Neseriózní lákadlo

Klausova Občanská demokratická strana už oznámila, že nadcházejících voleb půjde se slibem nízkých daní. Na tom by samozřejmě nebylo nic mimořádného. ODS ovšem plánuje přímo daňovou revoluci. Podle Zdeňka Vališe ale nemůže svůj projekt myslet vážně.

Pilířem projektu Klausovy strany je tzv. rovná daň, tedy zdanění příjmů zaměstnanců, živnostníků i podniků jednotnou sazbou 15 procent. Když uvážíme, že dost lidí a všechny podniky dnes odvádějí eráru zhruba 30 procent svých příjmů, pak jde opravdu o návrh, který musí občanům i politické konkurenci vyrazit dech. Někdo může třeba namítnout, že Unie svobody v tomto volebním období třikrát navrhovala snížení daně pro podniky na pouhých 25 procent a ODS ji nikdy v tomto úsilí nepodpořila, ale kdo by se zatěžoval vzpomínkami na minulost?

Důležitá je zářná vyhlídka do budoucna a příjemně lechtivá představa o České republice jako evropském daňovém ráji. Leč zanechme sarkastického tónu. Rovná daň je bezesporu teoreticky přitažlivý koncept. V této době jde ale o příliš náhlý výkřik, navíc o experiment, který nefunguje nikde v Evropské unii. Tamní systémy jsou totiž založeny na principu daňové solidarity. Přitom už dnes tak nízkou sazbu daně z příjmu jako v Česku, tedy 32 procent, nemají bohatí lidé téměř nikde v Evropě. Naopak občanům s běžnými příjmy by rovná daň nepřinesla žádný hmotný prospěch a ti s nižšími příjmy by na tom byli ještě hůř než dnes.

Návrh ODS počítá se zrušením všech dosavadních odečitatelných položek od základu daně, takže stačí vzít do rukou kalkulačku a krásná vidina pouhých 15 procent daní z příjmu se rázem rozplyne. A to se týká nejen občanů, ale i podniků. Problém by určitě vyvstal v souvislosti s prudkým propadem příjmů veřejných rozpočtů. Tím by mohlo být ohroženo přímo fungování státu. ODS jde ale ve svých úvahách ještě dál. Navrhuje sjednotit dnešní dvě sazby daně z přidané hodnoty ve výši 5 a 22 procent rovněž do jedné patnáctiprocentní. Tím by ale rázem stouply náklady na základní životní potřeby a pro hodně lidí by to znamenalo hotovou sociální katastrofu.

Liberál-teoretik samozřejmě namítne, že daňový systém nemá primárně sociální funkci, není prostředkem rozdělení státní pomoci slabším. K tomu slouží výdaje státního rozpočtu. To je sice pravda, ale jak prospěje efektivitě státní správy, když jedno ministerstvo vyinkasuje od člověka pár stovek a jiné ministerstvo mu je obratem vrátí? Atraktivní předvolební lákadlo ODS prostě v sobě skrývá různé záludné otazníky. To na druhé straně neznamená, že by návrh neměl vysoce racionální jádro.

Český daňový systém je skutečně neprůhledný a složitý. Je zaplevelen spoustou výjimek a úlev, ve kterých se často nevyznají ani daňoví odborníci a naopak se v nich umí dobře proplétat různí šíbři. Patnáctiprocentní daňová sazba by byla na takové úrovni, kdy by se už jen málokomu vyplatilo věnovat veškeré úsilí na to, jak placení daní obejít. Klesly by daňové úniky a tím by vzrostl příjem veřejných rozpočtů. A prudké snížení daní u firem by přirozeně mohutně povzbudilo ekonomický růst. Následně i další rozpočtový příjem. Ale to už je objevování Ameriky. Má to ovšem jeden háček. Uvést takovou daňovou reformu v život v uvozovkách ze dne na den, jak slibuje ODS, je kvůli už zmíněným otazníkům zcela nereálné. A jestliže chce Česko za dva roky vstoupit do Evropské unie, v níž se naopak bude muset přizpůsobovat tamním daňovým systémům, pak je zřejmé, že ODS svůj předvolební slib nemůže mínit vážně ani ve snu.