NERV: nepřímé daně neúměrně zvyšují cenu práce v Česku a srážejí naši konkurenceschopnost

Daně a jejich zvyšování jsou dnes v Česku skutečně horkým tématem. Politici, ekonomové i veřejnost nejvíce debatují o chystaném sjednocení daně z přidané hodnoty na 20 procentech. K němu má dojít už letos na podzim v souvislosti s reformou důchodů. Jak ale ukázal zatím poslední workshop Národní ekonomické rady vlády, daně se podepisují i na nízké konkurenceschopnosti České republiky ve světě. Jinými slovy: práce v Česku je díky daňovému zatížení příliš drahá.

Toto pondělí pokračovala série odborných workshopů, na kterých Národní ekonomická rada vlády rozebírá příčiny nízké konkurenceschopnosti České republiky a navrhuje opatření, jak naši schopnost uspět na světových trzích opět zlepšit. NERV dosud jednal o institucionální základně a o tom, že by se státní správa měla zjednodušit a více sdílet některé postupy a služby. Hrozbou pro budoucí konkurenceschopnost Česka je podle NERVu i nízká úroveň vzdělanosti. Žáci a studenti by se měli zlepšit v matematice, informačních technologiích, finanční gramotnosti a v angličtině. Zatím poslední setkání ekonomických poradců vlády se věnovalo daním, a to jak přímým, tak nepřímým, a jejich dopadu na cenu práce.

"Daňová struktura je do značné míry determinovaná tím, jaká je ekonomická struktura. Pakliže nastává mezi těmito dvěma kolize, tak se dostáváme do poměrně významných problémů,"

Miroslav Zámečník, foto: Vláda ČR

řekl hned na úvod člen rady vlády a její koordinátor v daňové oblasti Miroslav Zámečník. Pokles konkurenceschopnosti Československa a Česka demonstroval velmi názorně na vozu Prezident vyrobeném v Tatře ještě za Rakouska-Uherska. Tento automobil ve své době představoval světovou špičku. Prvorepublikovou Tatru označili v loňském roce čtenáři New York Times za sběratelský vůz roku. Šestsettrojka z r. 1955 ještě dokázala silným značkám konkurovat, po dvaceti letech se ale nijak nezměnila a za světovou i evropskou konkurencí zcela zaostala. Teprve dnešní vozy automobilky Škoda si znovu co do kvality a konkurenceschopnosti dobývají pozice, které měla výroba aut v českých zemích před sto lety.

"Stopa se dá držet, i v České republice. Prostě ta industriální tradice je v Česku obrovská, komparativní výhoda taky. Bylo ovšem zapotřebí dostat se na efektivitu výroby a podstatným způsobem inovovat nejenom produkt, ale i procesy."

Podle Miroslava Zámečníka se ale česká ekonomika stále ještě nedokáže přiblížit ekonomikám zemí bývalé evropské patnáctky. Mnohem lépe než České republice se dnes daří například Estonsku, které mělo ještě nedávno velké hospodářské problémy a jehož ekonomika dnes roste šestiprocentním tempem. Česko je přitom velmi otevřenou ekonomikou, závislou na zahraničních trzích:

"Tuto republiku živí hluboká ekonomická integrace do zbytku Evropy, možná o trochu větší, než se nám bude líbit. Ta závislost na trzích Evropské unie je skutečně extrémní. Česká republika, jak je dneska založena její ekonomická struktura, umí dělat komponenty, umí asemblovat hotové výrobky, ale není dostatečně zapojena do služeb spojených s umísťováním výrobků na trhu, což souvisí s tím, že tak extrémní podíl na celkovém out-putu zpracovatelského průmyslu mají firmy se zahraničním kapitálem, které to řeší někde jinde,"

prohlásil Miroslav Zámečník. Zjednodušeně řečeno, podle ekonomů jsme stále spíše zemí montoven, které je možné během půl roku přestěhovat do zahraničí. Chybí nám vysoce sofistikovaná výroba, závislá na kvalifikované pracovní síle. Dalšímu růstu naší konkurenceschopnosti podle NERVu brání ale i vysoké náklady, které se v Česku na pracovní sílu vynakládají.

"To, co je velmi důležité v ekonomice, která je založena na zpracovatelském průmyslu, jsou vedlejší náklady práce, a to jsou odvody ze sociálního a zdravotního pojištění. Přitom žádná ze zemí OECD nemá takový podíl průmyslu na HDP jako Česká republika. Jinými slovy: toto do budoucna, když se bavíme o daňové struktuře jako o faktoru, který buď podporuje, nebo oslabuje konkurenceschopnost, je poměrně výrazně mimo ten koridor optimální daňové struktury pro Českou republiku."

Vysoké zdanění práce nás může poškodit, protože může vést k tomu, že zahraniční investoři z České republiky zkrátka odejdou. Daně z příjmu fyzických i právnických osob přitom nejsou podle ekonomů příliš vysoké, problém je spíš v nastavení nepřímých daní. Miroslavu Zámečníkovi například vadí, že České je jednou z mála zemí, která má sice u sociálního a zdravotního pojištění tzv. "strop", nemá ale "podlahu". V praxi to znamená, že lidem s vysokými příjmy od určité výše platu už sociální a zdravotní pojištění dále neroste. Zaměstnavatelé ale platí sociální a zdravotní pojištění i za lidi s těmi nejnižšími příjmy:

"My sice máme stropy, ale ty stropy zaberou zhruba jedno procento. Z hlediska podílu na ekonomicky aktivních /lidech/ se to vztahuje na opravdu nepatrný počet pracovníků. Naopak jakmile se dostanete do zaměstnání, okamžitě máte poměrně velmi vysoké sazby zdravotního a sociálního pojistného. Nikoliv ty placené zaměstnancem, ale placené zaměstnavatelem."

To samozřejmě zvyšuje cenu práce i u nekvalifikovaných pracovníků. Zahraniční investor se pak celkem logicky zamyslí nad tím, zda se mu nevyplatí "montovnu" přestěhovat jinam.

"My jsme si říkali, že máme velmi mnoho průmyslu v České republice, což pro většinu vyspělých členů OECD už dávno neplatí. To jsou ekonomiky, které jsou primárně ekonomikami služeb a sofistikovaného průmyslu, který je právě v těch segmentech, kde my zatím nejsme. A v segmentech, kde my jsme, tak toto jsou naši konkurenti,"

Miroslav Zámečník poukázal na to, že se můžeme poměřovat se státy, jako jsou Polsko nebo Portugalsko, a nikoliv Německo.

Pokud jde o nastavení efektivnějšího daňového systému, který by pomohl zvýšit konkurenceschopnost České republiky, je podle ekonomů nutné ladit daně společně se systémem podpor a dávek.

"Nemůžeme udělat daňovou soustavu, která by podněcovala ke zvýšenému pracovnímu úsilí, pokud si paralelně s tím nemodelujeme dopady sociálního systému a sociálních podpor a dávek. Z toho, jak máme tento systém nastavený, je jasné, že jsme nikdy nemodelovali. A pokud nebudeme modelovat, budeme se dívat na to, že existují skupiny populace, pro něž participace na pracovním procesu fakticky znamená snížení jejich disponibilního příjmu. Pakliže se odejme sociální podpora tím, že ten člověk se dostane na nějaký testovaný příjem, v ničem si nepomůžeme."

Ekonomové NERVu varují taky před schvalováním zákonů bez toho, že by se spočítaly jejich dopady. Michal Mejstřík při té příležitosti připomněl hlasování poslanců o zákonu o podpoře fotovoltaiky. "Kdyby poslanci věděli, že to bude občany stát až pět set miliard korun, hlasovali by jinak," uvedl profesor Mejstřík.