Nejlepší čeští vědci dostávají "České hlavy"
V České republice se už druhým rokem udělují ceny Česká hlava, určené pro nejlepší tuzemské vědce a techniky. Více o projektu, který by časem chtěl konkurovat Nobelově ceně, Herbert Brynda.
"Zlaté české ručičky" jsou ceněny jak doma, tak v zahraničí. Ve vztahu k zahraničí to platí i o českých "hlavičkách", v tuzemsku však podle organizátorů projektu na podporu české technické inteligence Česká hlava vědci doceněni nejsou. Proto podle předsedy organizačního výboru Václava Marka již druhým rokem udělují stenojmennou cenu v několika kategoriích:
"Projekt Česká hlava vznikl proto, že Češi až doposud neměli veřejně známou cenu pro vědce, vynálezce, objevitele a techniky. Všichni Češi sice znají Nobelovu cenu, o české ceně však dosud nevěděli."Prezidentem organizačního výboru projektu Česká hlava není vědec ani technik, ale spisovatel Arnošt Lustig, který se k funkci v Českých hlavách dostal podle svých slov jako vždy a ve všem náhodou:
"Oni si mě prostě vybrali a já o tom dost přemýšlel, protože velký vědec nejsem. Ale literatura má s vědou mnoho společného. Přinejmenším přístup k věcem, potom spotřebu energie a riziko povolání, protože ten vynálezce samozřejmě neví, jestli nevěnuje patnáct let něčemu, z čeho nic nebude. A tak je to také se spisovatelem. A pak jsem si říkal, že už jsem předsedou mladých filmařů, potom jsem předseda - tady se tomu říká prezident - festivalu Devět bran, proto jsem si říkal, jestli neblbnu. Ale pak jsem si řekl, že by každý člověk měl dělat něco, co je větší než on. A není co prohrát, protože ty skutečné hlavy, to nejsem já. Ale tak mě to baví, bavit se s vědci, protože oni jsou jako spisovatelé, jsou trochu jako děti."
Národní cenu Česká hlava 2003 za celoživotní dílo získal Zdeněk Herman z Ústavu fyzikální chemie Akademie věd. Herman je spoluzakladatelem studia dynamiky elementárních chemických reakcí iontů. Porota ocenila ještě dalších šest vědců v několika kategoriích. Nejmladším laureátem, který převezme Cenu Naděje pro středoškolské studenty, je dnes už student prvního ročníku Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT Jiří Hron. Od patnácti let spolupracuje s Fyzikálním ústavem AV, odborně publikuje, dvakrát reprezentoval ČR na Mezinárodní konferenci mladých vědců a přestože absolvoval studijní pobyty v Ženevě, Paříži nebo v Assergi v Itálii, do zahraničí by ještě dlouhodobě rád vycestoval v rámci postgraduálního studia. Jiřího Hrona jsem požádal o populární vysvětlení jeho badatelského zájmu:
"Zabývám se v zásadě problémy ve fyzice elementárních částic, v teoretické oblasti, takže je to hodně matematická fyzika. V posledních dvou letech jsem se věnoval popisu pohybu testovacích částic v centrálním silovém poli, a tam jsem se zaměřil na význam takzvaného Runge-Lentzova vektoru, který hrál velkou roli při popisu vodíkového atomu."
Chtěl jsem se Vás ještě zeptat na koníčky...
"Kromě fyziky a matematiky hraji závodně fotbal. Obecně jsem vždy měl rád sport, takže vyhledávám pohyb a teď momentálně mám rád auta,"
říká devatenáctiletý Jiří Hron, "naděje" české vědy.