Národní galerie zahájila sezónu výstavou Oskara Kokoschky

Minulý týden zažil Veletržní palác v Praze slavnostní grand opening, při němž bylo zahájeno šest výstav najednou. Největším tahákem se podle očekávání stala expozice Oskar Kokoschka a Praha.

Foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha

Podobnou událost Praha dlouho nezažila. Ve čtvrtek 19. února se ve Veletržním paláci sešlo přes 2000 lidí, aby se zúčastnili zahájení zimní výstavní sezóny Národní galerie. Jde o součást strategie nového generálního ředitele NG Jiřího Fajta, který chce zahájením několika výstav najednou v úvodu každé sezóny (zimní, letní, podzimní) přilákat větší pozornost a více otevřít galerii veřejnosti. Napoprvé mu záměr vyšel. Sotva dozněly v přízemní dvoraně uvítací projevy, davy návštěvníků se valily do 1. patra na Kokoschku.

Rakouský malíř Oskar Kokoschka (1886-1980) patří k významným představitelům evropského moderního umění a v Česku bylo dosud vystaveno jen pár jeho děl. Současná výstava je tedy jakýmsi zadostiučiněním, protože Kokoschka měl s českými zeměmi úzké vazby: po otci byl českého původu, v meziválečném Československu žila jeho sestra a sám Kokoschka v letech 1934-1938 pobýval v Praze. Jeho žena Olda Palkovská pocházela z Ostravy. Do Československa odjel Kokoschka před sílícím nacismem v roce 1934, aby portrétoval T. G. Masaryka. Původně směřoval do Ruska a Asie, ale ze zdravotních důvodů v Praze zůstal až do léta 1938.

V době pražského pobytu vytvořil na tři desítky děl, z toho 16 pohledů na Prahu. Část těchto pláten včetně deseti pohledů na Prahu se podařilo shromáždit Ostdeutsche Galerie v Řezně, odkud byly nyní převezeny na místo svého vzniku. Kokoschka měl ateliér na nábřeží kousek od Národního divadla a maloval především pohledy na Karlův most a Pražský hrad. Jejich ztvárnění bylo však zcela jiné, než u jeho předchůdců. Syté expersívní barvy, energické tahy štětcem a mírně deformovaná perspektiva dodávají jeho dílům mimořádné – často naléhavé – vyznění. Kromě nich je vystaveno několik dalších velkých olejů – např. obraz Červené vejce, který je alegorií rozbití Československa. Kokoschka jej namaloval už v britském exilu a věnoval ho prezidentu Benešovi. Nebo už zmíněný portrét T. G. Masaryka, který není klasickým portrétem, ale spíš určitou alegorií vítězství ducha. Vedle prezidenta stojí J. A. Komenský, kterého Masaryk i Kokoschka považovali za velkého humanistu a myslitele.

Divák na výstavě ocení české souvislosti, do nichž jsou Kokoschkova pražská díla zasazena. Jsou doplněna obrazy českých malířů, kteří byli Kokoschkou ovlivněni nebo tvořili ve stejné době jako on – např. Josef Čapek, Emil Filla, Vincenc Makovský a další. Výstava dokumentuje kontakty rakouského malíře s pražskými galeristy, přáteli a umělci z českých i německých kruhů. Kokoschkova výstava, která zaujímá velkou část celého podlaží Veletržního paláce, je zcela jistě výstavou roku, dost možná desetiletí.

Druhá velká výstava má název „Stanislav Kolíbal: Kresba za kresbou“ a je věnována jednomu z předních českých konceptualistů, který v letošním roce slaví devadesátku. Expozice, kterou kurátorsky připravili Pavel Dostál a Adam Budak, šéfkurátor NG a Kolíbalův obdivovatel, představuje Kolíbalovy cykly děl na papíře, vytvořené od roku 1968 do současnosti. Kresby tužkou na bílém papíře dokumentují nevyčerpatelnou autorovou geometrickou představivost. V některých případech posloužily jako skici pro vznik třírozměrných předmětů a instalací, částečně také vystavených. Mnohé z Kolíbalových prací na papíře jsou vystaveny poprvé.

Další výstava není klasickou expozicí, ale rekonstrukcí sochařského ateliéru Zdeňka Sekala (1923-1998). Sekal je významným českým sochařem, v jehož díle se objevují prvky kubismu, expresionismu a existencialismu. V roce 1968 emigroval, od roku 1970 žil ve Vídni. Vídeňský ateliér hrál v jeho životě mimořádnou roli. Poslední léta svého života v něm trávil veškerý čas. Součástí ateliéru je téměř kompletní sbírka Sekalových prací ze sádry. Uprostřed se nachází autorův portrét. Sekalovy sošky, materiál v policích a pečlivě poskládané nástroje samy o sobě tvoří umělecké dílo. Po Sekalově smrti hrozilo, že ateliér bude ztracen. Rekonstrukci umožnil dar jeho ženy Christine Sekalové.

Rekonstrukce sochařského ateliéru Zdeňka Sekala, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha

V posledním patře Veletržního paláce je vystavena česká expozice z loňského 14. bienále architektury v Benátkách. Narodní galerie dala možnost vystavit tuto unikátní expozici proto, že mapuje vývoj architektury velkých obytných celků na území Československa za posledních sto let (1914-2014) a byla předmětem dlouhého výzkumu.

Kromě výše zmíněných výstav je součástí Veletržního paláce nová stálá expozice Moving Image Deapartment – prostor pro pohyblivý obraz. Je věnovaná video artu, který dosud nebyl v Národní galerii prezentován. Výstava, v níž běží videoprojekce, je umístěna v dosud nepřístupných prostorách NG, které dosud sloužily jako depozitář, a opticky zvětšují přízemní prostory Veletržního paláce.

Úprava přízemí Veletržního paláce se také dotkla obchodu s knihami. Dosavadní stánek byl rozšířen a propojen s dvoranou, čímž získal nový prostor a více světla. Obchod, zařízený v minimalistickém stylu, provozuje německé knihkupectví Konig Books, které prodává knihy v řadě velkých evropských galerií.

Výstava Stanislava Kolíbala potrvá do května, Kokoschkova expozice do června. V červenci bude zahájena letní výstavní sezóna, jejímž hlavním magnetem bude výstava „Celník – Henri Rousseau“ v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí.