Kulturní zajímavosti
Dnes se dozvíte o největším a nejnáročnějším projektu pražského Divadla v Dlouhé, jímž je inscenace "Obrazy z Francouzské revoluce". O obnovené premiéře 15 let staré hry "Loupežníci na Chlumu" budu hovořit s jejím autorem Františkem Ringo Čechem. Řeč bude také o inkarnaci; ta je totiž obsahem zajímavé knihy, kterou pokřtil filmový režisér Igor Chaun. Připravila Evelina Himalová.
Velká francouzská revoluce v letech 1789 až 1794 byla nejdůslednější evropskou politickou revolucí, v níž emancipující se buržoazie vystoupila proti feudálnímu absolutistickému systému starého režimu. Signálem zahajujícím první období revoluce bylo dobytí Bastily; absolutismus byl svržen, stavovské zřízení zrušeno, bylo vydáno Prohlášení práv lidských a občanských. Cílem nastupující vlády velké buržoazie a liberální šlechty bylo ustavení konstituční monarchie, královská rodina byla nucena přesídlit do Paříže, její pokus o útěk z Francie v červnu 1791 předznamenal pád promonarchistické vlády a nastolení vlády girondistů, představitelů obchodní a průmyslové buržoazie. Tím začalo druhé období revoluce. Ludvík XVI. byl sesazen a 22.září 1792 byla vyhlášena Francouzská republika.
Toto i následné události se dozvíme z učebnic dějepisu a podrobněji z odborné literatury. Francouzská revoluce v těchto dnech ožila v pražském Divadle v Dlouhé, které si ji vzalo jako téma své nejnovější inscenace. Premiérou projektu "Obrazy z Francouzské revoluce", o kterém hovořím s režisérkou Hanou Burešovou, tento pátek velmi úspěšně zahájilo novou sezónu... Tolik režisérka Hana Burešová o novém inscenačním projektu pražského Divadla v Dlouhé, v němž roli Robespierra představuje Miroslav Táborský, který před časem dostal ve Španělsku Gojovu cenu za roli ve filmu "Dívka tvých snů". Další hvězda souboru - Jan Vondráček - ztvárňuje Figara jakožto průvodce po revolučních dějích. Králem je Vlastimil Zavřel, Marií Antoinettou Ilona Svobodová. Kromě herců hrají také loutky. Jsou dílem Samihy Malehové, stejně jako masky a překrásné kostymy, jichž je kolem pěti set; někteří herci se v inscenaci převlékají až osmnáctkrát..!
František Ringo Čech, hudebník, zpěvák, textař, herec, hudební a divadelní manažer, malíř, spisovatel a politik, syn písničkáře Františka Čecha-Pražského. To je další host u našeho mikrofonu. V mládí bubnoval v různých dixielandových souborech, posléze ve Studijní skupině tradičního jazzu. Byl bubeníkem legendárního Olympiku, pro který začal psát i texty, přezdívku "Ringo" přijal podle bubeníka Beatles Ringo Starra. S Černým divadlem Jiřího Srnce byl tři roky v dlouhodobém angažmá ve Spojených státech, poté vedl kapelu Shut Up, s níž působil v divadle Semafor, a právě tam projevil i svůj herecký komediální talent. Skupina Františka Ringo Čecha se zpěváky Sodomou a Schellingerem, kterou založil, dosáhla značné popularity řadou hitů a dobově omezeným hard-rockovým repertoárem. Vystupoval jako zpěvák, konferenciér a herec v televizních zábavných pořadech a seriálech i ve filmu. Psal písňové texty pro různé interprety z oblasti rocku i popu, scénáře, povídky i verše pro děti. V roce 1983 vytvořil zájezdový soubor Čechovo prozatímní divadlo, později Národní divadlo Františka Ringo Čecha, pro které napsal několik her - z nejznámějších jmenujme "Dívčí válku", "Smějeme se se Shakespearem" či "Loupežníky na Chlumu". Vynikl rovněž jako naivistický malíř. Po listopadu 1989 se začal výrazně angažovat v politickém životě, nejprve v pravé části politického spektra - v roce 1992 byl kandidátem Klubu angažovaných nestraníků v parlamentních volbách, od roku 1995 je sociálním demokratem. Za ČSSD byl v letech 1994 až 98 členem pražského městského zastupitelstva a dva roky poslancem Parlamentu České republiky. S Františkem Ringo Čechem jsem si povídala o obnoveném představení "Loupežníků na Chlumu", které je plánováno do Divadla Jiřího Grossmanna na 15.listopad... říká František Ringo Čech. Připouští současně, že - jak už je v jeho souboru zvykem - hodně se aktualizuje, podle toho, jaká je na politické scéně momentální situace. Proto je vlastně každá repríza i další premiérou .. U mikrofonu Radia Praha byl František Ringo Čech. Já ještě dodám, že v obnovené premiéře slavné ochotnické hry "Loupežníci na Chlumu" aneb "Statečná Bibiána", jak zní její podtitul, diváci uvidí Uršulu Klukovou, Kateřinu Kornovou, Oldřicha Navrátila a další členy Čechova prozatímně osvobozeného divadla. V původní verzi v 80.letech Bibiánu hrála Helena Růžičková. Představení tehdy dosáhlo více než čtrnácti set repríz.
Reinkarnace čili převtělení; představa některých náboženských a filozofických učení, že substance, tedy "duše" je věčná a vtěluje se vždy do nových forem života, do nových životů. "Stigmata duše", je název reinkarnačního románu mladé české spisovatelky Markéty Pilzové, který vydalo pražské nakladatelství Eminent a pokřtil ji v minulých dnech filmový režisér Igor Chaun. I jeho totiž zajímá víra v reinkarnaci, jenž je například součástí učení orfismu - mystického hnutí vzniklého nejpozději v 6.století před naším letopočtem snad v Thrakii, odvozujícího své učení od bájného Orfea -, ale i zejména většiny indických náboženství. Zeptala jsem se, zda se téma reinkarnace objevilo nebo objeví v některém z jeho filmů..? Připomenu, že mladý, uznávaný český filmový režisér a scenárista, pochází z rodiny hudebního skladatele Františka Chauna, jenž byl žákem Felda a Slavického; z jeho tvorby zejména vyniká orchestrální kafkovská trilogie "Proměna", "Zámek" a "Proces", ale činný byl i v jiných uměleckých oborech, především ve výtvarném umění. Syn Igor v letech 1987 až 92 vystudoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Předtím pracoval v různých povoláních, mimo jiné jako horník či asistent režie ve Filmovém studiu Barrandov. Ve filmu začínal jako herec v roce 1979 ve snímku "Tři od moře". Na svůj mimořádný talent upozornil hranými dokumenty o vlastní rodině - "Nejkrásnější portrét" z roku 1988, "Otec, matka a já" z roku 1991 a jinými/. V řadě dalších dokumentů se věnoval aktuálním a často kontroverzním tématům a osobnostem. Z těch uvedu například "Sen o vážné věci" z roku 1989, "Miloš Bok - Missa solemnis" z roku 1990, "Léčba Klausem" z roku 1991, "Kubismus v českém malířství" z roku 1992, či "Dobré jitro, tady vnitro" a "Dalmácie, ty sladká, chrabrá, nešťastná,.." z roku 1993. Dále snímky "Skutečný svět?" a "Hledači zázračného kamene" z roku 1996 a "Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále" z roku 1997. Pro televizní cyklus Gen realizoval některé portréty, například portrét Pavla Tigrida, a od roku 1993 se podílel také na televizním satirickém pořadu "Česká soda". V hrané tvorbě zaujal svými autorskými povídkami "Velmi uvěřitelné příběhy", "Omyl doktora Horna", či "Vánoce v psinci". V letech 1995 a 1997 vydal diskutovanou dvoudílnou autobiografickou knihu "Deník aneb Smrt režiséra". Před rokem proslul jako jeden z autorů výzvy "Děkujeme, odejděte!" studentských aktivistů z roku 1989. V pražském knihkupectví v pasáži Lucerna, kde křtil zmíněnou knihu o reinkarnaci, jsem s reportážním mikrofonem vpodstatě vstoupila do debaty, kterou zde poté se svým společníkem vedl... Svůj názor na současné žití v České republice nám sdělil filmový režisér Igor Chaun.
