Týden v ČR
Přehled událostí za uplynulý týden v České republice připravil Josef Kubeczka.
Premiér Miloš Zeman nejel 1. března na setkání visegrádské čtyřky do Maďarska. Podle mluvčího vlády Libora Roučka se tak premiér rozhodl po výrocích maďarského premiéra Viktora Orbána, který se vyslovil pro zrušení tzv. Benešových dekretů. Vyvolal tak nevoli v obou zemích bývalého Československa:
"Jde o české národní zájmy a tato vláda české národní zájmy hájí a bude hájit i do budoucna."
Summitu se nezúčastnili ani slovenský premiér Mikuláš Dzurinda a po konzultacích se k tomuto kroku připojilo i Polsko. Summit měl dát odpověď státům Evropské unie, které nejsou ochotny platit plné dotace do zemědělství středoevropských zemí.
Jak ujistili státního tajemníka Pavla Teličku představitelé patnáctky, Benešovy dekrety se nebudou projednávat během vstupních rozhovorů Česka s Evropskou unií. Pavel Telička o těchto dekretech jednal také v Evropském parlamentu. Reagoval tak na postoj Maďarska, které dekrety označilo za věc neslučitelnou s právem Evropské unie:
"My jsme nikdy ze strany žádného orgánu Evropské unie neslyšeli, že téma tzv. Benešových dekretů je tématem negociačním nebo je tématem z hlediska našeho přistoupení k Evropské unii. Najednou toto slyšíme, když to zjednoduším, ze strany premiéra jedné z visegrádských zemí, země, která je nám v mnoha směrech velmi blízká, se kterou, si myslím, sdílíme celou řadu hodnot."
Česká účast v protiteroristické akci Trvalá svoboda začala. Do Kuvajtu se chystá první část liberecké 9. roty protichemické ochrany. Ta zmapuje působiště hlavního kontingentu, který na místo odcestuje v druhé polovině března. Úkoly chemiků vysvětlil ministr obrany Jaroslav Tvrdík:
"Jednotka má za úkol provádět ochranu proti biologickým, bakteriologickým a chemickým zbraním uskupení vojsk, které se v prostoru Zálivu vytvořilo. Naše jednotka má za úkol zejména ochranu velitelství, ochranu jednotek tohoto uskupení vojsk, ale jejím úkolem je také ochrana civilního obyvatelstva."
Před několika dny skončila česká vojenská mise v Bosně a Hercegovině. Za šest let se tam vystřídalo téměř šest tisíc vojáků české armády. Čtyři z nich na území bývalé Jugoslávie zahynuli. Podle ministra obrany Jaroslava Tvrdíka na Balkáně zůstavá přibližně dvacítka českých vojáků:
"Na území Bosny a Hercegoviny i nadále zůstávají vojáci Armády České republiky, ale už pouze v takovém symbolickém zastoupení. Zůstávají tam na základě žádosti bristkého teritoriálního velitele a zůstávají v oblasti nejdůležitější - v oblasti pomoci civilnímu obyvatelstvu."
Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda se bude stěhovat z centra Prahy. Po jednání Bezpečnostní rady státu to sdělil ministr zahraničí Jan Kavan. Tato stanice je stále trnem v oku teroristům po celém světě. Vysílá totiž v mateřštině do islámských zemí bez cenzury a otevřeně. Po útocích na USA 11. září loňského roku se zvedla v Česku diskuse, zda nemá být stanice z bezpečnostních důvodů přemístěna mimo centrum Prahy. Zatím její budovu hlídají vojáci, policie a zátarasy tvoří obraněné transportéry. Ministr Kavan se domnívá, že diskuse o přemístění rádia je u konce a hledá se pouze vhodný objekt mimo centrum Prahy. Podrobnosti však tají:
Mluvčí Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda Sonia Winterová probíhající jednání potvrdila:
"Úplně první jednání bylo navrženo deset objektů, které by přišly v úvahu, z nichž jenom jeden byl v Praze. Těch devět automaticky odpadlo, protože obě strany se dohodly na tom, že kdyby nastalo stěhování, že by to bylo v Praze. Jde jenom o to, jestli se najde vhodnější budova. Zkoumají se prostě alternativy. Od začátku náš prezident říkal, že se nemá dělat ústupek teroristické hrozbě. My jsme ale vstřícní, posloucháme návrhy z české strany, spolupracujeme na tom, máme stejné zájmy nezvyšovat riziko občanům Prahy a jednáme v tomto duchu přátelsky."
Otázkou zůstává, zda současná bezpečnostní situace České republiky stěhování stanice vyžaduje. I o tom podle ministra Kavana jednala Bezpečnostní rada státu:
"Na základě informací, které my máme zatím k dispozici, se stupeň ohrožení, stupeň rizika pro Českou republiku v žádném případě v poslední době nezvýšil. Pokud se změnil, tak můj názor je, že se spíše snížil."
O dalším působení Svobodné Evropy v centru Prahy rozhodne vláda do konce svého volebního období, tedy do června tohoto roku.
Stovky Izraelců žádají na velvyslanectví České republiky v Tel Avivu o české občanství. Jak napsal list Haarec, většinou jde o židovské emigranty, nebo jejich potomky, kteří v minulosti Česko či bývalé Československo opustili.
Podobně jsou na tom ambasády ostatních evropských zemí. Podle listu Haarec Izraelce znepokojují bezpečnostní rizika spojená s konfliktem s Palestinci i hospodářská stagnace, která znemožňuje širší profesionální uplatnění. Velký zájem o české občanství potvrdila konzulka v Tel Avivu Ivana Zuntová:
"Ti občané, kteří opustili naše území z důvodu perzekuce, v podstatě české občanství nestratili a tím pádem mají možnost si ho nechat znovu prokázat. My občanství neudělujeme, ale pátráme, pokud z důvodu dědičného práva na to občanství mají nynější izraelští občané nárok."
Zákony umožňují dědictví občanství a proto o něj mohou žádat i příslušníci druhé nebo třetí generace. Česká republika tak chce napravit některé křivdy z období nacistické perzekuce či komunistického režimu, kdy Židé opouštěli republiku a českého občanství se vzdát nechtěli. Podle konzulky Zuntové není pravděpodobné, že by se lidé žádající o české občanství hromadně stěhovali z Izraele:
"Jde spíš o možnost varianty, že budou mít možnost ještě dalšího cestovního dokladu, který se prokázal už v dávnějších dobách velmi důležitým pro židovské obyvatele, protože občas jim to zachránilo život, když mohli zvolit některý z jiných cestovních dokladů. Je tady jistě také ekonomický zájem, protože Česká republika je velmi přitažlivá pro možnost napojení na Evropskou unii v oblasti podnikání. Samozřejmě pro člověka, který se zajímá o obchod v České republice, získat český pas je velmi atraktivní záležitost."
Jak dodala konzulka Ivana Zuntová, čekací doba na vyřízení žádostí o prokázání českého občanství se může pohybovat od tří měsíců do dvou let.
V úterý jsme si připomněli 33. výročí sebeupálení studenta šumperské průmyslovky Jana Zajíce, který se rozhodl následovat jako pochodeň číslo dvě čin Jana Palacha. Stejně jako on věřil, že vyburcuje národ z lhostejnosti ke stále se zhoršujícím poměrům v zemi po vstupu okupačních vojsk Varšavské smlouvy. Oběť svého syna Jana ani po letech nemůže přijmout otec Jaromír Zajíc:
"Byl by dneska dospělý člověk, měl by padesát let a jistě by měl děti, tak jako mají druzí jeho sourozenci. Mnozí mi říkali, že ta obět nebyla marná. Já bych rozhodně byl rači, kdyby se to nestalo. Přál bych si, aby byl živ. Zdá se mi to jaksi marné."
