Poslanec KDU-ČSL Jiří Karas uvažuje o zpřísnění zákonných podmínek o umělém přerušení těhotenství

Připravil Vilém Faltýnek.

Poslanec KDU-ČSL Jiří Karas uvažuje o zpřísnění zákonných podmínek o umělém přerušení těhotenství. Dosavadní právní úprava požaduje, aby interrupce byla provedena nejpozději do 12. týdne těhotenství. Podle Karase by se tato hranice měla snížit na osm týdnů. Co Jiřího Karase vedlo k tomuto číslu?

"Učinil jsem tak po poradě s gynekology, kteří tvrdí, že ta lhůta osmi týdnů je pro ženu šetrnější."

Tento názor potvrzuje ředitel porodnice v Praze Podolí Jaroslav Feyereizl.

"Já se domnívám, že to snížení je zcela na místě, protože současné detekční možnosti, jak zjistit rannou graviditu, už jsou na takovém stupni, že to plně umožňují. Přerušení menší gravidity je přece jenom technicky jednodušší a je to pro pacientku menší riziko."

MUDr. Jiří Hrdina z gynekologického oddělení nemocnice v Novém městě na Moravě ovšem tvrdí, že v praxi je dvanáctitýdenní lhůta důležitá pouze jako pojistka, která se využívá v naléhavých zdravotních nebo sociálních případech.

Většina pacientek, co sem na tenhle výkon chodí, tak to vždycky stihnou do té lhůty osmi týdnů, takže se provádí to časné ukončení těhotenství do osmého týdne. Ty pacientky, které sem chodí později, to jsou výjimečné případy, a jsou to většinou zdravotní indikace nebo jsou to pacientky sociální."

Předseda Společnosti pro plánovaní rodiny a sexuální výchovu Radim Uzel se domnívá, že přijetí návrhu na zkrácení doby, po kterou je možné umělé přerušení těhotenství provést, by bylo ve světových potratových legislativách unikátní. Ve světě se totiž projevuje tendence tuto dobu prodlužovat. Novela zákona by také měla při interrupci požadovat souhlas otce nenarozeného dítěte.

"Já si myslím, že je to naprosto reálné a že je to velice správné, aby i v reprodukčních otázkách existovala právní rovnoprávnost muže a ženy, rovnoprávné postavení obou rodičů při rozhodování o záležitostech, které se týkají jejich společných dětí."

...říká Jiří Karas. Hrdina ovšem i tuto stránku zákona zpochybňuje.

I kdyby tady ten zákon byl odsouhlasen, tak si myslím, že otcové nikdy nebudou mít žádné páky, aby ženu donutili to těhotenství donosit. Tam vždycky musí být vůle té ženy to těhotenství absovovat, chovat se tak, aby to těhotenství dobře dopadlo, a pokud tam nebude vůle ženy, tak myslím ani otcové nic nenadělají."

Podle Karase by v případě, že nelze otce zjistit, měl orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí ustavit opatrovníka nenarozeného dítěte.

Samozřejmě může nastat i situace, o které velice rád hovoří pan Uzel, který vždycky počítá s těmi horšími vlastnostmi u lidí, že by si budoucí maminka mohla přivést falešného otce, vyžádat si souhlas otce, který ve skutečnosti tatínkem budoucího dítěte není. To všechno se stát může, ale já spíš počítám s tou lepší stránkou celé věci."

Karas se domnívá, že v první řadě je však třeba vytvořit takové podmínky, aby k interrupcím vůbec nemuselo docházet. Situaci by mohlo podle jeho názoru mohla usnadnit legalizace anonymních porodů a zlepšení sociálních podmínek pro mladé rodiny.