Neporučíme větru, dešti

r_2100x1400_radio_praha.png

Polovina léta je za námi a mnozí z těch, kteří trávili letošní dovolenou v tuzemsku skuhrají, že tak ošklivý červenec ještě v životě nezažili. Co se to vlastně děje s počasím, takovou otázku si dnes klade dost lidí. Zdeněk Vališ ovšem tvrdí, že se nic mimořádného nestalo, ačkoli se právě také vrátil z tuzemské dovolené.

Do historických análů asi vstoupí fakt, že Češi přišli v posledním roce 20. století roce 2000 o nejkrásnější roční období, o jaro. Březen byl deštivý, teplotně podnormální, a ještě v druhé polovině dubna se noční teploty pohybovaly pod nulou a přes den stěží někde vystoupily na deset stupňů nad nulou. Obloha ukazovala neustále šedivou tvář. Prakticky ze dne na den ale přišel o Velikonocích prudký zvrat. Najednou byla obloha krásně modrá a těm, co ráno vyšli ven v zimních bundách, stékaly po poledni po zádech čůrky potu. A tento charakter počasí s řadou tropických dnů, tedy přes 30 tupňů nad nulou, trval nepřetržitě i v květnu a červnu. Bylo zaznamenáno několik teplotních rekordů za uplynulých dvě stě let. Bez onoho vlídného přechodu, jímž bývá jaro, udeřila letos po odeznění zimy rovnou letní vedra. Přitom ještě začátkem května přicházely třeba ze Španělska zprávy, že teploty na pobřeží Středozemního moře dosahují pouhých 18 stupňů. Zkrátka příroda jako by se zbláznila. Většině lidí samozřejmě teploučko vyhovovalo. Jen alergici na tom byli hůř, než jindy, protože v době, kdy obvykle kvetou jen stromy, rozkvetly i louky, a tak na ně útočily jak jarní, tak letní pyly zároveň. A zoufalé oči k obloze obraceli zemědělci. Vždyť máj, jak praví známá pranostika, má být studený. Pak je v stodole ráj. Jenže příroda letos nachystala Čechům další překvapení, tentokrát pro většinu lidí vrcholně nemilé. Opět téměř ze dne na den přešlo extrémně teplé astronomické jaro do reálného pozdního podzimu. Celý červenec, statisticky nejteplejší měsíc roku, byl mimořádně deštivý a chladný, jeho druhá polovina prý dokonce nejchladnější v tomto století. Někteří lidé při pohledu na meteorologickou mapu Evropy, ukazovanou v televizi, propadali přímo zoufalství. Na jihu až čtyřicítky, na severu, ve Finsku, či Švédsku 25 stupňů nad nulou, Moskva kolem 28, i deštivý Londýn vykazoval teploty nad 20 stupňů. Jen v té začarované české kotlině ukazovala mapa stále nejnižší evropské teploty. Už už slibovali meteorologové, že se začne oteplovat. Místo toho se nad Českou republikou zalíbilo hluboké tlakové níži a vytrvalý déšť na některých místech pohrozil povodněmi. Na rozdíl od některých jedinců, kteří si různé atypické výkyvy počasí okamžitě vysvětlují katastrofickými teoriemi, zůstávají meteorologové zcela klidní a nepřikládají oněm výkyvům žádnou váhu. Klasicky se naše počasí vytváří v Atlantiku v nepřetržitém souboji mezi stálou tlakovou níží u Islandu a stálou tlakovou výší nad Azorskými ostrovy. A převládá rovnoběžkové proudění vzduchu ze západu k východu. Letos si příroda usmyslela, že si vyzkouší na delší dobu poledníkové proudění vzduchu, takže napřed nám posílala horký vzduch z jihu a potom pro změnu studený ze severu. Zkrátka poměry v atmosféře se vyvinuly jinak, než obvykle. S příchodem léta se zase příroda rozpomněla na klasické proudění vzduchu a dohání to, co během jara zameškala. Ale na tom není nic zvláštního. Ostatně už naši předkové znali třeba letní Medardovské počasí. Letošní Medard je pouze hodně prodloužený. Rovněž prý nic mimořádného. Zkrátka, lidstvo dokáže rozluštit i kód života, ale poručit větru a dešti zůstane vždy jen doménou přírodních sil.