Kalendárium
Vzpomínku na Aloise Jiráska a Petra Šabacha připravila Milena Štráfeldová.
Tento týden přinesl dvě literární výročí, u kterých stojí za to se zastavit. 23. srpna roku 1851, tedy právě před 150 lety, se v Hronově na Náchodsku narodil čítankový klasik české literatury Alois Jirásek. A přesně sto let poté, 23. srpna roku 1951, se - tentokrát v Praze - narodil další český spisovatel Petr Šabach. Autor povídek a románů, podle kterých v minulých letech vznikly tak populární filmy jako Šakalí léta a Pelíšky, je už svým způsobem taky klasikem, i když oslavil teprve své padesátiny. A s jejich výročím se samozřejmě nabízí i srovnání, jak se česká literatura během jednoho století změnila... Určitě jste poznali úvod Starých pověstí českých, snad nejznámějšího Jiráskova díla, které už po generace nechybí snad v žádné, i té nejmenší knihovně. A i když Jirásek při jejich psaní čerpal z málo hodnověrných pramenů nebo dokonce úplných literárních podvrhů, jako byl například Rukopis královédvorský, přesto nejstarší české dějiny známe hlavně jeho prostřednictvím. V povídkách, rozsáhlých románech a dramatech popsal prakticky celou národní historii od nejstarších dob až do 19. století. Historici mu ale vytýkají, že přitom o českých dějinách vytvořil i řadu mýtů a polopravd. V románu Temno například příliš jednostranně odsuzoval pobělohorskou rekatolizaci. Tato doba přitom v Čechách také znamenala největší rozkvět barokního umění. Dnes je většina jeho děl, jako například husitská románová trilogie Mezi proudy, Proti všem a Bratrstvo, pobělohorští Psohlavci nebo román F. L. Věk, který přibližuje dobu národního obrození, známá hlavně díky pozdějšímu filmového a televiznímu zpracování.
Druhým literárním jubilantem uplynulého týdne je Petr Šabach. Ukázkou z Šabachovy povídky Drak o věčně opilém barovém hráči, který selhává i ve vztahu k vlastní rodině, jsme ve vývoji české literatury přeskočili celé století. Petr Šabach se proslavil hlavně v posledních letech povídkami a romány, ve kterých bez iluzí popisuje období svého dětství a dospívání v 50. a 60. letech i dobu normalizace v letech sedmdesátých. O své práci celkem s despektem říká: Mé spisovatelské cíle jsou celkem skromné - aby můj text alespoň pár lidí pobavil a abych se za něj nemusel stydět. A přeci právě knihy Jak potopit Austrálii, Šakalí léta, Hovno hoří nebo Opilé banány mu přinesly velkou popularity prakticky ve všech generacích čtenářů. O srovnání obou spisovatelů a především o bližší charakteristiku díla Petra Šabacha jsem požádala jeho dlouholetého přítele, literárního redaktora Jana Halase: "Společné pro ně je to, že oba psali a Petr ještě píše historické romány, a jeho úspěch je logický, protože Petr je naprosto normální, píše o normálních věcech a píše o nich vtipně. A navíc mu samozřejmě pomohlo to, že se do něj zamilovali filmaři, Honza Hřebejk natočil Šakalí léta, která to nastartovala."
A jednou z nejpopulárnějších písní posledních let, právě z filmu Šakalí léta, naše dnešní kalendárium uzavřeme.
