Česká škola v New Yorku: stoletá tradice, která drží krajanskou komunitu pohromadě

Když se v newyorském Queensu v pátek podvečer nebo v sobotu dopoledne otevřou dveře jedné nenápadné české hospody se zahradou, ozve se směsice hlasů, která by člověka na první poslech možná překvapila. Děti, které se narodily tisíce kilometrů od Prahy, Brna či Bratislavy, tu zpívají české písničky, vyrábějí masopustní masky, učí se psát háčky a čárky - a hlavně se potkávají s dalšími, kteří sdílejí podobný příběh.

„My nejsme Česká škola bez hranic, i když s nimi spolupracujeme. Fungujeme jako klasická krajanská škola,“ vysvětluje učitelka Irena Michalčíková, která už sedmým rokem vede výuku češtiny. Její slova přesně vystihují charakter místa, které má za sebou neuvěřitelných více než sto let historie.

Stoletá škola v srdci newyorské krajanské komunity

Irena Michalčíková|Foto: Zdeňka Kuchyňová, Radio Prague International

Škola vznikla v rámci jednoho z českých imigrantských spolků, které se v New Yorku formovaly už na počátku 20. století. Tehdy byla potřeba jasná: udržet jazyk, kulturu a soudržnost mezi lidmi, kteří odešli za oceán. „Ta škola byla založena více než 100 let zpátky… maminky, rodiče, babičky ji po letech znovu obnovili,“ uvádí Irena Michalčík.

Po období útlumu se škola znovu začala fungovat v 60. a 70. letech. Dnes má 65-70 žáků a najdete ji v prostorách české restaurace v Astorii v Queensu, která je známá i svou velkou zahradou - jednou z největších v New Yorku.

Děti jezdí do školy i dvě hodiny

Spektrum žáků je široké: děti českých imigrantů, děti z česko‑amerických rodin, děti, které doma česky mluví, i ty, které jazyk slyší poprvé až ve škole. Cesta do školy nebývá pro některé děti krátká. „Máme děti, které tam přichází pěšky a jsou tam za 15 minut, ale také máme rodiny, které třeba dojíždí hodinu a půl až dvě hodiny každým směrem. Rodiče opravdu stojí o to, aby děti v té komunitě byly.“

ČTĚTE TAKÉ

Čeština pod palmami: Atlantic Bridge v Sarasotě spojuje děti, rodiče i tradice

V newyorském kontextu je to běžné - město je obrovské, doprava složitá a krajanská komunita rozptýlená. Výuka probíhá v pátek večer a v sobotu. Třídy jsou rozdělené podle úrovně, protože rozdíly mezi dětmi jsou obrovské. „Máme děti, které mluví česky plynule, ale také děti, které se jazyk učí úplně od začátku.“

Učitelé kombinují české učebnice pro děti se zděděným jazykem, vlastní materiály i online zdroje. Často musí připravovat obsah na míru - někdy mají v jedné třídě dvě různé úrovně.

To, co děti do školy táhne, není jen jazyk. Je to česká kultura, kterou by jinak v americkém prostředí nezažily. „Když se v Česku slaví masopust, slavíme ho taky. Máme vánoční i velikonoční dílničky.“

České písničky učí i americké děti

Děti vyrábějí, tvoří projekty, zpívají, učí se o českých reáliích. Škola je zároveň centrem komunity - pořádají se koncerty, vystoupení, folklorní programy. Spolupracují s generálním konzulátem i Českým centrem na Manhattanu.

ČTĚTE TAKÉ

Česká škola v Kalifornii: Ostrov češtiny uprostřed Silicon Valley

Většina rodin se snaží jezdit do Česka alespoň na část léta. „Některé rodiny jsou v Česku celé léto, jiné jen na týden nebo dva.“

Po prázdninách je to znát - děti jsou „rozmluvené“, sebevědomější a motivovanější pokračovat. Zatímco mnoho amerických dětí netuší, kde Česko leží, žáci této školy mají jasno. „Díváme se na mapu, ví přesně, kde je Praha, kde mají babičku a dědečka.“

Irena Michalčík žije v USA už 20 let. Vystudovala pedagogickou fakultu v Brně a v Americe učí hudební výchovu. Češtinu učí o víkendech. „Jazyky mi docela šly, ale chtěla jsem se naučit anglicky opravdu výborně, aby děti neměly problém rozumět.“

Americké a české děti podle ní nejsou tak rozdílné, jak by se mohlo zdát - liší se prostředím, ale ne povahou. A ano, i americké děti učí české písničky. Na vánočním koncertě zpívaly „Štědrý večer nastal“, v hodinách zněla „Holka modrooká“ nebo „Já do lesa nepojedu“.