Přehled týdeníků
Peníze byly mezi lidmi vždy jablkem sváru. Co lidstvo lidstvem jest. Nejinak je tomu i dnes. A tak se Josef Kubeczka rozhodl věnovat tentokrát výběr z prestižních českých týdeníků právě financím...
Týdeník Respekt mimo jiné píše: Vyrobit schodkový rozpočet, který se prožere, je příšerné. A prožírá se ho čím dál tím víc. Když na jedné straně Občanská demokratická strana mluví o trvale vyrovnaném rozpočtu a na druhé koketuje s myšlenkou, že levicové vládě rozpočet schválí, tak na lidi působí schizofrenně. Kdyby takto někdo zacházel s dítětem, zákonitě mu způsobí psychické poruchy. A ODS se diví, že veřejnost jejímu postupu nerozumí. Tato slova jsou téměř doslovným citátem. Jejich autorem je místopředseda ODS Miroslav Macek v loňském "předrozpočtovém" rozhovoru pro týdeník Respekt. Tak zlatá slova nelze podle listu než podepsat. Zbývá jen, aby se pan místopředseda pokusil vymyslet vysvětlení, proč rok poté ODS znovu vládě schválila schodkový rozpočet. Příznivec ODS by už z toho skutečně mohl mít psychické poruchy. Jeho strana vyrovnaného rozpočtu mu tentokrát slíbila, že premiéru Zemanovi nedovolí vyšší schodek než 20 miliard. Skutečnost: minulý čtvrtek schválila v prvním čtení 49 miliard korun. Dále šéf ODS Václav Klaus v září žádal, aby se zisk z prodeje licencí na mobilní telefony věnoval na úhradu státního dluhu. Skutečnost: 20 miliard z výtěžku půjde na učitelské platy a teprve z toho, co případně zbyde, se budou platit dluhy. Mackova charakteristika rozpočtu coby projídacího se tedy stále platí. "Nedotknutelné" výdaje, stanovené zákonem (důchody a sociální dávky), z nich spolknou 55 procent, tedy zase o trochu více než letos. Státní dluh naroste napřesrok na nevídanou úroveň 352 miliard korun, což je víc než dvojnásobek dluhu z roku 1998. To už ale ODS musí vysvětlit svým voličům sama, uzavírá týdeník Respekt.
Časopis Týden zase konstatuje, že lidé v Česku se málo starají o to, kolik platí státu na daních. Přitom z každé výplaty odevzdáme téměř třetinu státu a další třetinu naší hrubé mzdy za nás platí zaměstnavatel. Kam vlastně mizí peníze z našich daní?, ptá se časopis Týden a také dává odpověď: Největší část, více než třetinu, spolkne systém sociálního zabezpečení. Rozpočet ministerstva práce a sociálních věcí počítá jen v letošním roce s výdaji přes 224 miliard korun. Nenasytnost sociální sítě dostatečně dokumentuje vysoké pojištění. Podíl pojistného na celkových daňových příjmech státního rozpočtu dosahuje úrovně téměř 44 procent, což je příliš i ve srovnání se zeměmi Evropské unie. Například ve Francii je to něco málo přes 40 a půl procenta. Nepřiměřeně vysoké pojistné, kterým celý systém dotují především lidé s vyššími příjmy, si uvědomují i politici. O nutnosti reformy však už léta pouze mluví. Ani jedna vláda zatím nepřišla s žádnými konkrétními návrhy. Narovnání daňového systému a snížení daňového zatížení jak občanů, tak i podniků slibují před volbami všechny politické strany bez výjimky. Jakmile ale dostanou do ruky státní rozpočet, stávají se ze slibovaných zásadních úlev spíše jen kosmetické změny. A tak podle časopisu Týden může přinést určitou naději na snížení daní jednání autodopravců, kterým se nelíbí vysoké ceny pohonných hmot a kteří požadují snížení spotřební daně. Vláda však vyjednávání, jež by mohlo přinést snížení cen benzínu a především nafty, zdržuje, jak to jen jde, a dopravci se k žádné akci nerozhoupali. Jedinou skupinou, ketrá se proti zvyšování daní zatím dokázala důrazně ozvat, tedy zůstávají zemědělci. Ti si svou zelenou naftu ale už vybojovali a s ministrem zemědělství Janem Fenclem v zádech se nemají čeho bát, konstatuje v závěru časopis Týden.
