Historickým městem roku 2002 se staly Prachatice

Těsně před velikonočními svátky - na slavnostním shromáždění ve Španělském sále Pražského hradu, které se konalo tradičně k Mezinárodnímu dni památek a sídel, připadajícímu na 18. dubna - udělila ministerstva kultury a pro místní rozvoj významná ocenění.

Historickým městem roku 2002 se staly Prachatice

Prachatice, foto: ČTK

Historickým městem roku 2002 se staly jihočeské Prachatice. Ty současně získaly i cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, spojenou s finanční částkou 1,000.000 Kč na další prospěšnou činnost. Toto město bude mimochodem 5. a 6. září hostitelem národního zahájení Dnů evropského dědictví, pořádaného Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska.

Zvláštní čestné uznání - za ochranu památek při loňských srpnových povodních - udělil ministr kultury Pavel Dostál vedoucí správy státního zámku Veltrusy Evě Hájkové a majiteli a pracovníkům plzeňské firmy APB. Kastelánka projevila mimořádnou statečnost při záchraně historického zámeckého mobiliáře, Petr Březina a strojníci jeho firmy Milan Přerost, Vladimír Kugler a František Skořepa se s nasazením života zasloužili o účinnou ochranu Karlova mostu v Praze.

Prachatice, foto: ČTK

Státní ceny za památkovou péči byly letos uděleny dvěma osobnostem: Oldřichu Stefanovi in memoriam - za mimořádně významné pracovní výsledky dosažené v oblasti dějin historické, zejména barokní architektury, a dlouholeté pedagogické působení, a Miladě Radové-Štikové - za mimořádně významné celoživotní dílo v oblasti výzkumů a průzkumů historické architektury a historických sídel, spojené s široce založenou, iniciativní a dlouhodobou speciální výchovou mladých památkářů v České republice. Docentka Radová-Štiková, i po osmdesátce stále aktivní historička architektury, se nedávno podílela na dokumentaci renesančních domů se sklípkovými klenbami, které se vyskytují zejména na území bývalého východního Německa, Litvy a dalších území někdejšího Sovětského svazu, Polska, Rakouska, Slovenska; u nás je najdeme třeba v Bechyni, v Chomutově, v Boru u Tachova, na Karlštejně, či v jihočeských Slavonicích, které se budou ucházet o zápis na seznam světového dědictví UNESCO...

"Máme jich asi k šedesáti objektům v Čechách. Jinak jich je po Evropě asi 320, co jsou zachovány, nebo o kterých víme,"

Prachatice, foto: ČTK

uvedla docentka Radová-Štiková a dodala, že ještě za života jejího manžela, rovněž památkáře, objeli spolu během asi 25 let všechny v Evropě, a některé i v Asii, a napsali o tom knihu...

"Kniha se jmenuje 'O sklípkových klenbách', a podařilo se nám to vydat i v němčině. Doposud to německé vydání je k mání; to české už bylo rozebráno."

Na své vysoké ocenění v rozhovoru pro Radio Praha laureátka Státní ceny reagovala...

"Uznání mě těší, cena, to nemuselo být. To uznání je to nejcennější. Od vlastní školy vysoké dostala jsem dokonce Zlatou medaili Ferblovu před třemi lety."

Její školou i postgraduálními kursy, kterým se věnuje stále, pokud je o to požádána, prošla celá plejáda významných architektů. Někteří z nich našli uplatnění také v zahraničí...

"Působí, co vím, v Münsteru ve Vestfálsku jako profesor, architekt Čejka. Vzpomínám inženýra architekta Erika Krále ve Švédsku a inženýra architekta Václava Nováka ve Spojených státech, kteří mi zůstávali věrni, což potvrzovali svojí korespondencí. Bohužel nedávno zemřeli."

Narozdíl od svých žáků či kolegů krajanů-architektů, kteří se z jakýchkoli důvodů vydali do světa a zůstali tam už natrvalo, měla docentka Milada Radová-Štiková opačný životní osud: Ona se naopak v cizině narodila, a domů vrátila....

"Měla jsem české rodiče z obou stran. Tatínek byl italský legionář, po válce (první světové - pozn. red.) sloužil v Římě, a tam si přivezl maminku, pro kterou si přijel do Prahy. Tam jsem byla zřejmě počata, a v Terstu, kam byl otec potom přeložen, jsem se narodila. No, ale vrátili jsme se brzo zase zpátky do Čech, a ostatní jsem prožila už všechno v Praze."