Krupauerová, původní profesí tlumočnice a překladatelka, pracovala 4 roky jako zpravodajka ČRo ve Washingtonu. V posledních letech žije s rodinou v Anglii.
