Jediný polibek, který vstoupil do dějin. Smetanova Hubička slaví 150 let

Při premiéře 7. listopadu 1876 v pražském Prozatímním divadle přijalo publikum Hubičku s nadšením. Bedřich Smetana tehdy už zcela ohluchl, přesto vytvořil dílo, které se stalo jednou z nejoblíbenějších českých oper. Příběh inspirovaný povídkou Karoliny Světlé přenesl na jeviště svět českého venkova, humor, lásku i tvrdohlavost. O sto padesát let později zůstává Hubička po Prodané nevěstě nejhranější Smetanovou operou a jedním ze symbolů české hudební kultury.

Bedřich Smetana: Hubička|Foto: Martina Root, Divadlo J.K.Tyla

Na první pohled jde o drobný spor mezi dvěma zamilovanými lidmi. Právě z něj však vznikla jedna z nejúspěšnějších českých oper všech dob. Příběh je přitom překvapivě prostý. Mladý Lukáš se chce políbit se svou snoubenkou Vendulkou. Ta však odmítne porušit slib, který dala své zemřelé matce. Nedorozumění přeroste v hádku, následné usmiřování pak přináší řadu humorných i dojemných situací. Právě v této jednoduchosti tkví síla opery. Nevypráví o králích, hrdinech ani velkých historických událostech, ale o obyčejných lidech a jejich citech.

Český venkov na operním jevišti

Zdroj: nakladatelství Mladá fronta

Libreto napsala Eliška Krásnohorská podle stejnojmenné povídky spisovatelky Karoliny Světlé, která čerpala inspiraci z prostředí Podještědí na severu Čech. Na jeviště tak vstoupil svět venkovských slavností, lidových zvyků a sousedských vztahů.

Právě tím se Hubička výrazně lišila od mnoha tehdejších evropských oper. Zatímco jiní skladatelé často hledali náměty v historii nebo mytologii, Smetana obrátil pozornost k českému venkovu a vytvořil živé divadlo plné humoru, lyriky a nezaměnitelných postav.

Hudba navíc přirozeně navazuje na atmosféru českých lidových písní, aniž by je doslovně kopírovala. Díky tomu působila opera domácímu publiku důvěrně a srozumitelně.

Klavírní výtah z opery Hubička|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Opera napsaná v tichu

Úspěch Hubičky byl o to působivější, že vznikala v období, kdy už byl Bedřich Smetana zcela hluchý. Skladatel přišel o sluch v roce 1874, přesto však ve své tvorbě pokračoval s obdivuhodnou vytrvalostí.

Právě po ztrátě sluchu vznikla některá jeho nejvýznamnější díla. Premiéra Hubičky proto nebyla jen kulturní událostí, ale také potvrzením mimořádné síly a talentu člověka, který dokázal komponovat hudbu, aniž ji sám mohl slyšet.

Pražské publikum přijalo novou operu s nadšením. Mezi diváky byl i korunní princ Rudolf a dobový tisk ocenil, že se Smetanovi podařilo vytvořit dílo přístupné širokému publiku, aniž by rezignoval na uměleckou kvalitu.

Z Prahy do světa

ČTĚTE TAKÉ

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta

Jen málokterá opera si dokáže udržet živé místo v repertoáru po století a půl. Hubička to dokázala. V českých divadlech patří dlouhodobě k nejčastěji uváděným operám a po Prodané nevěstě zůstává druhým nejhranějším Smetanovým dílem. Uspěla ale i v zahraničí. Už na konci 19. století se hrála v německy mluvících divadlech, později ve Vídni, Berlíně, Lublani. Ve 20. století se dostala také do Velké Británie, Spojených států a dalších zemí.

Přestože ve světě nikdy nezískala takové postavení jako Smetanova Prodaná nevěsta, dokázala oslovit publikum svou univerzální zápletkou. Láska, nedorozumění, žárlivost i smíření jsou témata, která nepotřebují překlad.