Československý socialistický realismus 1948-1958
Symbolicky v den výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která přinesla bolševický převrat v Rusku, byl v pražské Galerii Rudolfinum zahájen výstavní projekt nazvaný "Československý socialistický realismus 1948 až 1958". Veřejnost se na něm může seznámit s výsledky výzkumu, který vznikl na půdě Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky a byl podpořen grantem českého ministerstva kultury. I tuto výstavu s reportážním mikrofonem navštívila Evelina Himalová...
Komunistický výtvarný směr - socialistický realismus - se do pražského Rudolfina vrátil po osmi letech. V roce 1994 se zde představila na výstavě "Agitace ke štěstí" jeho nejtvrdší varianta: stalinské umění ze Sovětského svazu. Umírněnější, středoevropskou obdobou zvráceného stylu je současná, která má co říci jistě i mladým lidem. Hlavně je má varovat před tím, aby se něco takového uměním vůbec někdy ještě nazývalo, a také, aby příležitost dělat výtvarno tohoto typu už nikdy nenastala. Mladá kurátorka Tereza Petišková ke své práci na výběru exponátů v rozhovoru pro Radio Praha mimo jiné uvedla...
"Pro mě je hlavně důležité, že generačně nejsem s touto dobou spojena, takže se cítím svobodnější, pokud s těmi fakty zacházím, ale výstava je určena samozřejmě široké veřejnosti. Domnívám se, že někdy ten pohled na oficiální scénu může být i překvapivý právě v té široké škále projevů, které se pod názvem socialistický realismus prezentovaly."
Nutno podotknout, že se socialistickým realismem koketovala řada levicových umělců už ve třicátých letech uplynulého století, ale jeho "sovětská" podoba byla u nás až do roku 1947 neznámá. Co se za směrem, označovaným "sorela", ukrývá, odhalila až expozice "Obrazy národních umělců Sovětského svazu", která proběhla v Praze na Slovanském ostrově v dubnu 1947 a vyvolala obrovskou diskusi. Tento směr v umění se stal hned po nástupu komunistů k moci údernou pěstí, bušící do každého, kdo se snažil myslet a tvořit svobodně. Jeho předními zastánci a ideology byli Zdeněk Nejedlý či Vladimír Šolta, jenž pro tehdejší odborný časopis "Výtvarné umění" napsal například tyto řádky: "Umělec-socialistický realista má pravdivě ukazovat člověka nejenom takovým, jakým je, ale i takovým, jakým má být. Toho si byli vědomi sovětští výtvarníci, kteří správně uviděli tohoto nového hrdinu-revolucionáře v pokrokovém sovětském člověku, v budovateli socialismu". Sovětští kolegové se podle Šolty museli "zvláště obtížně vyrovnat se zobrazováním předních lidí nového lidstva - Lenina a Stalina". Styl, který měl sjednotit kulturu, budil však rozpaky už ve svém počátku: "Poklonil bych se po pás, v úctě bych poklekl před tím, kdo by mně, než se dostaví konec mých dnů, přesně vysvětlil, co to ten socialistický realismus je," reagoval například kritik Václav Černý ve svých "Pamětech". Ale vraťme ještě slovo autorce současné výstavy v pražské Galerii Rudolfinum Tereze Petiškové...
"Pod pojmem socialistický realismus se zde můžeme setkat s nejrůznějšími projevy, ať s těmi avantgardními, tak se stalinskou kulturou nebo konzervativismem. Tato výstava prezentuje tvorbu oficiální mezi lety 1948 až 1958, to je období, kdy scéna byla striktně rozdělena na oficiální a státem podporované umělce, a na ty, jimž veřejná prezentace nebyla umožněna. Expozice ukazuje tvorbu, která následovala ten stalinský vzor, ale i nejrůznější historismy, ať v krajinářské nebo figurální podobě, která měla ilustrovat nový výklad československých dějin. A můžete se zde také setkat s reprezentativní tvorbou Armádního výtvarného studia."
Co tedy konkrétně na výstavě uvidíte? - Například "Mládí Klementa Gottwalda", kresbu uhlem na papíru, i další obrazy, na nichž je zobrazen "první dělnický prezident" v různých situacích - jako truhlářský učeň ve Vídni, jako propagátor dělnického tisku či marxistické literatury, při návštěvě Slovenska, při své první poslanecké řeči, a tak dále. Pozornost je věnována i jiným komunistickým osobnostem, je zde "Julius Fučík mezi horníky". Nechybí ani tématika šátkování pionýrů, vstup mladých do Komunistického svazu mládeže či do strany, výtvarně zachyceny jsou prvomájové průvody, ale i stavba Slapské nebo Orlické přehrady, "Vyloučení kulaka z JZD", a další a další. Výstavu "Československý socialistický realismus 1948 až 1958" doplňují sochy, plakáty, a kuriozitou jsou zde také oficiální dary, které si dávali komunističtí státníci. Projekt, otevřený až do února příštího roku, zahrnuje i doprovodný program, například řadu přednášek věnovaných tehdejší architektuře, módě, hudbě, filmu, literatuře a kritice, i úloze médií.
