Miriam Vránová si užívá života v Americe a ráda by se vrátila na jeviště

Herečka Miriam Vránová, mladší sestra Gabriely Vránové, ztvárnila v sedmdesátých letech několik divadelních i filmových rolí. Ještě během studií na brněnské konzervatoři se objevila v seriálu Slovácko sa nesúdí, potom následovalo několik televizních inscenací a pohádek. Dětští diváci si ji mohou pamatovat jako táborovou vedoucí ve filmu Indiáni z Větrova. V polovině osmdesátých let Miriam Vránová emigrovala do Spojených států amerických, kde žije dodnes. Natáčela jsem s ní v Kalifornii.

Miriam Vránová

S Miriam jsme se poprvé potkaly v San Franciscu. Poznávacích znamení nebylo potřeba, protože její podoba se starší sestrou, úspěšnou českou herečkou Gabrielou Vránovou, je nepřehlédnutelná. Miriam v Americe přijala druhé křestní jméno Lilly a ochotně vyprávěla o hereckých začátcích, emigraci a také o současném životě. Jak Miriam vzpomíná na svou hereckou minulost?

„To byly krásný léta, moc jsem si je hezky prožila, navázala jsem nádherné přátelské vztahy, potkala jsem svého prvního manžela Zdeňka Maryšku, no všechno to bylo báječný."

V ukázce ze seriálu Slovácko sa nesúdí, epizoda Divadlo, ztvárnila Miriam roli Mařenky Ohnicové. V roce 1975 to byla to její premiéra před televizní kamerou.

Miriam v roli Mařenky Ohnicové

„Na to vzpomínám hezky, proto že jsem se setkala i s Galuškou, který to napsal, několikrát. Režisér Tuček, který už taky není mezi námi, byl výborný režisér a výborný chlap. Měla jsem velmi ráda Jozefa Kronera, ten byl na mně moc hodnej a milej vždycky, napsal mi několik hezkých dopisů, který mám schovaný. A Oldřich Velen, ten shodou okolností je soused, má chalupu blízko mé sestry Gabriely, ve Velké Bukovině. Tak toho, vždycky když tam jedu, tak vidím a vypijeme spolu pár skleniček vína a zavzpomínáme si na to."

I přes slibně započatou kariéru se Miriam Lilly Vránová v polovině osmdesátých let rozhodla spolu s tehdejším manželem hercem Zdeňkem Maryškou k emigraci. Miriam popisuje důvody odchodu i samotnou cestu za československé hranice.

„Jsme žili v komunismu, nebyla svoboda slova, svoboda projevu. Ale také to bylo volání dálek, a proč nežít naplno někde jinde, kde si můžeš říct z plných plic co chceš. Protože jsem byla vdaná v té době za Zdeňka, odešli jsme společně. Vzali jsme to přes Německo, kde jsme byli skoro rok v Mainzu u Wiesbadenu, Zdeněk tam měl svojí sestru. Odtamtud jsme jeli do New Yorku, kde na nás čekali naši kamarádi Fisherovi, kteří později pracovali pro Hlas Ameriky ve Washingtonu. Z New Yorku jsme to vzali přímo na západní pobřeží sem do San Francisca, protože jsme chtěli být co nejdál od České komunistické republiky tenkrát jak to bylo možno. Měli jsme zde v Palo Altu kamaráda se svou manželkou, tak jsme přijeli za nimi. Já jsem tady zůstala, se Zdeňkem jsme se rozvedli po roce."

V prvních letech emigrace se česká herečka musela uživit různě – jako pečovatelka, servírka nebo prodavačka v obchodním domě. Kromě práce chodila i do školy, kde studovala různé obory a nakonec si udělala kosmetickou licenci. Jako vášnivá cestovatelka odjela s batohem na zádech na rok a půl do Asie, a po návratu do Kalifornie si otevřela své vlastní kosmeticko-aromaterapeutické studio. O několik let později, v polovině devadesátých let, si Miriam vyzkoušela i učitelskou profesi. Na City College v San Franciscu tam vyučovala český jazyk.

„Učila jsem češtinu, pořád jsem ještě člen školní fakulty. Tam už o to není takový velký zájem o tu češtinu, jako býval v těch letech devadesátých, kdy jsem tam začala učit."

Měla jsi nějaké zajímavé studenty?

„Kromě třeba synovce prezidenta Beneše, tak jsem tam měla takovou jednu Japonku, která mně seznámila se svým manželem, Michaelem Stanincem, což je Čech, uznávaný známý dentista v San Franciscu. No a Michal se stal od té doby nejenom mým zubařem, ale taky mým dobrým přítelem."

Miriam Vránová hodně a ráda cestuje nejen jako turistka, ale do cizích zemí jezdí také pomáhat. Naposledy se s americkou neziskovou organizací Q Fund podívala do Zambie, kde pomáhala zařizovat školu ve městě Ndola. Za svou dosud největší humanitární misi ale Miriam považuje cestu na Sri Lanku po tsunami v roce 2004.

„Byla jsem také jako dobrovolnice na Sri Lance hned po tsunami. Jednak jsem tam pracovala jako sama za sebe asi na takových pět měsíců, no a tam jsem pomáhala stavět školu v Ambalagoda, organizovali jsme loutková představení, jezdili jsme po kempech, psychologická taková pomoc."

V současné době se Miriam věnuje převážně rekonstrukci svého domu, který nedávno koupila v kalifornském Oaklandu. Ve volném čase se kromě cestování věnuje škole, fotografování, sportu a svému příteli, jazzovému muzikantovi Petrovi Tittlebachovi. Z jejího vyprávění je patrné, že i přes velkou zeměpisnou vzdálenost udržuje častý kontakt s rodinou a přáteli v České republice. Chtěla jsem proto vědět, jestli Miriam někdy uvažuje o návratu do České republiky nebo alespoň o návštěvě.

„O tom nepřemýšlím, ale někdy to tak jako přejde přes tu mou mysl. Myslím, že bych tam nechtěla bydlet již na stálo úplně na sto procent, ale kdo ví. Všechno i tak je možné. Ale tak půl na půl."

Ideálně, kdyby všechno vyšlo, kdy by ses ráda podívala domů na návštěvu?

„Co nejdřív, protože už jsem tam dlouho nebyla a stýská se mi po sourozencích. Jak po Gábi, která mně pořád nabádá k tomu, kdy se vrátím a že mně chce vidět a tak dále. No tak to jí jako tu radost udělám v nejbližší době. Stejně tak bratr v Brně, Staník, tak ty musím vidět už brzy, to už se odkládat nedá."

Zatím poslední filmovou roli dostala Miriam Vránová v dramatu režisérky Michaely Pavlátové Děti noci z roku 2008. Tam si zahrála matku jedné u hlavních postav, kterou ztvárnil Jiří Mádl. Zajímalo mně, jestli by Miriam Lilly Vránová chtěla ještě v budoucnu hrát.

„Já bych chtěla ještě hrát někdy. Aspoň jednou být na jevišti a zahrát si. Myslím, že na to mám a že by to bylo dobrý. Chtěla bych to zkusit. A jestli to nezkusím tady, tak to zkusím třeba v Africe."