Národ zdravých chcípáčků

r_2100x1400_radio_praha.png

Chřipková epidemie, která zasáhla v první polovině ledna některé země západní Evropy, měla podle odborníků dorazit do Česka koncem měsíce nebo začátkem února. Přišla ale až nyní. Jenže mnozí lékaři se netají podezřením, že její příčinou jsou tentokrát televizní přenosy ze zimních olympijských her. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, nejde pouze o tento sportovní fenomén. České náchylnosti k onemocnění si už všimli i manažeři ze zahraničních firem působících v Česku.

Čeští pracovníci jsou skvělí a čeští pracovníci nestojí za nic. To jsou dva extrémy v názorech představitelů zahraničních firem působících v Česku. V jednom náhledu se ale téměř všichni zahraniční odborníci shodují. Vyjadřují údiv nad tím, že Češi jsou až neuvěřitelně často nemocní. V tomto ohledu si na pracovní morálku u nás stěžují cizinci jak z Evropy, tak ze zámoří. Tvrdí, že lidé si tady snadno obstarají potvrzení lékaře a udělají si mimořádné prázdniny na nemocenské. Zůstanou doma třeba i dva týdny s běžnou chřipkou, což je prý v cizině nezvyklé. Došlo to tak daleko, že některé zahraniční firmy už začaly vyplácet zvláštní příplatky lidem, kteří nemocní nebývají. Předseda Lékařského odborového klubu Milan Kubek řekl před časem deníku Právo, že pokud pacient není úplně hloupý a má to naučené, pak mu nelze dokázat, že ho záda, na něž si stěžuje, opravdu nebolí.

Lékař může udělat všechna možná vyšetření, ale jelikož každý člověk od čtyřiceti let nahoru má nějaké degenerativní změny na páteři, těžko mu někdo prokáže, že si bolest vymýšlí. Lékaři jsou vesměs přesvědčeni o tom, že pracovní neschopnost je v Česku hrubě zneužívána zejména lidmi s nižšími příjmy, u nichž rozdíl mezi mzdou a nemocenskou dávkou není tak výrazný. Čím mají lidé větší příjem, tím méně marodí, protože se jim to nevyplatí. Je samozřejmě také obecně známo, že lidé s vysokými příjmy mají k práci i trochu jiný vztah. Ve svém postavení si nemohou dovolit vypnout, je to rychlík, do kterého, když nastoupíte, nedá se z něj vystoupit.

Určitou roli ve zvýšené nemocnosti mohou na druhé straně hrát i problémy s nezaměstnaností. Stává se, že když není práce, zaměstnavatel lidem řekne, ať jdou marodit. A než být úplně bez platu, raději člověk vezme nemocenskou, navíc když dávky se vyplácejí i za sobotu a za neděli, což u platu není. Tím se ale dostáváme k jinému problému. Magickým datem pro vzestup křivky nemocnosti byl podle odborníků říjen roku 1999, kdy se příznivě změnil výpočet nemocenského pojištění. Od té doby začali lidé více stonat a tento trend, jak ukazují statistiky, trvá dodnes. Dalo by se tedy říci, že došlo k systémové chybě, která jen přiživila tradiční zvyklost z dob komunismu, že když je třeba opravit

něco na domku, udělat něco na zahrádce, vyjet do lesů, když rostou houby, či k vodě, když je pár dní pěkně, tak se člověk prostě hodí marod. Někteří lékaři vidí řešení ve spojení dosud oddělených fondů nemocenského a zdravotního pojištění. Tím by byli lékaři zainteresováni na tom, aby lidi nenechávali zbytečně dlouho na neschopnostech. Pokud prý budou vědět, že když pacientům zkrátí dobu hospitalizace, tak bude více peněz na léčení a tím pádem mimo jiné i na jejich vlastní příjmy. Čeští lékaři také většinou nemají nic proti příplatkům pro zdravé zaměstnance.

Motivovat lidi k tomu, aby byli zdraví, prý není nic špatného. Názorů, jak dnešní stav řešit, je hodně. Faktem je, že nejen v Česku, ale i v západní Evropě se asi těžko prosadí americký či japonský systém, v němž mnozí lidé pracují bez ohledu na zdravotní stav mnoho hodin denně a často i bez dovolené. Je sice hezké, že se tím ušetří na nemocenských dávkách a že ušetří zaměstnavatel, ale jsou to úspory relativní. V Česku ale mezi lékaři a odborníky na pracovní záležitosti sílí přesvědčení, že něco se se současným systémem už musí dělat. Kromě zmíněného sloučení nemocenského a zdravotního pojištění by třeba pomohlo to, co je v řadě západních zemí běžné, že totiž nemocenské dávky nenabíhají hned od prvního dne.

Někomu může znít rozumně také praxe, rovněž vyzkoušená v řadě západních zemí, která dává člověku možnost zůstat doma třeba tři dny za měsíc, aniž by k tomu potřeboval neschopenku od doktora a aniž by to ovlivnilo jeho plat. Tuto možnost by asi přivítali ti lidé, kteří naopak k lékařům skoro vůbec nechodí a raději přecházejí chřipku v práci. Po pravdě řečeno, kdo zná své pappenheimské, už tuší, že Češi by takovou výjimečnou vymoženost rázem změnili v pravidlo. A potvrdili tak, jak známe ze Švejka, výrok vrchního vojenského lékaře Bautzeho: Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.