Přehled tisku

Z českých deníků s datem čtvrtek 24.srpna 2000 vybírala Evelina Himalová...

Za běžný rituál označují Hospodářské noviny současnou situaci kolem návrhu státního rozpočtu na příští rok. Tvrdé boje o rozpočet, který některé titulky z tisku předpovídají ministru financí Pavlu Mertlíkovi se podle nich odehrají na jiných frontách. Hospodářské noviny se domnívají, že rozpočet nakonec sněmovna hlasy sociálních a občanských demokratů schválí tak hladce, jako dosud málokdy. Opoziční smlouva a především mocenské pozice, které jim zajišťuje, jsou přece pro obě strany cennější, než konkrétní sumy, které dostane ten či onen resort.

Důvod k zastavení aktivace jaderné elektrárny Temelín sice není, ale přesto se najdou rizika, která je třeba mít stále pod dohledem, píše deník Právo. Připouštějí to i inspektoři Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Takovým rizikem jsou i bezpečnostní ventily na parovodu, na což upozorňuje německá strana. Náměstek našeho úřadu Karel Böhm listu potvrdil, že pojistné ventily na parovodu skutečně nejsou připraveny na vniknutí vody při případné nečekané události. Je to problém známý od roku 1996 a kvůli němu byl instalován další kontrolní systém, dodává Böhm. Právě tímto slabým místem Temelína argumentuje německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin, který v úterý označil celou elektrárnu za nebezpečnou. Podle Práva se tomu nelze divit. Trittin má pro své výhrady celkem zřetelně formulované důvody. Patří sice k Zeleným, kterým se při jakékoliv zmínce o jaderné energetice dělá rudo před očima, ale je také členem vlády, která se rozhodla nahradit jaderné elektrárny na svém území do roku 2021 ekologickými zdroji elektřiny, ať už tomu lze věřit nebo ne. Trittin je přesvědčen, že spolehlivost temelínských bezpečnostních ventilů není spolehlivě prokázána a baterie pro nouzové zásobování proudem mají malou kapacitu.

Krok spolkového ministra životního prostředí hodnotí jako pochopitelný Lidové noviny. Podle nich si Trittin formální výstrahou před spuštěním Temelína zajistil pro všechny případy alibi. List připouští, že jeho prohlášení patrně naruší harmonické klima, které doposud vládlo mezi Prahou a menším partnerem německé vládní koalice, stranou Zelených. Sebevědomý ministr Jörgen Trittin ale nemá problémy s osobní prezentací doma jako jeho kolegyně Antje Vollmerová a nepotřebuje si tudíž nahánět popularitu v zahraničí. Šestačtyřicetiletému bývalému komunistovi bývá vytýkána arogance a sklon k ostrým formulacím, pokračují Lidové noviny. Ve Schröderově vládě si ale získal pověst kompetentního a průbojného člověka, takže postupně začal bodovat i u veřejnosti. Podle deníku nikdo soudný zajisté nepočítá s tím, že by Česká republika v závěrečném stádiu příprav ještě mohla rezignovat na spuštění Temelína. A Trittin není tak naivní, aby si myslel, že by jeho výzva mohla v Praze uspět. Vydat ji ale musel, aby zůstal věrohodný v Německu samém, které se své vyspělé jaderné energetiky nedávno zřeklo. Tím spíš tak musel učinit právě nyní, po nejnovější tragické zkušenosti v Barentsově moři. Lze se snad divit, že důvěra k vrcholným výkonům ruské technologie už není bezmezná? Lidové noviny nakonec připojují nejpádnější argument: žádná země na světě včetně Sovětského svazu samého totiž nevynaložila více prostředků na likvidaci následků Černobylu jako právě Spolková republika Německo. I teď už zase musí přispět největším finančním podílem na opravu takzvaného černobylského sarkofágu.

Pokud nebude vyřešena kauza Olovo, poznamená to určitým způsobem ČSSD. V rozhovoru pro deník Právo to uvedla místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Petra Buzková, jíž měl dokument s názvem operace Olovo poškodit. Svůj názor odůvodnila tím, že je to poprvé, kdy vznikl tak velký projev diskreditace nějaké osoby na půdě jedné politické strany a všechno nasvědčovalo tomu, že autorství pochází také z této politické strany. Buzková míní, že o tom, zda by se celou záležitostí mělo zabývat sobotní zasedání předsednictva ČSSD, musí rozhodnout samotní členové předsednictva. "Nicméně si nemyslím, že by ta věc byla v takovém stadiu, aby přímo o ní mohlo předsednictvo jednat. Samozřejmě z ní vyplývají některé další věci, které se strany týkají, a těmi by se zabývat mohlo," uvedla Buzková. Zároveň odmítla spekulovat, zda tato záležitost bude došetřena jak trestněprávně tak i politicky. "V případě, že bych řekla, že tomu nevěřím, budu zpochybňovat práci policie a politických orgánů strany. V případě, že bych řekla, že tomu stoprocentně věřím, asi by to působilo značně naivně," konstatovala Buzková pro deník Právo.

Mladá fronta Dnes komentuje nadcházející soud se soudcem Pavlem Vítkem, který poslal v 50. letech na smrt jedenáct nevinných v případu Babice. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, díky němuž má být Vítek souzen za vraždu a ne za jakési porušení předpisů, je něčím víc než jedním verdiktem v jednom případě v minulosti, míní deník a podotýká, že lidem v taláru i bez taláru připomněl, ve jménu čeho (práva a spravedlnosti) a jak (nezávisle na momentální politické a společenské objednávce) mají soudci rozhodovat, a to včera stejně jako dnes i zítra. "Politické poptávce totiž nebývají vystaveni jen soudci v totalitních zemích," varuje deník. Každý rozsudek ovlivňuje kulturu společnosti, dodává sílu té či oné straně. Pavel Vítek na ten svůj čeká. Rozsudek nad karikaturou justice už ale Nejvyšší soud vynesl: Soudce je za všech okolností, za každého politického počasí odpovědný za své činy, uzavírá Mladá fronta Dnes.

Prostituce funguje v Česku bez jakýchkoliv pravidel. Legálně žádné "uličky lásky" neexistují, a tak každý podniká, kde se dá, podotýkají Lidové noviny ke skutečnosti, že prostituci české zákony nepřipouštějí. Placený sex kvete, stát z toho nemá ani korunu a "divoké" prostitutky jsou mláceny a okrádány svými pasáky. Šance alespoň částečně chránit zdraví a bezpečnost všech zúčastněných je minimální, konstatují Lidové noviny. Podle nich by toto vše mohl alespoň částečně vyřešit zákon, který by dal "tomuto prazvláštnímu druhu podnikání" pravidla a vyřadil by ze hry příživnický a brutální institut pasáka. To je důležitější než odvody na daních. O to, co se s děvčaty na ulicích děje, poté co obslouží své klienty, se totiž dnes nestará vůbec nikdo, zdůrazňují Lidové noviny.

Máme se bát návratu diktatury? Na tuto otázku se snaží v Lidových novinách odpovědět publicista a spisovatel Benjamin Kuras. Soudí, že diktatura nikdy neodešla, jen se poschovávala do zákulisí všech existujících struktur a organizací a čekala na vhodnou příležitost k návratu. Ta příležitost se dostavuje, konstatuje autor, a nezdá se, že by mohlo něco jejímu návratu za daných politických, občanských, právních a ústavních podmínek zabránit. Kromě probuzeného a odhodlaného voliče, který má před sebou sérii možná posledních svobodných voleb. Právě smíření s vlastní bezmocností dělá podle Benjamina Kurase příležitost pro mocižrouty všeho druhu. Těm pak stačí jen bezmocným nasadit chomout snadnosti, srozumitelnosti a slibu, my za vás všechno zařídíme. V Česku to vypadá tak, že kdo ovládne parlament, ten má přístup ke všem mocenským nástrojům. A tak čistě teoreticky zatímco národ sbírá houby, nějaká parta se celé léto připravuje na nenápadné totalitní převzetí či upevnění moci. Nejméně nápadný a nejsnadněji prověditelný vstup je dnes přes Senát, protože senátory se obtěžuje volit sotva 15 procent voličstva. Ale jakmile jste v Senátu, máte tutéž moc, imunitu a přístup do mocenských struktur, už nejenom zákulisních. Kdo byl kdo, s kým je spolčený, kolik krade, kým a za jakým účelem manipuluje a kam nás chce zase vléct se sice daří odhalovat, a dokonce i svobodně publikovat, nic to ale nemění na tom, že pachatelé zůstávají netrestáni. Navíc končí doba, pokračuje v Lidových novinách Benjamin Kuras, kdy se padouši aspoň snažili předstírat hrdinství a poctivost a dokazovat je u soudů. Dnes vědí, že už se ani nemusejí obtěžovat. Stačí jen znovu se obléknout do nově vypadajících, ale nezměněných struktur.

Počet mobilních telefonů u nás letos přeroste počet pevných linek. Podle Lidových novin to má dvě příčiny. Na mobil nemusí zájemce čekat několik měsíců a telefonování z něj je levnější než placení pevné linky. Finanční důvody však k rozpoutání "mobilní horečky" nestačí. Mobil je kamarád, kterého máme rádi, i když se na jeho zvonění občas zlobíme. Na mobil je spoleh. Nikdy vás neopustí. Mobil je naše virtuální já. Mobil je i fajn hračka, kterou lze skvěle zabít čas, vysvětluje deník. Dodává, že díky mobilním SMSkám se naučily statisíce Čechů znovu psát dopisy a další statisíce se do této novodobé pošty chystá zapojit.

V Zemských novinách se dočteme, že milovníci burčáku mají letos možnost ochutnat tento vinný mok podstatně dříve, než bývá každoročně zvykem. Hojnost slunce uspíšila sklizeň vinné révy, takže vinaři už nabízejí burčák z časných odrůd. Sytě zabarvený, voňavý a živý nápoj nalévají o několik týdnů dřív než v minulých letech i vinaři z Arcibiskupských vinných sklepů v Kroměříži. Pro zakalenou konzistenci mu lidé v kraji říkají mléko, někdy i kobylí mléko, nebo dokonce kobylí moč.

Zemské noviny a České slovo informují, že Jarmila Kratochvílová, bývalá mistryně světa a držitelka světového rekordu v běhu na 800 metrů, má v nové vilové čtvrti v Čáslavi svou ulici. Desku se jménem slavné atletky z jejich města tam umístili lidé zatím neoficiálně, protože dosud platná vyhláška z roku 1961 zakazuje ulice a jiná veřejná prostranství pojmenovávat jmény žijících lidí. Čáslavská radnice však chce požádat o výjimku a název legalizovat.

Mladá fronta Dnes přináší nekrolog k úmrtí plukovníka letectva ve výslužbě Aloise Konopického, který ve druhé světové válce bojoval v silách britského Královského letectva. Někdejší vrchní mechanik 311.bombardovací perutě RAF, který v pondělí zemřel ve věku 85 let, získal během války sedm vyznamenání, v roce 1993 od britské královny Alžběty II. i šlechtický titul. Stejně jako většina československých vojáků, kteří bojovali během války na Západě, patřil i Konopický mezi ty, kdo byli po komunistickém převratu v únoru 1948 tehdejšímu režimu nepohodlní. Dva roky proto strávil Alois Konopický ve vězení na Mírově.