Bedřich Smetana: Skřivánčí píseň

Skřivánčí píseň v sobě ukrývá opera Hubička, první dílo, které napsal Bedřich Smetana poté, co ohluchl. Přesto na ní pracoval velmi rychle. Od února do července 1876, tedy pouhých půl roku.

Zdroj: Olga Mojžíšová: Bedřich Smetana. Doba, život, dílo. Praha, Národní muzeum 1998, Wikimedia Commons, CC0

Ptačí zpěv má jistá specifika, která jsou lidským, mnohem méně dokonalým hlasovým orgánem těžko napodobitelná. Zpěvní ptáci, které nejvíce obdivujeme, jako je právě skřivan, zpívají rychle a neuvěřitelně vysoko. Nejblíže k tomuto stylu mají koloraturní sopranistky.

Koloraturní znamená barvité. Italsky soprano di coloratura je druh sopránového zpěvného hlasu, který se vyznačuje velkou lehkostí a pohyblivostí, zejména v nejvyšších polohách. Právě takovou sopranistkou je slavná Susanna Rigacci, která zpívala na nejprestižnějších scénách, jako je La Scala v Miláně, nebo La Fenice v Benátkách. A nezapomenutelnou domácí interpretkou byla národní umělkyně Jana Jonášová, dlouholetá královna koloratury v Národním divadle. Píseň vesnického děvčete Barče z druhého obrazu druhého dějství opery Hubička je jedna z hlavních koloraturních árií českého repertoáru.

Hubička slaví úspěch

Eliška Krásnohorská, foto: Jan Vilímek, CC0

Premiéra Hubičky měla na rozdíl od jiných Smetanových oper veliký úspěch a přes poměrně naivní děj i libreto si udržuje popularitu dodnes. Je to především díky známým ukolébavkám hlavní představitelky Vendulky a také Barče a její Skřivánčí písni.

Smetanova Hubička je jeho první operou na libreto Elišky Krásnohorské. Mladou, ale tehdy už velmi populární literátku si skladatel vybral na základě úspěchu rozsáhlého operního díla Karla Bendla Lejla. Právě Krásnohorská byla autorkou libreta. Dnes už jsou její texty dost anachronické, což bohužel často vede k vlažnému přijímání tehdejších slavných oper. Smetana ale do libret svých kusů, tedy i Sabinových a Vencigových naštěstí dost zasahoval. Získával tím lepší dějovou dramatičnost, což se povedlo jak u Prodané nevěsty, tak i u Hubičky.

Zdroj: nakladatelství Mladá fronta

Děj opery Hubička se odehrává v Podještědí, ve Světlé pod Ještědem, nebo spíše v Kryštofově údolí. To je ten kraj plný romantické krásy. Námětem k opeře se libretistce Krásnohorské stala naivní povídka Karolíny Světlé, která se jmenuje právě Hubička. Barče je v této opeře epizodní role. Je děvečkou na statku u Palouckých, tam, kde žije hlavní protagonistka děje Vendulka. Právě Barče je svědkem nepovedených námluv, když Vendulka odmítá políbit mladého, čerstvého vdovce a svou někdejší lásku Lukáše, aby neutrpěla památka nebožky. Přislíbí mu políbení až po svatbě. Jenže Lukáš se furiantsky opije a poníží Vendulku tím, že při posměšné písničce dá hubičku jedné z hezkých vesnických dívek. To je ale velký malér a Lukáš svého činu hluboce lituje. Chce se Vendulce přede všemi upřímně omluvit. Barče se to dozví a běží za Vendulkou do lesa, kam zatím odešla se svou starou tetou. Je krásné ráno, zpívá skřivánek, Barče přibíhá na palouk a hledá Vendulku. Odpovídá jí však jenom ozvěna. Ale potom se znovu ozve skřivánek a díky němu máme tuto píseň, která v ději nemá žádný význam. Je to skutečně jenom vložená, krásná písnička.

Cyklus Hity klasické hudby vznikl na základě projektu Lukáše Hurníka a Bohuslava Vítka Hit tisíciletí vysílaného v minulosti na stanici Českého rozhlasu Vltava. Audioverzi načetli Lubica Bergmanová a Jan Bumba.