Nejmilejší kraj podle Pavla Kohouta

Ve svém vyprávění o nejmilejším kraji se spisovatel Pavel Kohout svěřil s touhou mít místo, kam člověk utíká, když mu není dobře, a kde může načerpat nové síly. A jak jeho hledání probíhalo?

"Začal jsem hledat kraj, kde bych se mohl toulat, kde bych mohl chodit na ryby, kde bych mohl poslouchat v lese ptáky, kde bych mohl chodit na maliny.Přijel jsem jednoho krásného dne do Frenštátu pod Radhoštěm. Je to překrásná valašská obec s výhledem na obří valašské hory, na Radhošť, na Tanečnici,... A když jsem se tak díval první den z okna, šťasten, že konečně nemusím nic dělat, tak jsem dostal nápad, nápad na hru. Tak jsem si druhý den vypůjčil psací stroj, koupil jsem si ve Frenštátu papíry, sedl jsem si do pokoje a napsal jsem tam za čtrnáct dní hru, která se jmenuje Třetí sestra. Pak jsem odjel a po cestě do Prahy jsem si říkal, že jsem byl v nejkrásnějším kraji na světě.

Když jsem přijel do Prahy, uvědomil jsem si, že z toho vlastně neznám nic, než hotelový pokoj a panorama za oknem. Ale přesto zůstává Frenštát jedním z mých nejmilejších krajů. Na cestě za nejmilejším krajem jsem zavítal do Sázavy nad Sázavou. Jako mnoho Pražáků jsem si tam obstaral své letní sídlo. Letní sídlo, které mělo sloužit k tomu, abych tam plaval v Sázavě a hrál si tam s dětma a na několik týdnů zapomněl, že existuje něco jako divadlo a všechno, co s tím souvisí. První léto na Sázavě byl scénář filmu Smyk, druhé léto na Sázavě byla hra Říkali mi soudruhu. Pak jsem zjistil, že ze Sázavy znám v podstatě vyhlídku na jez z okna pokoje.

A rozjel jsem se hledat nejmilejší kraj někam skutečně dál od Prahy, kde nejsou telefony,

ani elektrické osvětlení, a kde se v podstatě nedá dělat nic jiného, než chodit na maliny. Přijel jsem do obce Darmyšl u Tachova, v jednom z historických českých krajů. A když jsem tam byl 24 hodin, tak mi z Prahy přišel dopis od mého přítele Pistoria, že zcela jistě počítá s dramatizací Čapkova románu Válka s mloky. Neměl jsem nejmenší úmysl dramatizovat Válku s mloky. Ale po bezesné noci, kdy se ukázalo, že mě můj přítel vedle dopisu patrně nechal soukromě hypnotizovat, jsem ráno pochopil, že není jiného zbytí, než dramatizovat Válku s mloky. A můj celý pobyt minulého léta v Darmyšlu je pohled přes dřevěný plot na těch šest kilometrů polí a luk a zejména na psací stroj, který byl přede mnou na stole, na maliny, které mi nosili mí přátelé z lesa a udělali mi z nich vždycky malinovou šťávu, a na Čapkův román, který jsem převáděl do divadelní polohy.

Můj nejmilejší kraj vždycky byl a vždycky bude tam, kde se mi bude dařit práce a kde budu mít dobré přátele. Rád bych poznal do konce svého života ještě hodně nejmilejších krajů."