Krajané
V dnešní krajanské rubrice Vás, vážení posluchači, pozvu do Vídně. Minulý týden jsem tam navštívila českou školu J. A. Komenského, kde se učí děti našich krajanů. A protože se právě blížil státní svátek Rakouska, který připadá na 26. října, a také 28. říjen - výročí vzniku samostatného Československa, děti ze všech stupňů této jediné české školy ve Vídni připravily slavnostní program. Alespoň část z jejich vystoupení bych Vám v příštích minutách chtěla nabídnout. Pokračuje Milena Štráfeldová.
Ještě před sto lety se o Vídni říkalo, že je to největší české město. Podle oficiálních výsledků sčítání lidu v roce 1910 se jen v samotné Vídni k české národnosti přihlásilo na 150 tisíc obyvatel. Podle odhadů jich tam ale žilo až dvakrát víc. České děti přitom ještě ani v polovině 19. století neměly možnost učit se a studovat v rodném jazyce. Situace se změnila teprve v 70. letech 19. století, kdy zde vznikla první česká škola. Více mi o historii českého školství ve Vídni řekla ředitelka školy Komenský Alena Hoffová:
"Úplně na začátku nestála škola, ale vlastně spolek, školský spolek Komenský, který v příštím roce bude slavit své 130. výročí. Cílem tohoto spolku už tedy v předminulém století bylo udržování a zřizování škol pro děti českých rodičů, kteří už za monarchie přicházeli do Vídně."
Provoz českých škol ve Vídni později podporoval i samostatný československý stát. Ve 30. letech minulého století také došlo k největšímu rozkvětu českého školství, kdy jen v samotné Vídni byly čtyři tisíce žáků na školách několika stupňů. Kromě základních škol Češi studovali i na českých obchodních akademiích i gymnáziích.
"Dále už to tak radostné nebylo, protože s nástupem Hitlera už začalo utlačování českého živlu. Po vypuknutí 2. světové války ty školy byly uzavřeny a majetek školského spolku byl zabaven. Po roce 1945 došlo k takové reemigraci vídeňských Čechů. Československá republika nabízela vídeňským Čechům možnosti uplatnění a samosebou spousta lidí se do Čech vrátila. Z toho důvodu už nebylo taky zapotřebí, aby v těch okresech, kde bydlelo dlříve hodně Čelchů, ty školy fungovaly dál. Tak došlo k tomu, že se vlastně začala zavírat jedna škola za druhou, a tak jsme zůstali vlastně my jako jediná česká škola ve Vídni, do které se potom z těch uzavřených škol stěhovaly všechny možné knihy, pomůcky, celé bibliotéky. Prostě všechno se začalo svážet k nám."
"Za čtyři roky obecné školy se všichni naši žáci seznámí jak s českými lidovými písničkami, tak s pověstmi, prostě se vším, co by měl jaksi český člověk vědět."
Dnes je ve škole Komenský pod jednou střechou mateřská školka, základní škola i první ročníky gymnázia. Celkem má škola kolem než 250 žáků.
"V současné době jsme tak říkajíc na prasknutí. Máme pro každý ročník jenom jednu třídu a ty třídy jsou absolutně zaplněné. Na obecné škole nemáme vlastně ani jedno místečko a na sekundární škole máme taky téměř sto dětí, čímž je kapacita školy vlastně vyčerpána."
Jak jsem uvedla na začátku, děti ze školy Komenský minulý týden připravily program ke státním svátkům Rakouska a České republiky. V mateřské škole dokonce zpívaly i ty, které se česky začínají teprve učit:
"Draku, ty jsi vážně drak?
Hudry, hudry, je to tak! A máš zuby dračí?
Mám dva, ty mi stačí.
A co s těmi zuby jíš?
Princezen mám plnou spíž.
I ty lháři, každý to ví,
že jsi jenom papírový."
V první třídě se děti učí současně česky i německy. Abecedu se ale prvňáčci učí pomocí stejné říkanky, jako děti v českých školách.
"E je hřeben s třemi zuby,
F se jenom dvěma chlubí,
G je rohlík jako C
ulomený u konce."
Ke státnímu svátku děti z prvních tříd obecné školy připravily celé pásmo básniček, písní a divadelních scének. A nejen v češtině - do školy Komenský chodí i desítky dětí, jejichž mateřštinou je slovenština.
Raisovu známou báseň Cestička k domovu děti přednášely stejně jako v jakékoli škole v Čechách.
"Cestička k domovu známě se vine,
hezčí je, krásnější, než všecky jiné.
Douška a šalvěje kolem ní voní,
nikde se nechodí, tak jako po ní."
Oslava svátku 28. října se na prvním stupni školy Komenského samozřejmě neobešla i bez české hymny. Děti z posledního ročníku základní školy připravily téměř hodinové pásmo, ve kterém se vrátily i k historii 28. října.
"Vojáci strhávali ze svých čepic rakouské odznaky, zpívající a jásající lidé odstraňovali štítky s rakouským dvojhlavým orlem a házeli je do Vltavy. Byla provolávána sláva samostatnému československému státu. Funkci provizorní vlády převzal Národní výbor. V čele stálo pět politiků, kteří byli později nazýváni muži 28. října. Byli to Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stríbrný a slovenský politik Vavro Šobár."
"Retroperspektiva
Tady byl jednou strom.
A tento Bílý dům se svými modrými okny
A náš zrcadlící se obraz ve slepých plátcích.
Tady byla jména.
Už dlouho vymazaná.
Najednou zase tady
A myšlenky o neznámých mrtvých
Smutek proto, že už se nikdy neuvidíme."
Abychom ale reportáž z jediné české školy ve Vídni nekončili tak vážně, rozloučíme se písničkou, kterou mi zazpívaly děti z mateřské školy. Krajanská rubrika, vážení posluchači, končí.
