Natalie Ekberg psaní nevzdala. Má ráda thriller, ale v USA teď pracuje na filmu o Dvořákovi

Natalie Ekberg se narodila v Československu. Ve Spojených státech je oceňovaná scenáristka a dramatička. Pracuje pro film, televizi i divadlo. Hrdinkami jejích projektů jsou většinou silné ženy.

Sešli jsme se v Los Angeles ke krátkému rozhovoru před projekcí záznamu divadelní hry Diversifications (Rozlišení), kterou napsala. Jedná se o vysoce emotivní dílo, okořeněné humorem a hlubokým porozuměním lidem a jejich složitým vztahům. O tom, jak hra vznikla, s nadšením vyprávěla perfektní „pražštinou".

"Hru jsem původně napsala v krátké verzi, jako jeden z projektů během mého studia na londýnské univerzitě. Nebývalý úspěch mně motivoval k napsání dlouhé verze. Hrála se nejenom v Londýně, ale byla vybrána i jakou součást divadelního festivalu Voices of Women v Tampě na Floridě. Chtěla jsem napsat hru zaměřenou na ženy. Jedná se o příběh tří žen ze tří generací, které se náhodou setkají v čekárně, aby si vyžádaly výsledky genetických testů. Mají stejnou touhu, a tou je změna. S nabitými emocemi a tikajícím časem přemýšlejí, kdy je ten správný čas začít žít podle svých představ."

Natalie Ekberg|Foto: Ája Bufka, Radio Prague International

Jaký máte vztah k Československu?

"Narodila jsem se v Prešově na východním Slovensku. Potom jsem odjela studovat do Prahy na Vysokou školu ekonomickou. Po rozdělení republiky jsem si zvolila české občanství, protože jsem se rozhodla usadit a žít v Praze. Po škole jsem pracovala ve velké firmě, kde jsem potkala budoucího manžela z Dánska. Hodně jsme kvůli jeho práci cestovali a nakonec se usadili v Londýně. Říkali jsme si, že pro smíšený pár je to lepší, protože ani jeden nemá výhodu domácího prostředí. To bylo ještě před brexitem, takže s tím nebyl spojen žádný problém."

Jak jste se seznámila se scenáristikou?

"Milovala jsem psaní od mládí, a přála jsem si studovat tenhle obor. Ale rodiče mi to nedoporučili. Říkali: Nikdy nebudeš smět psát, co si přeješ, protože žijeme v komunismu. Vystuduj si nejprve ekonomiku a potom si dělej, co chceš."

Co následovalo?

"Poslechla jsem rodiče a odešla studovat do Prahy. Moje vášeň k psaní tím ale neskončila. Našla jsem si kontakt na ředitele televize, a vnutila jsem se mu s několika náměty do kanceláře. Zalíbila se mu moje odvaha a domluvili jsme se na spolupráci po skončení mých studií. Jenomže po revoluci bylo všechno jinak. Zmíněný ředitel televize byl odvolaný a já jsem dostala jiné pracovní nabídky. Stala jsem se úspěšnou manažerkou v korporaci. Pak jsem měla děti, vlastní firmu a s tím spojené povinnosti. Taky jsem žila různě po světě kvůli manželově práci. Až když jsme se natrvalo usadili v Londýně, rozhodla jsem se vrátit ke svým snům a začala studovat scenáristiku na univerzitě v Londýně. Teď už se v tomhle oboru pohybuji více jak sedm let."

Na tak krátkou kariéru máte ohromné úspěchy, co vše k tomu patří?

"Udělala jsem dva krátké filmy „That Girl, Peugeot" a „Amor Martis" a díky tomu dostala zakázku na napsání psychologického hororu „Apparition". Pak přišla hra, televizní seriály a další filmy."

Jak jste se dostala k životopisnému snímku o Dvořákovi?

Natalie Ekberg|Foto: Ája Bufka, Radio Prague International

"Seznámila jsem se v českém kulturním centru v Londýně s producentkou, která nad tímto tématem přemýšlela už delší dobu. Moc se mi její nápad líbil. Dvořáka mám moc ráda a myslím, ze Čech či Slovák žijící dlouhodobě v zahraničí se může lépe vžít do pocitů, které Dvořák sám jako cizinec prožíval. Navíc jsem taky muzikantka, a tak se mi to píše snadněji."

Na jaké nástroje umíte hrát?

"Na flétnu a klavír."

Proč jste v tom nepokračovala?

"Měla jsem víc zájmů, chtěla jsem zkusit i něco jiného. Hudbě se musí člověk opravdu věnovat naplno. Myslím, že ta zcela pohlcující vášeň mi chyběla."

Co bylo nejtěžší u Dvořáka?

"Zpracovat historické materiály a udržet rovnováhu mezi realitou a dramatizací příběhu tak, aby to diváky zaujalo. K tomu nám pomáhá i paní Majda, historička a jedna z ředitelů nadace „DAHA", Dvořákovské společnosti v New Yorku."

Tvoříte v řadě žánrů. Který je váš nejoblíbenější?

"Asi to bude thriller. V každém příběhu se mi v určité chvíli objeví zločin, sama nevím proč. Líbí se mi vše, co je k jeho objasnění nutné vymyslet a popsat. Krimi příběh nesmí postrádat napětí, ale i logiku. A překvapit diváka není nijak snadné. Taky mně fascinuje psychologie lidí, kteří zločin spáchají."

ČTĚTE TAKÉ

Dvořákův odkaz v USA žije i díky Majdě Kallab Whitaker

Takže Sherlock Holmes vás v Londýně infikoval?

"Možná. U mě je ale většinou hlavní postavou žena, a nesmí u toho chybět humor. Píšu na pomezí dramatu a komedie."

Co je pro vás nejtěžší, než začnete psát?

"Ben Affleck mi kdysi během rozhovoru přiznal, že je to bílý papír… S tím já žádný zásadní problém nemám. Sednu si k počítači, něco se uvolní, a text začne proudit. Pak ale trávím víc času přepisem. Nalezení perfektních slov na to, co chci vyjádřit, je pro mne důležité, možná i proto, že nejsem rodilý mluvčí."

Kde berete inspiraci?

Natalie Ekberg|Foto: Ája Bufka, Radio Prague International

"Ze života. Ráda chodím do divadla. Kontakt se živými herci je pro mne důležitý."

A jaký bude váš další projekt?

"Momentálně zaměřuji svoje úsilí na scénář „ Catching the Light", výše zmíněný projekt o Antonínu Dvořákovi a jeho letech v New Yorku."