Mirek Hoffmann - legenda české country
Dnešní hudební neděle patří Mirku Hoffmannovi, legendě české country scény. Zpěvák nebo sportovec? V mládí se Mirek Hoffmann věnoval oběma disciplínám najednou. Po gymnáziu studoval ještě průmyslovku, učil se soukromě zpěvu a také vrcholově sportoval.
Mirek Hoffmann si sám píše texty. Kdy s tím začal, prozradil v pořadu České televize Art v rozhovoru s Milanem Lasicou:
"Textování vyplynulo z mého zájmu o muziku. V době, kdy jsem začal dělat první texty, to bylo už koncem 50. let, jsme hltali muziku z Radia Luxembourg. Písničky byly anglické, a my jsme tomu moc nerozuměli. V Pikovicích, kde jsme se scházeli v hospůdkách, jsme to chtěli zpívat česky, tak jsem si to doma zkoušel."
Texty jsem psal podle názvu písničky nebo její nálady
Takže to nebyly věrné překlady anglických textů?
"Ty písničky jsem se snažil přeložit, ale s mojí gymnazijní angličtinou to bylo marné. Sehnal jsem si nějakého učitele angličtiny, kterému jsem tři texty předložil. Chvíli se v tom nimral, a říkal, že mu to nedává smysl. Tak jsem to vzdal a řekl jsem si, že to budu vymýšlet sám podle názvu písničky, který se dal přeložit, a vymyslel jsem si jiný text. Nebo jsem nedbal na to, o co tam jde, a psal jsem podle toho, jakou měla písnička náladu a co ve mě vybudila. Pak mnou probublal nápad, ten jsem zveršoval a dotáhl do konce. Já mám rád příběhy, nemám rád písničky, které jsou o ničem."
Cenzorům unikla duchařská píšnička Dívka s hlasem medovým
"To je příběh o šoférovi, který jede krajinou, a chce si zkrátit cestu. Sbalí ho stopařka, která je duch. Říkali jsme si, že to ani nemá cenu předkládat cenzuře. Ti to šíleně rozcupovali. Písnička začínala slovy: někdy v životě se stává, co jen stěží pochopím. To byla první věc, která se nelíbila. Říkali, že socialistický člověk chápe všechno. Pak tam bylo, že když ji přivezu k ní domů, tak se otevřou dveře a je vidět ve světle lampy stín jejího otce. Stín bylo moc ponuré slovo, měli jsme dát, že lampa vrhá na silnici zář. Takhle se v tom babrali, a nakonec tu písničku schválili. To, že je to duchařina, jim ušlo. Díky tomu, že se nimrali v těchto prkotinách."
Po roce 1989 se Zelenáči rozdělili na dvě části. Skupina Jana Vyčítala se vrátila k původnímu jménu Greenhorns, zatímco Hoffmannova skupina si ponechala název Noví Zelenáči, dnes už jen Zelenáči.
Písničky posuzuje rodinná rada
"Když tu písničku děláte, tak na ni máte subjektivní pohled. Vám se může líbit, a myslíte si: teď přinesu na jeviště něco, co s lidmi praští o zem. Zjistíte, že ne, že zatleskají a to je vše. Když teď dělám desky, tak vycházím právě z těchto zkušeností. Než začneme natáčet desku, na které chci mít třeba dvacet písniček, tak jich udělám třicet a svolám rodinnou radu. Manželku, dcery a známé. Postupně jim to pouštím a oni to hodnotí body jedna až pět. Postupně to sečtu od všech lidí, tak zjistím, co mělo nejmíň bodů a to na desku nejde."
